Během své třiadvacetileté profesionální kariéry nastřílel Hull přes 1000 soutěžních gólů.
V NHL jich v 1063 zápasech zaznamenal 610, ve WHA 303. Další trefy přidal v play off, celkem má v NHL na kontě 1170 bodů v základní a 129 ve vyřazovací části.
Blonďaté levé křídlo s devítkou na zádech bylo dvakrát zvoleno nejlepším hráčem NHL, třikrát vyhrálo kanadské bodování, sedmkrát vládlo střelcům a desetkrát bylo vybráno do týmu hvězd.
V roce 1961 dovedl Hull spolu se Stanem Mikitou, s nímž si jako první začali ohýbat čepel hole, či bratrem Dennisem Chicago k zisku Stanleyova poháru. O 15 let později se výrazně podílel na triumfu domácí reprezentace na Kanadském poháru.
Rodák z ontarijského Pointe Anne začínal s hokejem na zamrzlých pláccích před domem, v 18 letech po něm sáhlo Chicago.
V dresu Černých jestřábů se Hull brzy vypracoval mezi největší hvězdy soutěže, v roce 1966 jako první hokejista nastřílel více než 50 branek. Magickou padesátigólovou hranici překonal celkem pětkrát.
"Uvědomil jsem si, jaké mám privilegium. Že hraju hru, kterou miluju, ve městě, které miluju a před těmi nejlepšími fanoušky. Když jsem viděl, jak jsou nadšení, tak jsem byl spokojený, protože mým cílem bylo bavit je," líčil později Hull, který vynikal také svou vizáží. Už jako kluk si nosil posilovací kroužky i do kina a během let si vypracoval působivou muskulaturu.
V roce 1972 způsobil senzaci tím, že kývl na nabídku nově vzniklé World Hockey Association (WHA) a stal se největší hvězdou Winnipegu Jets i celé soutěže. Díky tomu jako první hráč v historii vydělával více než 100 000 dolarů ročně.
"Nikdy mě nenapadlo, že bych Chicago opustil. Připadal jsem si jako jeho vládce, protože diváci mě obdivovali. Když za mnou přišli skauti z Winnipegu, odpověděl jsem, že přestoupím za milion dolarů. Ta částka se mi zdála nereálná, jenže oni dali na tehdejší dobu zcela neuvěřitelnou sumu dohromady a já jsem musel splnit slovo," popsal Hull svůj přestup, kvůli kterému přišel o účast v prestižní Sérii století proti Sovětům.
Ve Winnipegu vytvořil Hull údernou formaci se Švédy Andersem Hedbergem a Ulfem Nilssonem, společně dovedli Jets ke dvěma prvenstvím. Brusle poprvé pověsil na hřebík v roce 1978, ale když se o rok později WHA sloučila s NHL, nechal se přemluvit k návratu. Po pár zápasech byl vyměněn do Hartfordu, v jehož barvách v roce 1980 definitivně ukončil kariéru.
Následující rok se jako dvaačtyřicetiletý ještě jednou pokusil o comeback, za New York Rangers ale nakonec odehrál jen pár přípravných střetnutí. Krátce poté byl přijat do Síně slávy v Torontu.
Totéž se později povedlo i jeho synovi Brettovi, jenž v počtu gólů v NHL svého slavného otce dokonce překonal. Potatili se i další Hullovi synové Bobby, Blake a Bart, dcera Michelle se věnovala krasobruslení.
