Praha - Viděl vyhrocenou skrumáž v protilehlé bráně a okamžitě vystartoval vpřed. Jenže místo toho, aby Dominik Hašek řádně vyzval Patricka Roye na souboj, tak šlápl na hokejku, uklouzl a skolil i svého rivala. Když oba vstali, rozhodčí situaci zklidnili.
Legendární Čech byl v roce 2002 u dozvuků nesmiřitelného hokejového zápolení Detroitu a Colorada. Zápolení, jehož první kapitoly přinesly spoustu tržných ran, zlomených kostí a běsnících fanoušků.
V neděli uplyne 20 let od zápasu, který vešel do dějin jako "Krvavá středa". Trochu paradoxní je, že proti sobě stály dva možná nejlepší kluby tehdejší NHL. Za Detroit váleli Sergej Fjodorov, Steve Yzerman či Brendan Shanahan, Colorado táhli Joe Sakic, Peter Forsberg nebo Valerij Kamenskij.
Památná jatka nepřišla zničehonic. O necelý rok zpátky postoupili oba giganti, dva nejúspěšnější celky základní části, do finále Západní konference, kde začala řežba. "Nenáviděli jsme je. Oni nenáviděli nás. Takhle to prostě bylo," napsal na stránkách projektu The Players' Tribune detroitský Kris Draper.
Prasklé kosti a touha po pomstě
Právě on sehrál v šestém klání série jednu z klíčových rolí. Drobný útočník zrovna couval, když ho brutálně přimáčkl na hranu mantinelu kontroverzní hrubián Claude Lemieux. Všichni rázem tušili, že je něco špatně.
"Seděl jsem na střídačce, stalo se to přímo přede mnou," zavzpomínal nedávno Darren McCarty, tehdy zlý muž Detroitu. "Bylo to jako zpomalená automobilová nehoda. Doslova jsem slyšel, jak v Krisově obličeji praskají kosti."
Otřesený Draper poté několikrát omdlel. Když v šatně nabyl vědomí, okamžitě dostal chuť hrát. Netušil, že bolest mu tlumí silné prášky, a tak se začal soukat do výstroje.
"Krisi, co to k čertu děláš?!" okřikl ho doktor.
"Jaká je třetina? Jsem sešitý?" odpověděl Draper.
Že má rozdrcenou půlku obličeje, poznal až při pohledu do zrcadla. Diagnóza byla vskutku nevlídná: Otřes mozku. Zlomená čelist, lícní kost i nos.
Zatímco Lemieux, jehož Colorado onen večer dotáhlo postup, chyběl ve dvou finálových zápasech, jeho oběť trpěla celé léto. Musela týdny přijímat tekutou stravu a všude s sebou nosit kleště. Proč? Kdyby Draper kvůli nevolnosti zvracel, vlastní udušení by odvrátil jen rychlou demontáží sdrátované čelisti.
Start nového ročníku každopádně stihl, dokonce ani nemyslel na pomstu. Jeho spoluhráči však ano, hlavně tvrďák McCarty: "Když jsem Krise viděl v nemocnici, řekl jsem mu, že se o Lemieuxe postarám. Akorát jsem netušil kdy."
Jednou věcí si však byl jistý: "Plánoval jsem to udělat doma před našimi fanoušky."
Krvavá středa
Detroit a Colorado odehrály v základní části čtyři vzájemné bitvy. V prvních dvou Lemieux kvůli zranění chyběl. Třetí hostila denverská McNichols Arena. Až v posledním klání do sebe všechno zapadlo. Psal se 26. březen 1997.
"Když jsme přijeli do Detroitu, měl jsem před svým hotelovým pokojem ochranku," prozradil Claude Lemieux. "K tomu nám před zápasem liga navrhla, abychom při rozbruslení měli helmy, protože se bála, že na nás lidé budou něco házet."
Napětí rostlo, každý brzy poznal, že nepůjde o jakkoliv normální utkání. Hned první minuty nabídly víc bitek než gólů. Jako by hokejisté chtěli vzdát hold slavnému boxerovi, po němž detroitská Joe Louis Arena nese jméno.
Šílený večer nabídl dohromady devět rvaček a bezmála 150 trestných minut.
Nejvýznamnější vřavu kupodivu rozpoutali dva techničtí mistři - Igor Larionov a Peter Forsberg. Když skončili, začal řádit McCarty, jenž si vyhlédl Lemieuxe, bušil do něj, jak nejsilněji uměl, a odvlékl ho ke střídačce Detroitu, kde své běsnění dával na odiv spoluhráčům.
Mezitím vyjel z brány Patrick Roy, aby o pár chvil později odstartoval bezskrupulózní bitku s domácím gólmanem Mikem Vernonem.
Když rozhodčí konečně pochytali všechny "výtržníky", zakrvácený led byl plný opuštěných hokejek, dresů a rukavic.
Pro fanoušky Detroitu bylo důležité, že viděli ztlučeného Lemieuxe. Užívali si dokonanou pomstu, která ještě zesládla vítězným prodloužením. Red Wings udolali Colorado poprvé v sezoně, rozhodující trefu na 6:5 obstaral Darren McCarty.
Netrvalo dlouho a tvrdošíjní rivalové proti sobě znovu naskočili v konferenčním finále. Série opět skončila 4:2, jenže tentokrát slavil Detroit. Přesně po tomhle Kris Draper toužil na nemocničním lůžku: "Při závěrečném podávání rukou jsem se každému podíval do očí a věděl, že o titul budu hrát já, ne oni."
