Praha - Léta dělal asistenta bouřlivákovi Johnu Tortorellovi, ale pak začal psát vlastní příběh. Před rokem a půl dostal trenér Mike Sullivan životní šanci. Z farmy povýšil mezi hvězdy Pittsburghu, aby oživil jejich nečekaně chabou ofenzivu. Tenhle úkol splnil a přidal k němu nevídaný bonus: dva Stanley Cupy za sebou.
K oběma výrazně přispěl brankář Matt Murray, pokaždé coby nováček. Vcelku bizarní, ale vysvětlení je prosté - status zelenáče 23letému dlouhánovi zůstal, protože v premiérové sezoně odchytal jen 13 zápasů základní části.
Velkolepou jízdu Penguins zkrátka zosnovali i nečekaní hrdinové, avšak nejspíš by dřeli marně, kdyby vedle sebe neměli dvojici Sidney Crosby - Jevgenij Malkin.
Znamenití centři jsou motorem mančaftu, svou dominancí připomínají legendární dua z historie - Maria Lemieuxe a Jaromíra Jágra, další pittsburghské modly, nebo Waynea Gretzkého a Marka Messiera z Edmontonu.
"Takoví hráči se rodí jednou za generaci," chválí kouč Sullivan své svěřence, kteří zpravidla nenastupují v jedné lajně. "Nejsou stejní, ale patří ke špičce. Nevím, jestli bych dokázal najít lepší dvojici, okolo které by se dal vybudovat tým."
Nejlepší hráč planety
Když Penguins v neděli skolili domácí Nashville 2:0 a začali slavit obhajobu, bylo jasné, že Conn Smythe Trophy pro nejužitečnějšího muže vyřazovacích bojů získá buď Crosby, nebo Malkin.
Šéf NHL Gary Bettman, jehož proslov doprovázelo jako obvykle bučení publika, nakonec vyslovil jméno prvního z nich. Byť miláček Kanady nevystoupal na vrchol tabulky střelců či bodování (v něm o bod kraloval Malkin), hlasující novináře zaujal nejvíc. Už podruhé v řadě.
Od roku 2015 vyhrál také mistrovství světa a Světový pohár. Navzdory dvěma letošním otřesům mozku neúnavně sbíral body po hrstech. I kritiky utvrdil v tom, že stále vládne hokejovému světu.
"Je to bez diskuze nejlepší hráč planety," ocenil parťáka útočník Matt Cullen. "Je úžasné sledovat, jak se dokáže ještě zvednout, když jde o všechno."
Chvalozpěv si neodpustil ani Jim Rutherford, generální manažer Pittsburghu, jenž prohlásil: "Myslím, že o Sidovi můžeme mluvit jako o jednom ze dvou, tří, čtyř nejlepších hokejistů historie. Jde o výjimečného hráče, výjimečného člověka. Já ho prostě mám v téhle skupině."
Spor o elitní stovku
Crosby dělá parťáky kolem sebe lepšími, ale zároveň je zastiňuje. Všechna záře reflektorů nedopadá ani na Malkina, který by téměř všude jinde platil za hvězdu číslo jedna. Možná i proto nedávno přišel o velkou poctu.
Když NHL začátkem roku hrdě vyhlásila stovku nejlepších hráčů své historie, Malkina vynechala, což mnohé pobouřilo. "Hrozně mě to zklamalo, ale teď to nechám být," prohlásil po aktuálním finálovém triumfu manažer Rutherford.
Ožehavé téma ve stejný večer více rozebral extravagantní televizní komentátor Don Cherry. "Tohle ze sebe musím dostat," řekl a spustil lavinu argumentů, proč statný Rus do elitní stovky patří. Zmínil třeba Conn Smythe Trophy z roku 2009.
Malkinovi každopádně nikdo neodpáře, že od poslední celosezónní výluky drží v zámořské soutěži druhý nejvyšší bodový průměr (1,18). Nepřekvapivě vede Crosby (1,31). Další důkaz, jak nebezpečné tohle duo je. Když se sejde v jednom mužstvu, je k nezastavení. Protivníci nemůžou pokaždé pokrýt jak Malkinovy elegantní průniky, tak Crosbyho geniální přihrávky.
Ukořistí Penguins díky fenomenálním centrům třetí Stanley Cup za sebou? Takový kousek naposledy zvládli newyorští Islanders v 80. letech. "Pořád jsme mladí a hladoví. Samozřejmě, že chceme víc," hlásí 30letý Malkin, jenž má smlouvu do roku 2022.
O rok mladší Crosby zakončí kontrakt až s létem 2025. Optimismus je tedy na místě.
