Odpovídá třetí místo ve skupině výkonům českého týmu?
Asi ano. Sice jsme prohráli jenom jednou a jsme třetí, ale ztratili jsme body se Slováky i Švýcary. Se silnými soupeři jsme sehráli dobré zápasy a doufám, že to potvrdíme ve čtvrtfinále.
Dnes si užijete den volna, zítra budete trénovat a čtvrtfinále se hraje ve čtvrtek. Vyhovují vám před čtvrtfinále dva dny bez zápasu?
Je to fajn. Dva dny volna bychom brali i ve skupině, protože program byl pro nás náročný. Musíme toho využít k odpočinku a pořádně se připravit.
Jak bude vypadat váš den bez hokeje?
Budu hodně odpočívat. Člověk dlouho spal, šli jsme spát později. Dobře se najím, možná se zajdu projít. Orazíme si, abychom zítra udělali dobrý trénink a odjeli do Herningu.
Daly vám zabrat večerní zápasy od 20:15, kterých jste odehráli pět?
Ta noc se potom protáhne. Jdete později spát, později vstáváte a máte kratší den. Pro čtvrtfinále by byl ideální asi čas v 16:15, ale každému to vyhovuje jinak. Na druhou stranu na tom moc nezáleží.
Jak vnímáte přesun do Herningu? Je to pro vás spíš komplikace, anebo by vám mohla změna prostředí určitým způsobem pomoct?
Je to pořád cestování, tři a půl hodiny v autobuse není nic výhodného, ale nedá se nic dělat. Byli jsme třetí ve skupině, je to podle pravidel. Bereme to a nachystáme se na to i s přesunem.
Máte tip na soupeře, kterého byste chtěl nebo naopak nechtěl?
Nemám. Pravděpodobně půjdeme na USA, Finsko nebo Kanadu. To jsou všechno výborné a vyrovnané týmy. Kanada působí na první pohled nejsilněji, ale zatím podle výsledků není tak suverénní. Ať to bude kdokoliv, musíme se připravit sami na sebe a porazit kohokoliv.
Svědčil by vám spíše zámořský styl, anebo brusliví Finové?
To nedokážu říct. Dobře bruslit budou všichni, bude se hrát nejspíš dobře z obrany. Rádi bychom udávali tempo zápasu.
Bude i tak zkušený hráč jako vy před čtvrtfinále nervózní?
Trochu nervózní je před tak velkým zápasem každý. Není to nic špatného, ale od té doby, co se začne hrát, nervozita rychle opadne.
Jak moc vás trápí, že jste na turnaji nevstřelil zatím ani gól?
Snažím se to brát pozitivně. Byl bych samozřejmě rád, kdybych dal gól, ale nepřijel jsem sem vyhrát nějaké pořadí střelců. Přijel jsem udělat týmový úspěch a šance pořád je. Na to se soustředím.
Asistent trenéra Jaroslav Špaček říkal, že se dostáváte možná do největšího počtu šancí z týmu, ale zkrátka máte smůlu.
Jen na štěstí a smůlu to rozhodně házet nechci. Kolikrát to nějak propadne, padají všelijaké góly. Mně to tam zatím nespadlo, ale nevadí mi to. Nahlížím na to pozitivně, všichni tady chceme udělat úspěch.
Hledáte si na ledě jinou roli, kterou byste týmu pomohl?
Samozřejmě. Snažím se, abych byl na ledě platný v každém střídání. Je jedno, kdo v ten důležitý moment dá gól. Je důležité, abychom měli po zápase o gól navíc. Pořád si živě pamatuji mistrovství světa 2010. Ve čtvrtfinále jeden gól, v semifinále dva, obě utkání rozhodly penalty.
Vzrostla vaše zodpovědnost s věkem a s kapitánským céčkem?
To ano. Už jsem říkal vícekrát, že nevím, které mistrovství bude to poslední. Máme velkou šanci zase něco udělat. Když byl člověk mladý a bylo mu třeba 24 let, myslel si, že taková šance bude každý rok, ale pak zjistí, že to tak rozhodně není. Letos máme dobrý tým a musíme pro to udělat všechno.
Ulevilo se vám i z pozice kapitána, že národní tým prošel navzdory záludnému losu do čtvrtfinále relativně bez problémů?
Ano a nejen z pozice kapitána. Otočili jsme zápas se Slováky, který se dneska ukazuje jako strašně důležitý. Byli jsme devět sekund od porážky. Mohlo být všechno jinak. Zvládli jsme to a byli jsme rádi, že to v těch posledních zápasech bylo tak nějak hotové.
Jak vám vyhovuje souhra s Radkem Faksou a Michalem Řepíkem?
Je to v pohodě, vytváříme si příležitosti. Nemůžeme to sice brát podle posledních tří zápasů, ale i zpočátku turnaje jsme měli dobré zápasy. V tom nevidím problém, je vlastně jedno, s kým hrajete. Tady jsou všichni hráči dobří.
A velkou část tíhy na sebe vzaly posily z Bostonu, že?
Rozhodně. Hlavně nám do týmu přibyla obrovská kvalita.
Na druhou stranu je v týmu dost hráčů, kteří čtvrtfinále nikdy nehráli. Je třeba spoluhráče, pro něž to bude životní zápas, uklidnit?
Možná ano. Ale já věřím, že všichni vědí, o co se hraje, jak důležitý je to zápas. Je třeba si uvědomit, že ta šance nepřichází každý rok. Těch pár dní teď za to stojí.
Jak těžké bude přepnout ze zápasů proti slabším soupeřům na mód čtvrtfinále? Nemůže to být problém hlavně zkraje utkání?
Osobně doufám, že ne. Všichni dobře víme, že ty poslední zápasy neměly tempo čtvrtfinále. Musíme se na to nachystat jak hlavou, tak zítra na tréninku. Bylo by dobré, kdyby měl zápasové tempo.
Které vítězné čtvrtfinále z minulosti se vám vybaví jako první?
Určitě Kolín v roce 2010, protože tam to vedlo až ke zlaté medaili. Ale kdybychom šli po řadě, vybavím si všechna čtvrtfinále. Bylo dost výherních zápasů a pak z toho bylo třeba čtvrté místo, což všechno zhatilo. Ale takhle dopředu teď nepřemýšlíme.
Je pro vás vzpomínka na rok 2010 velkým hnacím motorem?
Samozřejmě. Zažít něco podobného znovu by bylo krásné, ale jsme od toho pořád hodně daleko. Každá medaile by byla úspěch, ale o tom teď vůbec nechci spekulovat. Musíme zvládnout zápas ve čtvrtek.
Kdy naopak vyřazení ve čtvrtfinále bolelo nejvíce?
Pro mě osobně je to Moskva, čtvrtfinále mistrovství světa v roce 2016. Měli jsme dobrý tým, ale příliš se s námi nepočítalo. Skupinu jsme zvládli výborně, hráli jsme dobrý hokej a v týmu byla super atmosféra. Mrzí mě, že jsme pak prohráli s Amerikou na penalty.
Jak se vám v Kodani hrálo před velkým počtem českých fanoušků? Asi jste ani sám nečekal, že jich dorazí tolik.
Především začátek turnaje byl výborný. Utkání se Slováky a Švédy se hrála v krásné atmosféře. Až bych řekl, že kromě mistrovství v Praze jsem takovou atmosféru nikdy nezažil. V hale byl velký ruch, bylo to příjemné a díky tomu měly zápasy výbornou úroveň.
