Jak trávíte volný den před zápasem se Švýcary?
Jordi (Michal Jordán) má na počítači českou televizi, takže koukáme na české pořady. Teď se chystáme někam na kafčo, kouknout se do centra.
Co v televizi sledujete?
Dívali jsme se na Dva a půl chlapa. Měli poslední dva dny, kdy to běželo v televizi. Včera jsme viděli fotbal, je to taková klasika.
Líbí se vám hotel, který je hned vedle stadionu?
Ano, myslím, že je adekvátní. Pokoje jsou v takovém strohém stylu. Máme na pokoji jen postele a jednu židli, kterou jsme hned zavalili oblečením. Že chodíme do haly pěšky, je super. Každý může jít, jak je zvyklý z klubu. Někdo hodinu před srazem, někdo dvacet minut.
Je příjemné, když vás po cestě zastavují fanoušci?
Včera to byl trošku útok… (úsměv) Ale ne, dělám si srandu. Jsme rádi, že tu jsou. Fotka nebo podpis nás nezabije. Z hotelu to máme pět minut chůze, takže zase tolik jich po cestě ani potkat nestihneme. Je to rozdíl oproti loňsku, kdy jsme byli v Paříži pořád střeženi.
Pomáhají vám zkušenosti z loňského šampionátu?
Určitě. Vím, že ten turnaj může být nahoru dolů. Ještě jsme nevyhráli za tři body, ale myslím, že hrajeme hokej, který nás posune nahoru.
Už jste si zvykl na širší evropské kluziště?
Je to jednodušší, než to bylo loni, trochu jsem si navykl.
A co rozhodčí? Už jste zjistil, co si můžete dovolit?
To je tady nejzajímavější. Nevím, jestli se s tím dá nějak srovnat. Pískají to prostě jinak, to je asi tak všechno, co k tomu můžu říct.
Vytočilo vás hned první vyloučení proti Slovákům, že? Podobně jste v Paříži pykal v prvním utkání proti Kanadě za střet s Girouxem.
Tady jsem opravdu nečekal, že půjde (Dávid Bondra, pozn. red.) takhle dolů. Byl jsem hodně hořký. Být to v NHL, ještě bych si potom našel.
Tady jste si to jen vyříkali?
Nebylo to nic příjemného. Co jsem mu řekl, prozrazovat nebudu.
Slováci navíc přesilovku za tři sekundy využili.
Přesně tak. Ani jsem se neuklidnil, ještě jsem byl ve vášni. (úsměv)
Jsou tady rozhodčí méně komunikativní než v NHL?
To si nemyslím. Včera jsme zrovna měli rozhodčího z NHL. Spíš mají jiný metr. Kluci nejsou zvyklí na tvrdší styl, my nejsme zvyklí na to, že se píská všechno. Je to jedno s druhým.
Dá se na ledě více kontrolovat?
V kabině jsme si to říkali, ale na ledě je spousta emocí, všichni do toho chtějí dát všechno. Je těžké udělat krok zpátky. Jsem rád, že do toho kluci chtějí dát všechno, i když jsou z toho fauly. To se dá ještě omluvit spíš než nějaké zbytečné fauly hokejkou.
Letos je v reprezentaci více mladých hráčů než v minulosti. Vidíte v nich velký potenciál?
Určitě ano. Funguje to v ostatních týmech, které sem mladé berou. Amerika to tak dělá už léta, dávají prostor pokaždé někomu novému.
Přišla správná chvíle, aby začali mladí hráči na MS jezdit?
Už vloni bylo v Paříži pár mladých kluků. Letos jsme vzali v podstatě nezkušený tým a zatím se nám to vyplácí.
Přijal jste pozvánku s tím, že budete "tátou obrany"?
Jo, něco takového mi bylo řečeno. Říkali mi, že tam budu nejstarší, ale nijak speciálně jsem to nebral. Musím se soustředit na to, abych klukům fyzicky i psychicky pomohl. Když budu odvádět poctivé výkony, pomůžu jim nejvíc.
V NHL je mentoring zvykem. Je to přirozená cesta, jak zkušenosti předat?
Jasně. Starší hráči můžou mladým ukázat cestu, mají zkušenosti. Je důležité někoho takového mít v týmu.
Chovají se k vám mladší hráči s respektem?
Ze začátku určitě, teď už jsme víc sehraní i v kabině, víc semknutí. Po dvou zápasech každý ví, co od sebe očekávat. Mladí makají, dodávají mi energii. Rád jim vypomůžu nějakou radou.
Pořád vám vykají?
Ne, to jsme rychle vyřešili. (úsměv)
Mluvíte s mladšími hráči v kabině často?
Občas něco řeknu obráncům, nejvíc mluví Pleky (Tomáš Plekanec). Ten je v tom bravurní. Detaily, které jiný neřekne, je on schopný vytáhnout a podpořit kluky. I během zápasu hodně mluvíme. Není to ale o řečech, hlavně musíme jít příkladem svým chováním, mladí to pak pochytí snáz.
Jak se vám líbí výkony dvacetiletého Filipa Hronka?
Vypadá suprově, včera se mu zápas povedl neuvěřitelně. Je fajn, že máme takové talenty, které udělají díru do hokejového světa. Hroňa má v Detroitu šanci, aby se do sestavy dostal už příští sezonu, potřebují obránce a on na to má.
Nemrzelo vás v prvních dvou zápasech, že spousta střel od obránců neprojde přes blokujícího soupeře?
Není to příjemné. Celou dobu se snažíme ke střele dostat a pak nám ji zablokují… Jako obránci na tom musíme zapracovat. Více se na modré pohnout, něco naznačit a poslat to okolo. Zpočátku to mohlo být dáno nervozitou, Slováci hráli hodně vzadu a bylo těžké je prostřelit. To ale není výmluva.
Odehráli jste dva duely v rozmezí dvaceti hodin. Jak jste se s tím srovnal? Jaký máte recept na zvládnutí takové zátěže?
Nebylo to optimální, ale ze sezony jsme na to všichni zvyklí. Líbila se mi naše bojovnost, všichni šlapali na maximum. Na regeneraci je dobrý hlavně spánek. Taky do sebe musíte dostat hodně vody, nějaké proteiny. Zajít se vyjezdit na kolo, vyběhat se.
Viděl jste už Švýcary?
Vypadají dobře, mají takové hnědé kalhoty. (smích) Hrát jsem je neviděl.
Bude to podobné utkání jako se Slováky?
Myslím si, že se Švýcary nemáme na mistrovství úplně nejlepší bilanci. Bude to pro nás těžké stejně jako proti Slovákům a Švédům. Bude to zase jiný zápas, oni hrají jiný styl. Musíme mít lepší začátek než v minulých zápasech. Herně na to máme.
Berete to jako klíčový zápas?
Nebylo by příjemné nevyhrát ani jeden zápas z prvních tří. Pro naše sebevědomí je to důležité. Švýcaři navíc porazili Slováky, bude se hrát o to, kdo nad kým bude.
Výhru v prodloužení nad Slováky nepočítáte?
To jo, ale za tři body je to příjemnější. Vyhrát v základní hrací době je pro tým více uvolňující. Takhle to nebylo úplně snadné psychicky. Pomohlo by nám, kdybychom někoho dokázali přejet.
