Přes velký úspěch v podobě stříbra a ukončení čekání na medaili, jež se protáhlo na 18 let, toužil tým udělat i poslední krok. Obránce David Jiříček věří, že hráči postupem času docení, čeho v Halifaxu dosáhli.
"Teď hned po zápase se to těžko hodnotí, bude to lepší po konci sezony, nebo když se na to pak koukneme až někdy zpětně," řekl Jiříček po utkání novinářům na otázku, zda si hráči uvědomují, jakého úspěchu dosáhli.
"Ale kdyby nám někdo dopředu řekl, že budeme na turnaji druzí, tak bych to bral všema deseti. Samozřejmě když pak prohrajete ve finále prodloužení mistrovství světa, tak to bolí, ale musíme jít všichni dál," doplnil šestý hráč posledního draftu NHL, kdy si ho vybrali zástupci Columbusu.
Smutek po gólu Dylana Guenthera ze sedmé minuty prodloužení znásobil fakt, že se výběru kouče Radima Rulíka podařilo dostat z velmi složité situace, protože ještě na začátku 53. minuty prohrával 0:2. Jenže pak stihli Češi dvěma góly v krátkém sledu vyrovnat a chybělo málo, aby dovršili parádní obrat vítězným zásahem.
"Brali jsme to jako naši poslední společnou třetinu v mládežnické reprezentaci. A podle toho jsme k tomu přistoupili," vysvětlil Jiříček, kde ještě vzalo mužstvo síly na návrat. "Dali jsme super góly, byl tlak do brány, i když při tom druhém jsme měli i kousek štěstí. Je to škoda. Ale to se stává, to je hokej," podotkl.
Byť jsou pravidla pro oba celky stejná, trochu ho mrzelo, že při hře ve třech proti třem se prodloužení mění tak trochu v loterii. "Upřímně řečeno nevím, proč se finále dvacítek na mistrovství světa hraje tři na tři, ale to je otázka někam jinam. V prodloužení tři na tři se může stát úplně všechno," prohlásil klatovský rodák.
"Když hrajete pět na pět, je to pak o tom, kdo to chce víc. Je to škoda. Druhého si nikdo nepamatuje, ale já myslím, že i tak jsme toho tady dokázali dost. Po dlouhé době přivezeme nějakou medaili a jsem na kluky pyšný," zdůraznil Jiříček, jenž má za sebou už i dva zápasy v NHL.
Líbilo se mu, jak velkou vnitřní sílu mužstvo mělo. "Otočili jsme zápas se Švédy, měli jsme to blízko s Kanadou… V tom týmu vždycky byla síla, věřili jsme si a všichni kluci makali až do posledního střídání, do poslední sekundy," uvedl.
"Jsem opravdu pyšný a jen mě mrzí, že už si s klukama takhle vlastně nezahraju. Byl to můj poslední zápas v mládežnické reprezentaci. Pro mě bylo vždycky nejvíc, když jsem se s kluky mohl potkat. A je to o to výjimečnější, když se znáte pět nebo šest let. Jsme super kamarádi a bylo to vidět i na ledě," uzavřel Jiříček.
