Komentář - Zklamání z výkonu, ze hry. Kapitán Tomáš Plekanec byl po derniéře Česka na Světovém poháru kritický. Příliš kritický. Hlavně v zámoří podceňovanou družinu dovedl ke třetímu místu ve skupině, ke třem bodům ze šesti možných.
Že tohle je neúspěch? Kdeže. Čeští hokejisté jednoduše naplnili potenciál, v Torontu uhráli to, na co měli. Jejich akcie možná trochu stouply po povedené přípravě, ale plán zůstal stejný - porazit tým Evropy a zkusit překvapit alespoň jednoho ze zámořských gigantů.
Realita nabídla odpovídající bodový zisk, ale poněkud jiný scénář. Svěřenci Josefa Jandače prohráli s Evropany 2:3 v prodloužení a udolali Spojené státy 4:3. K senzačnímu postupu chyběl jediný bod.
Na druhou stranu, závěrečné pokoření favorita je poněkud ošidné. Kdyby Češi vyzráli na Evropu v základní hrací době, Američané by stále měli o co hrát, což by náležitě předvedli.
Debakl na ledě
Získat pár bodů navíc a skončit na šesté příčce, to je motivace, byť nepříliš výrazná, možná pro Česko, Spojené státy taková meta rozhodně nežene, zvlášť když měly hrát o titul proti Kanadě.
Podle toho také stavěly mančaft, v němž chyběla řada extrémně šikovných hráčů ve prospěch těch ostřejších, kteří umí rozhodnout ve vypjatých chvílích. Přesně podle hesla "tvrdá práce je víc než talent". Pět gólů a žádná výhra ve třech kláních však napovídají, že smělá strategie nevyšla, což fanoušci náležitě "ocenili".
Bylo to znát i v utkání s Českem. "Kde je Phil?" ptali se na papírových cedulích. Jindy zase skandovali: "Chceme Kessela!" Zřejmě nejlepší Američan z olympiády v Soči bezesporu chyběl, i když není jasné, zda by Světový pohár vůbec stihl vzhledem k letní operaci pochroumané ruky.
O tom, jestli neměl jet Kessel, Kyle Okposo, Kevin Shattenkirk nebo Torey Krug, se bude diskutovat dlouho. Hodně dlouho. Stejně tak zůstane v paměti odchod pokořených Američanů do šatny za bučení publika. Tentokrát tedy žádný Miracle on Ice (Zázrak na ledě) jako na olympiádě v Lake Placid, nýbrž Debacle on Ice (Debakl na ledě).
Češi vejdou do historie jako ti, kteří ho podtrhli. Nutno dodat, že měli ulehčenou práci, ale rozhodně ne lehkou. Nakonec z toho byl vcelku pohledný hokej zámořského ražení. Urputné bránění lehce ustoupilo útočným choutkám, přičemž ani jedna strana nešetřila s důrazem.
Dokonce nechybělo ani napětí. Když Plekanec a spol. v závěru bránili hubený náskok 4:3, Američané předváděli tlak, s nímž měli turnaj odstartovat. Jaký rozdíl oproti předchozímu duelu Finsko – Rusko (0:3), v němž kromě fanoušků sborné zívali snad všichni. Nejen finská legenda Kimmo Timonen…
Timonen and Selanne really enjoying this Finland/ Russia game pic.twitter.com/xS45S8Y9KM
— Brady Trettenero (@BradyTrett) September 22, 2016
Dobrá práce, ale ne bez chyby
Zatímco kouč USA John Tortorella bude ještě nějaký čas pod ostrou palbou, Josefa Jandače čeká relativní klid. Se sotva průměrným mančaftem (na poměry Světového poháru) uhrál, co se dalo. Mohl sázet na skvělé brankáře a pár útočníků, kteří více či méně překvapivě vyčnívali nad ostatními – Jakuba Voráčka, Milana Michálka, Ondřeje Paláta, Aleše Hemského a Martina Hanzala.
Alespoň jeden velitel defenzivy se bohužel nenašel. Měl jím být Michal Kempný, jenž ale kupil chyby a turnaj mu vůbec nevyšel. Postupně vypadl z přesilovkové formace a vlastně i ze sestavy. Proti Američanům prakticky nehrál.
Otázkou je, zda trenérský štáb neměl reagovat pružněji. Kempný moc nezvládal rychlý přechod na zběsilé zámořské tempo ani při měření s týmem Evropy, přesto naskočil do zrádného prodloužení tři na tři, kde zavinil rozhodující únik protivníka.
Jedna chyba při nasazování beků však nezastíní jinak dobrou práci Jandače a spol. Češi smutně stáli před semifinálovou branou elitního turnaje i s papírově silnějšími výběry "Vancouver 2010" a "Soči 2014".
Senzace navíc nebyla daleko, možná k jejímu dokonání chyběl zraněný David Krejčí, možná lehčí skupina, v níž by místo týmu Evropy bylo samostatné Švýcarsko, Německo či Slovensko. Fanoušci můžou být zklamaní, ale k oprávněnému kritizování Plekance a spol. jednoduše nemají moc argumentů. Ví to i Jaromír Jágr.
Zatím super zápas. Kdo si nešel lehnout, nemusí litovat. Jinak moc nechápu kritiku našeho týmu v předchozích zápasech. Ok, prohráli jsme, ale také se podívejte , proti komu jsme hráli. Kanada- v současnosti asi bezkonkurenční jako basketbalisté USA a výběr Evropy- výborní hráči , kdo sleduje NHL , musi souhlasit. A kdyby jsme měli trochu více štěstí v overtimu, tak jsme dnes hráli o semi.... No nic, jen můj názor. Mně se naše hra líbí a musim říci , že dost hráčů mi mile překvapilo. Co si myslíte vy?
Zveřejnil(a) Jaromír Jágr dne 23. Září 2016
Zatěžkávací zkouška v roce 2020
Zato se nabízí fůra otázek k poměrům v českém hokeji… Investuje hokejový svaz vydělaný balík z domácí mistrovství světa efektivně? Nemají mládežnické extraligy absurdní počet klubů (je jich 18 až 24)? Nemělo by se omezení tabulkového odstupného dál rozšířit? Vyrůstají děti pod rukama vyzrálých trenérů, kteří znají moderní trendy? Míří městské dotace na mládež přesně k cíli?
Pokud si příslušní lidé zodpoví tyto otázky upřímně a najdou nejlepší východisko, nejtalentovanější mladíci nebudou brzy mířit do ciziny a tuzemský hokej může místo skomírání ožít. Kam by měl směřovat, ukázali v Torontu mladíci Severní Ameriky. Byť těsně nepostoupili, skloubili až na brankáře to nejlepší, co evropský a zámořský hokej kdy nabídly. Nic víc momentálně není.
Ano, Češi nemají takové prostředky jako Kanada či Spojené státy, ale ve směru, kterým hokej zamířil, si můžou jako Finsko najít vlastní cestičku. Jak to jde, hlasitě napoví rok 2020, kdy (nejspíš) odstartuje další Světový pohár, ale především juniorské mistrovství světa v Česku.
