Co je zapotřebí k tomu, aby se česká mládež výkonnostně zvedla?
Velkým pozitivem je, že v Česku je hokej stále strašně moc populární. Na druhou stranu je hrozně drahý. Přemlouvat rodiče, aby investovali nemalé peníze, a vysvětlovat dětem, že hrát hokej je to nejlepší, co můžou dělat, je někdy složité. Věřím, že se nám to díky firmám, jako je Kaufland, podaří.
Vedení svazu nedávno angažovalo dovednostního kouče Tomáše Pacinu, který trénoval například Sidneyho Crosbyho. Mluvil o tom, že české děti někdy špatně drží hokejku, mají špatné brusle. Jak to vidíte vy?
Špatné hokejky, špatné brusle… Já jsem zastáncem toho, že když jste mladý, není důležité mít nejlepší brusle nebo hokejky. Vždycky jsem věřil tomu, že v těžších podmínkách vyrůstají lepší lidi. Já jsem tak vždycky trénoval. Snažil jsem se mít co nejtěžší a nejstarší výstroj, aby pro mě jakýkoliv zápas byl co nejtěžší. Tím jsem se zlepšoval. Na druhou stranu chápu, co chtěl trenér říci. Důvodů, proč nejsme považováni za top šest týmů na světě, je víc. Začal bych u náboru dětí, kterých přichází opravdu málo. U některých mužstev pak platí, že kdo přijde, hraje, což není dobré pro konkurenci.
Pacina také zmínil, že děti, kterým rodiče dovolují příliš, jako by jim umetají cestu, pak nejsou připravené na život. Neumějí se poprat s neúspěchem.
Nechci se úplně vracet třicet čtyřicet let nazpátek, kdy jsme byli mladí, protože tady fungoval jiný systém, měli jsme daleko větší motivaci od rodičů. Slýchávali jsme, že jedině sportem si můžeš zajistit lepší život a podívat se do světa. Teď pro nikoho není problém vycestovat, vydělat si peníze i bez tvrdé práce. My starší musíme motivovat děti, aby sport milovaly, aby ho chtěly hrát a soutěžily mezi sebou, v jakékoliv situaci odevzdaly svoje maximum. Takže - nesrovnávat se s druhými, ale odevzdat svoje maximum.
A ještě k tomu usnadňování cesty ze strany rodičů - o nás se takhle nikdo nestaral. Rodiče ani nemohli, protože měli svoje starosti, aby nás uživili. I to nám dodávalo určitou zodpovědnost, která k hokeji patří. Myslím, že to bychom měli přenášet na děti, aby získávaly už odmalička zodpovědnost sami k sobě, ke svým spoluhráčům, výkonu, práci, životu.
Jak toho docílit?
Nevím, jestli budu odpovídat přesně, ale možná jsme si slovo demokracie přebrali úplně jinak, než jsme měli. Mám pocit, že demokracie u nás znamená, že si všechno můžeš dovolit. Můžeš si říkat, co chceš, dělat, co chceš. Nemyslím si, že nás to někam posune. Určitá zodpovědnost vůči sobě, lidem kolem tebe a životu by měla existovat. Myslím, že nám schází. Nejen u dětí, ale celkově.
Po delší době hrajete extraligu. Co říkáte na úroveň mladých hráčů? Dostávají dost prostoru?
Jedna věc je někomu dát prostor, druhá, jestli si to zaslouží. Má na to? Chce dělat věci navíc? Cesta k úspěchu je cestou do kopců. Myslím, že zdejší společnost nejdřív vidí cíl a až pak cestu. Samozřejmě je dobré si stanovit cíl, ale musíš vědět, co je k jeho dosažení třeba udělat. A ne jednou, ale dennodenně. To je jako si myslet, že auto na jedno natankování bude jezdit celý rok.
Brzy začne reprezentační přestávka. Těšíte se, že takzvaně dobijete baterky?
Pauzu neberu kvůli odpočinku, ale z důvodu, abych mohl víc trénovat. Budu na to mít daleko víc času. Mně odpočinek nepomůže, škodí mi. Takhle to mají na světě všichni, akorát si to nechtějí přiznat. Odjakživa jsem nesnášel, když jsem musel jít do zápasu a trápil se. Pak jedeš na maximum, ale ani nevíš, co děláš. Zato když máš natrénováno a cítíš se silný, zápas si užiješ. Tenhle pocit miluju.
Individuálně se vám daří. A novou roli ambasadora jste ohlásil na tiskové konferenci k nominaci na Karjala Cup. Jak to vypadá s vaším návratem do reprezentace?
Já už bych za ni mohl hrát jedině jako nehrající kapitán, jako to mají v tenise. Navíc si nemyslím, že by se mi zas tolik dařilo. Pár gólů jsem dal, pravda, ale jinak je to spíš nahoru dolů.
Takže žádné laso od trenéra Miloše Říhy jste ani v žertu nedostal?
Kdyby mi někdo zaručil, že mi koupí nohy, které jsem měl před dvaceti lety, tak bych do toho šel.
Stýská se vám po reprezentaci?
Vzpomněl jsem si na ni před dvěma dny při udělování státních vyznamenání. V momentu, kdy zněla státní hymna. Jinak ne. Jsem rád, že už to mám za sebou. Bylo to hrozně náročné, ale zase mi zůstanou skvělé zážitky.
Momentálně je nejhvězdnějším českým hokejistou bostonský David Pastrňák, který má po 12 zápasech sezony 24 bodů (12+12). Co na něj říkáte?
Buďme za něj rádi. Věřím, že lidi, kteří jinak hokej nesledují, si ráno pustí internet a podívají se, kolik David udělal bodů. Tohle český fanoušek potřebuje - někoho sledovat, začít mu fandit. On je ten správný ambasador hokeje. Cítí zodpovědnost. Líbí se mi na něm, že chce být další den lepší než dneska, což je hrozně důležité. Nesmíš koukat, jestli vedeš bodování, ale soutěžit sám se sebou.
