O tom, že mužstvo pod vedením kouče Slavomíra Lenera získá cenný kov, tehdy pochyboval málokdo.
Jaromír Jágr, Martin Straka, Roman Hamrlík, Martin Havlát… Česká špička se v roce 2004 sešla, aby na domácím mistrovství světa ukořistila medaili. A že klidně může být zlatá, naznačil průběh turnaje. Lenerovi svěřenci drtili každého, kdo jim přišel do cesty.
Vrcholem, při němž museli uznale kývnout hlavou i největší pochybovači, byl výprask Kanady 6:2 na závěr osmifinálové skupiny. A to chytal hvězdný Roberto Luongo, před nímž bruslili Scott Niedermayer, Dany Heatley, Ryan Smyth či Patrice Bergeron.
Jenže zatímco Kanaďané nakonec zdvihli mistrovský pohár, Češi vypadli hned o dva dny později.
Šok byl o to větší, že čtvrtfinále proti Spojeným státům se vyvíjelo přívětivě. Martin Škoula a Jágr zajistili vedení 2:0.
Jenže druhá půlka základní hrací doby patřila Američanům. I s přispěním nešťastné teče Jana Hlaváče vyrovnali. A protože prodloužení nic nevyřešilo, přišly na řadu nájezdy. Nová libeňská aréna znervózněla, přičemž následný vývoj diváky nikterak neuklidnil.
Na každé straně dvakrát zazvonila tyčka. Jágr po nastřelení kovové konstrukce vztekle praštil hokejkou o zadní mantinel.
A pak přišla pátá série…
Za USA do té doby jezdili výhradně hokejisté zámořské NHL, přičemž šanci dostal také kapitán Chris Drury nebo hvězdný nováček Ryan Malone. Jako pátý se na Vokouna rozjel obránce Roach hrající v Německu.
"Tady je americké překvapení. Andy Roach z Mannheimu," spustil komentátor Robert Záruba. Hned nato mu zatrnulo: "Ou, Roach dává."
"Předvedl to fantasticky," přidal expert Martin Hosták.
Roach těsně před Vokounem přibrzdil, oklamal ho naznačením bekhendového blafáku, přehodil si puk na forhend a suverénně skóroval do odkryté brány.
"Na tom zápase bylo 18 tisíc fanoušků, ale v tu chvíli byste slyšeli upadnout špendlík," vzpomínal po letech Američan. "Bylo to úžasné. Celá jejich země byla zdrcená."
Nečekané vypadnutí mohl ještě odvrátit Jiří Dopita, ale Tye Conklina nepřekonal.
Lener vzápětí označil nasazení Roache jako geniální tah. Nerozhodla hvězda, nýbrž obránce, kterého téměř nikdo neznal. Vokoun, jenž tehdy chytal za zámořský Nashville, určitě ne.
"Jeden americký trenér z německé ligy mi řekl, že toho kluka viděl při spoustě penalt. Zaručil se, že má kličku, kterou nikdo nezastaví," vysvětloval kouč Peter Laviolette, proč Roache zapsal do páté série.
"Penaltové rozstřely beru jako nespravedlivé, ale uznávám, že na mistrovství světa by asi nešlo, aby diváci do tří do rána čekali, až někdo gólem ukončí prodloužení," vykládal Vokoun o rok později deníku Právo.
To už stál ve Vídni a shodou okolností čekal na další čtvrtfinále světového šampionátu proti Spojeným státům.
"Nájezdy bychom tentokrát neměli připustit," doplnil. To ještě netušil, že proti němu v páté sérii rozstřelu znovu vyjede Andy Roach. Od Američana se ale podruhé napálit nenechal a nasměroval Čechy ke zlatu.
Roach si zklamání vynahradil o pár měsíců poté, když poprvé nastoupil v NHL. Splnil si sen. Brzy ale zjistil, že pouze s ofenzivními schopnostmi jako bek neprorazí. Z farmy St. Louis tak během nováčkovského ročníku odešel do Švýcarska. Kariéru dohrál v Německu před osmi lety. Z paměti Čechů však možná nezmizí nikdy.
