Carcillo rozpoutal debatu v červnu, kdy spolu s Garrettem Taylorem zažaloval CHL, která sdružuje tři nejvýznamnější zámořské juniorky, za to, že mu ze života dělala peklo.
Mnohé překvapil, protože během kariéry v NHL nepůsobil jako oběť. Právě naopak. Soupeřům se zarýval pod kůži a byl mašinou na trestné minuty.
Coby 17letý zelenáč v Sarnii, za níž hrával také Pavel Zacha, však trpěl. A v lize nebyl sám. Žalobu vlastními svědectvími podpořilo dalších 14 hokejistů. Někteří z nich tvrdí, že kvůli hrůzným zážitkům mají dodnes psychické problémy.
"Zkušenosti z juniorky mi způsobily trauma," prohlásil muž, který hrál OHL v letech 1992 až 1995. "Dám příklad: Ani dnes nemůžu vyjet na led, abych si zahrál hokej. Když mě pozvou kamarádi, pocítím úzkost a hledám výmluvy, proč nemůžu. Když jsem šel minulou zimu na led se svým synem, utrpěl jsem panický záchvat."
Takřka všichni hráči píší v žalobě o nechvalně proslulém rituálu zvaném "hot box" či "sweat box". Spočívá v tom, že nováčci jsou v autobuse během týmového výjezdu nahnáni na záchod. Bez oblečení. To za nimi následně putuje, ovšem zamotané v klubku. Dokud ho nerozmotají a neoblečou se, nesmějí ven.
Podle svědectví se však děly ještě podstatně horší věci. Zelenáči dostávali výprask brankářskou hokejkou nebo se museli pro pobavení ostatních opíjet. Ponižování zahrnovalo také sexuální akty včetně těch homoerotických či úzký kontakt s lidskými výkaly a tělními tekutinami.
Poslední popsaný incident je z roku 2014, ovšem vzpomínky některých hráčů jdou až do 80. let minulého století.
Zřejmě nejznámějším hokejistou, který peprná tvrzení Carcilla a spol. veřejně potvrdil, je Dan Fritsche, někdejší útočník Columbusu či newyorských Rangers. Juniorku vylíčil jako "naprosto toxické prostředí".
"Myslím, že psychologické následky šikany hodně ovlivnily moji hru," řekl někdejší reprezentant Spojených států časopisu The Hockey News. "Byl bych jinak lepším hráčem? Nad tím ani nechci přemýšlet, protože bych se hned naštval."
Gene Chiarello, bývalý brankář, jenž nakonec zakotvil v právu, tvrdí, že nováčkovský rok mezi elitními juniory ho psychicky poznamenal víc než rakovina mozku, kterou prodělal na univerzitě.
Kvůli závažnému onemocnění přitom musel podstoupit dvě operace, z toho jednu devítihodinovou, a navrch šestiměsíční chemoterapii, při níž zřídkakdy opustil nemocnici.
Na juniorku celkově vzpomíná rád, ovšem první rok v Londonu, kdy prošel zmíněným "hot boxem", dodnes nechápe.
"Jak může něco takového přispět k týmové soudržnosti?" ptá se. "Tohle prostě nefunguje. Jedete autobusem na venkovní zápas, vlastní spoluhráči vás bez oblečení hodí na záchod a pak všichni máte obléknout jeden dres, být tým. Tohle mě hodně zmátlo."
Byl také svědkem rituálu, při němž si starší hráči zavolají "bažanta" do zadní části autobusu, přehodí přes něj deku a začnou ho mlátit.
Žalobu bude řešit Vrchní soud v Ontariu, žádné obvinění tedy ještě nebylo prokázáno.
CHL podle svého prohlášení bere případ "extrémně vážně", avšak věří, že současných juniorů už se šikana netýká, což však žalobci zpochybňují.
