Praha - K mládežnické reprezentaci se Milan Hnilička dostal přede dvěma lety poté, co jako sportovní manažer skončil v Mladé Boleslavi. Tehdy nastoupil v manažerské funkci k výběru do 17 let, aby se o rok později přesunul k ´osmnáctce´, s níž se nyní připravuje na blížící se mistrovství světa, která startuje příští pátek ve Finsku.

"Baví mě to hodně, i když dnešní mladí hráči jsou od naší generace dost odlišní," říká bývalý brankář, jenž za svou kariéru získal olympijské zlato i tři tituly mistra světa.

Jak jste se k této pozici u reprezentace vůbec dostal?
"Nějak jsme se o tom bavili a pak jsme se se Slávou Lenerem domluvili, že to zkusíme."

Jaký máte ze své práce s mladými hráči pocit?
"Máme stejný směr, shodneme se v mnoha věcech a snažíme se to přenést na ten tým. Musím říct, že se v juniorském hokeji stále vzdělávám a učím, protože je dneska někde jinde a já jsem strávil hodně času v tom seniorském, což je trochu jiný svět."

Hodně se odlišuje od toho, co jste dělal v Mladé Boleslavi?
"Ano. Tam jsem měl na starost především dospělé hráče, kdežto tady mám také trochu výchovnou roli. Ti kluci to vnímají jinak a musím přiznat, že je to pro mě zábavné. Navíc máme skvělou partu kluků, kteří drží při sobě. Nestává se často, že si při přípravném utkání plácají i náhradníci v hledišti. To o charakteru týmu něco vypovídá. Je to ještě pořád juniorský hokej, kluci by to takhle měli prožívat, i když jde vlastně o nominaci."

"Mladí jsou dnes jiní..."

Liší se současná generace dospívajících hráčů od té vaší?
"Jsou jiní, než jsme byli my. Mají kolem sebe jiný svět. Někdy to jde do plusu, někdy do minusu, ale jiní každopádně jsou."

Jsou situace, kdy jim třeba vůbec nerozumíte?
"Budu mluvit za ročník 1996, s nimiž jsem druhým rokem. Přijdou mi fajn, i když mají jiné cíle, než jsme měli my. Ale takový je svět kolem nás. V tom je právě naše role, aby je člověk v tomto smyslu nakazil i těmi našimi cíly, co jsme my mívali."

Jaké je tedy mají oni?
"Často je vidí jako třešničku na dortu a v souvislosti s ekonomickým zázemím místo čistě toho sportovního. Nám šlo o to, když to řeknu úplně jednoduše, abychom ´pouze´ byli slavní. To, co se k tomu pak přidalo, samozřejmě člověk vnímal, ale nebyl to ten prvotní důvod. Ale dneska prostřednictvím médií všichni ví, jaké má kdo kontrakty, zázemi atd. A to lákavé pro ně i pro jejich rodiče."

"... ale facebook kvůli nim nemám"

Stíháte s nimi držet krok, co se týče moderních technologií?
"Mám doma dvě děti, které mají třináct a deset let, takže takové ty facebooky znám. Když mají třeba po obědě volno a letí na wifi, tak se jim to snažíme tolerovat."

Změny tréninků tedy radši vyvěsíte na facebook než před kabinou?
"Ne, já facebook nemám, takže s nikým nic nesdílím. (smích)"

Máte v tomto ohledu nastavené nějaké mantinely?
"Stoprocentně. Mantinely jsou nastaveny. Když se mezi nimi udrží, tak mají poměrně volnost. Ale třeba na porady, do kabiny nebo na oběd mobily nepatří. Oni ta pravidla vzali a větší problémy nemáme."

Kontrolujete hráčům, co na sociální sítích píšou nebo sdílejí? Aby se pak na youtube třeba neobjevilo video, jak trenéři někoho sjíždějí, jako v Klášterci...
"(smích) Nekontrolujeme. Abych řekl pravdu, tak já bych to ani neuměl. To zase přeháním, ale nejsme žádní kontroloři, máme s hráči vzájemnou důvěru."

"Agenti tlačí víc než rodiče"

Působíte na hráče také jako rodič a vychovatel?
"Vnímám to tak, že trenéři i manažer by měli mít částečně vychovatelskou roli jako zastoupení rodičů. A musím říct, že mě to baví a uspokojuje. Je dobře, když v tom celý realizační tým vystupuje jednotně, aby se udržela hierarchie. Pak už záleží na tom, jaký každý je."

Setkáváte se s tlaky rodičů, kteří se snaží své dítě víc prosadit?
"V klubu ty tlaky byly mnohem horší a ze všech stran. Tady je rodiče a agenti také trochu vytvářejí, ale v tomhle jsme jednotní, že nemáme problém si s kýmkoliv o čemkoliv promluvit nebo cokoliv vysvětlit. Zároveň však z naší cesty neuhneme."

Přichází tlak větší ze strany rodičů, nebo agentů?
"V této kategorii už hrají velkou roli agenti. Musím však říct, že, možná i díky našemu přístupu, se k nám chovají velice dobře."

"Na střídačku se nehrnu"

Je pro vás těžší každodenní práce v klubu, nebo tahle více méně nárazová?
"V klubu, právě z důvodu té každodennosti. Obtížnější u národního týmu je to, že máme na ovlivnění těch kluků málo času. Ale to je reprezentace a tak to bude zřejmě vždycky. Některé země jako Amerika nebo Slovensko už zvolily takový model, že je osmnáctka celý rok spolu, což je pro trenéry ideální. Neříkám, že bychom touto cestou měli jít také, ale prostě takhle mají trenéři na hráče větši vliv."

V Boleslavi jste i coby manažer prožíval zápasy hodně emotivně. Zůstalo vám to?
"No, tehdy to byl pro mě přechod z hráčské kariéry do bafuňářské. Od té doby jsem se posunul dopředu a dneska si to tu užívám. Co se týče prožívání, tak to je jedno. Jsem typ člověka, který prostě nerad prohrává. Ať budeme hrát o cokoliv, tak mě to bude bavit a vžiju se do toho."

Láká vás také chodit na střídačku a radit trenérům své postřehy?
"Mě ze střídačky vyhodili (smích). Nene, já tam nechodím. Tendence trénovat vůbec nemám, moje role je někde jinde. Rád s trenéry diskutuju, ale rozhodně se jim nechci plést do trénování."

Ani gólmanům neradíte?
"Částečně. Ale máme výborného kouče brankářů Martina Lásku, který pracuje poctivě a věnuje se tomu. To je mnohem víc, než tam občas přijít a něco poradit."

Jste olympijský vítěz a trojnásobný mistr světa. Mají k vám hráči větší pokoru, když jste toho tolik dokázal?
"Nevnímám to, kluci jsou normálně slušní. Občas si nechají něco povyprávět, ale to je vzájemné, protože někdy si zase něco vyslechnu já od nich."