Radime, z Třince si odvážíte cenné tři body. Oceláře jste navíc do žádných velkých šancí nepouštěli. Připravovali jste se na ligového lídra nějak speciálně?
To bych ani neřekl. Byl to prostě vynikající týmový výkon. Když už se objevilo nějaké to okýnko v obraně, byl tam perfektní Roman Will. Hráli jsme obětavě, hodně střel jsme zblokovali. Ve hře pět na pět jsme byli podle mě lepší než Třinec. Pro nás to jsou odsud obrovsky cenné body.
Spoluhráči měli volno, vy jste si plnil reprezentační povinnosti. Necítil jste únavu?
Já už jsem nedohrál poslední zápas s Ruskem. Měl jsem bloknutá záda a nemohl jsem se pořádně hýbat. Naši fyzioterapeuti v Liberci ale odvedli super práci a vlastně už v úterý jsem naskočil do zápasu Ligy mistrů. Bolest mě trápí pořád, ale dneska mě kluci parádně uvolnili. (smích)
Po úterním zápase CHL proti Vítkovicím jste zůstali v Ostravě a necestovali zpátky do Liberce. Jak moc vám mohlo tohle pomoct?
Mně osobně hrozně moc. Fakt jsem si odpočinul. Bylo to výborné rozhodnutí vedení. Takhle bychom jeli pět hodin zpátky a o pár dní později zase pět do Třince. Bodlo nám to.
Proti Ocelářům se ale vám osobně daří dlouhodobě, že?
Ano, já jsem tady odehrál asi pět zápasů a snad pokaždé jsem dal góla. Třinec je můj oblíbený soupeř, a to i když přijedou oni k nám. Hrají moderní útočný hokej. Na nic nečekají, nenahazují puky, hrají na puku a kombinačně, stejně jako my. Takový styl mi vyhovuje.
Dnes jste se trefil dvakrát. V posledních třech zápasech jste dal pět branek a rázem jste nejlepším střelcem týmu. To je na obránce slušný počin...
Jsem nejlepší střelec? To jsem ani nevěděl. Tak to je paráda! Dvakrát jsem ale dal do prázdné klece, abych to trochu uvedl na pravou míru. Každopádně jsem rád, že mi to tam padá a hlavně, že šlapeme jako tým.
Nemyslel jste na hattrick?
No on už ten můj druhý gól měl být třetí. Před tím jsem tam totiž zazdil jedno přečíslení střelou jako z přípravky. Pak jsem trochu doufal, že bych se mohl trefit do prázdné brány, ale jsem hlavně rád za tři body.
Proti Ocelářům jste vyslal na Šimona Hrubce pět střel, znovu nejvíc z celého týmu. Neplánujete pomalu přesun do útoku?
(smích) To asi ne. Jsem prostě takový typ beka. Trenéři to po mně navíc chtějí, za což jsem jen rád. Baví mě hrát falešné křídlo a najíždět za podporou útoku z druhé vlny. Takový je podle mě moderní styl hry ofenzivního obránce.
Nenavýšili vám další reprezentační starty ještě víc sebedůvěru?
Možná trochu jo. Ono je to opravdu rozdíl. Ta rychlost Euro Hockey Tour je velká, když pak přijdete do extraligy, je to o level, možná o dva, pomalejší. Pak si člověk hned víc dovolí.
Ve druhé třetině bylo k vidění několik potyček. Jak jste je viděl?
Byl jsem na střídačce. Lukáš Vantuch tam měl nějaké muchlovačky s Rákosem. K hokeji to patří a my to jen přivítáme, obvykle nás to ještě víc nakopne.
Daniel Rákos měl na ledě konfliktů docela dost, že?
Jasně. On je tím ale známý. Je to jeho džob a dělá ji dobře. Z tohohle pohledu klobouk dolů před ním.
