Svým samostatným únikem v závěru jste pečetil hattrick. Jak k tomu došlo?
Chtěli jsme udržet hlavně nulu vzadu, hráli jsme pro Marka Čiliaka. Hradec hrál už vabank, spadl jim tam bek, tak jsem vzal puk a už věděl, že pojedu sám na branku.
Jste teprve druhý bek, kterému se v play off povedlo dát tři góly v jednom utkání…
To jsou jen statistiky. Tolik bych to neřešil. Důležité je vítězství. Jdeme si za svým cílem. Hattrick je fajn, ale nepřeceňoval bych to.
Tím prvním obráncem byl váš bývalý spoluhráč Josef Řezníček…
Fakt? Tak to mu tedy musím napsat, že mě něco dobrého naučil (smích).
Vzpomínáte, kdy jste dal naposledy hattrick?
Asi v sedmé třídě, ale vybavím si z toho tak jeden gól. Je to už dávno. Je fajn dávat branky, ale tady v Brně je úžasné užívat si atmosféru při vyhraném zápase. Pro každého z nás je pocta, že můžeme hrát před takovými lidmi. I když jsme měli v sezóně hluchá místa, oni pořád chodili a fandili. Tohle je pro ně takové díky.
Může debakl 0:8 Hradec psychicky zlomit?
Takto bych o tom nemluvil. Vyhráli jsme zápas a zítra je další. Už si nikdo nebude pamatovat, kolik to skončilo. Pro nás je to jedno vyhrané utkání. Tím to končí.
Pro gólmany to ale není zrovna povzbudivé…
Rybár chytal v těch předchozích zápasech výborně. Teď mu to tam napadalo, což je dobře hlavně pro nás.
Pamatujete si takový debakl z opačné strany?
Vzpomínám si. Je to tak šest let zpátky, když jsme hráli s Čerepovcem v Jaroslavli a dostali devět. Takže vím, jaké to je.
A jaký byl ten následující zápas?
To nevím. Jen si vzpomínám, že byla reprezentační přestávka a my hodně trénovali (smích). Takže se nic takového nevyplácí.
Jak zajistit, abyste zůstali nohama na zemi?
Můžeme slavit do půlnoci, ale zítra je nový den a my k tomu zápasu musíme přistoupit tak, jak jsme hráli dnes.
