Je to vaše druhé léto v křesle sportovního manažera a podobně jako vloni jste do Třince přivedl pouze dvě zvučné posily. Chcete udržet tým pospolu, jelikož se vám to osvědčilo v minulé sezoně?
Vloni jsme vyhlásili tzv. ocelářskou cestu a chceme dávat prostor našim mladým hráčům. Myslím, že si své místo zasloužili, potřebovali získat zkušenosti a zapracovat se, ale především na konci sezony předváděli skvělé výkony. Jestli se to osvědčí znovu, ukáže čas. Chceme zapojit další mladé hráče, ovšem jádro týmu je kvalitní, takže jsme nechtěli nic zásadně měnit, jen lehce doplnit mužstvo po odchodu několika kluků.
Na cestě do finále play off vylétli nahoru bratři Kovařčíkovi a David Cienciala, což na druhou stranu už nejsou osmnáctiletí mladíci, ale hráči, z nichž by se měli stávat lídři týmu. Souhlasíte?
Prosadit se v kvalitním extraligovém týmu není jednoduché a dneska je to začleňování mladých hráčů trochu složitější. Vedou se diskuse a lidé porovnávají, kolik mladých se začleňovalo dříve a kolik dnes. Jenže musí si uvědomit, že dneska mají hráči jiný přístup a v 35 letech jsou pořád jako gladiátoři. Kdysi kluci končili mnohem dříve. Pro mladé je to těžší a nějakou dobu trvá, než dorostou do stavu, aby byli konkurenceschopní. Když pominu výjimky, myslím, že zhruba v 22 letech je to ideální čas.
Pomohla vám koncepce s odchovanci získat zpět přízeň fanoušků, která byla po letech výměn hráčů a trenérů trochu pošramocená?
Vnímal jsem to u fanoušků i sponzorů. Kvitovali to, měli tu něco nového a mohli sledovat vývoj mladých hráčů, jejich zlepšující se výkony. Lidé mají rádi, když nastupují místní kluci. Přijde se podívat rodina, společní známí a základna fanoušků s hráčem roste. Chtěli bychom v tom pokračovat.
Jakýmsi garantem vaší ocelářské cesty se stal Václav Varaďa, jenž v roce 2016 vyhrál s Třincem juniorskou extraligu a s mladými hráči pracuje také u reprezentace. Co říkáte na jeho trenérský progres?
Všichni ví, jaký byl Venca hráč, a teď se to promítá i do jeho trenérské práce. Je to neuvěřitelný pracant a jde si za tím, co je podle něj správné. Opravdu je to buldok, který nevypustí jediný moment v zápase ani na tréninku. Byl to jeden ze základních kamenů naší loňské jízdy v extralize i v Lize mistrů. Jeho podíl na úspěchu je naprosto neoddiskutovatelný.
Oceněním jeho práce je post kouče národního týmu do 20 let. Navíc byl mezi trojicí kandidátů na pozici trenéra dospělé reprezentace.
To je jasný příklad toho, že je Venca na správné cestě. Jsem rád, že ho máme tady. Je to mladý trenér a ukazuje se podobně jako mladí hráči. Znají ho i fanoušci, nějakou dobu tu odehrál, možnost jeho angažování se nám přirozeně naskytla a naštěstí to skvěle vyšlo.
V nadcházející sezoně čeká Varaďu velká výzva v podobě klubové sezony v extralize, Lize mistrů a na Spengler Cupu. Tam ale nebude kvůli juniorskému šampionátu v Kanadě. Zvládne takový zápřah?
Sezona bude dlouhá, ale Venca má výzvy rád. Pořád nabírá zkušenosti a pořád se učí, dříve vedl reprezentaci osmnáctek, teď má dvacítky a dělá ho to lepším. Bude to mít těžké, ale je to mladý kluk a zvládne to.
V extralize obhajujete druhé místo, v Lize mistrů semifinále. Jak těžké a jak důležité bude navázat na výsledky v evropské soutěži?
Je to parádní soutěž a jsem rád, že jsme se tam znovu probojovali. Byla radost sledovat naše zápasy. Fanoušci, kteří na Ligu mistrů nechodili, o hodně přišli, hokeje proti Švédům a Finům byly nádherné. Hraje se tam bruslivý a kombinační hokej, je to krásná konfrontace našeho hokeje s tím severským. Uděláme maximum, abychom se znovu dostali daleko, všichni už se těšíme. Chceme si Ligu mistrů s fanoušky zase užít.
V minulé sezoně létali hráči na Ligu mistrů do Švédska a Finska s fanoušky přímo na palubě letadla. Stmelilo to podle vás obě strany?
To se povedlo, i když to byla trošku náhoda. V Ostravě bylo jedno volné letadlo, nabídli nám výbornou cenu, a tak jsme zkusili využít, jestli by o to měli fanoušci a sponzoři zájem. Není běžné, aby byli hráčům nablízku a trávili spolu čas v letové hale, hotelích a letadle. Byl to velký zážitek pro všechny, vyhecovalo to i hráče a klepali jsme na bránu finále.
V únoru se vám povedlo získat na střídavé starty Jaromíra Jágra, ale nakonec zápas za Třinec neodehrál. Věříte, že to vyjde nyní?
Je to téma, Jaromír Jágr jakožto ikona světového hokeje všechny zajímá. Bylo by pro nás ctí, kdyby za Oceláře v této sezoně nastupoval. Pokud bude mít chuť a nastaví se spolupráce jako v loňském ročníku, bylo by to úžasné. Zatím čekáme, jak se bude cítit. Jednání se teprve rozjedou.
Jak velká je naděje, že Jágr na vaši nabídku znovu kývne?
Doufám, že když jsme se domluvili v loňské sezoně, mohlo by to vyjít i letos. Náš zájem je velký, záleží na tom, jak se bude zdravotně cítit on a jakou bude mít chuť. Zápasová porce pro něj bude velká. Jednak první liga, jednak má Kladno zájem postoupit do extraligy.
V roce 2012 přijel s Kladnem do staré Werk Areny a ta byla narvaná až pod strop. Dokážete si to představit s Jágrem v dresu Třince?
Jé, to by bylo úžasné (úsměv). Pro naše fanoušky by to byl zážitek, na který by vzpomínali do konce života. Nikdo by si to nechtěl nechat ujít. Připadá mi, že v Česku nejsme zvyklí takové hvězdy uznávat, ale Jarda je takový fenomén… Ne vždy dokáže český národ ocenit olympioniky nebo mistry světa, ale jeho případ je specifický.
Váš partnerský klub z Frýdku-Místku čeká na začátek první ligy výjezd do Kladna za Jágrem. Pro hráče to bude jistě velká událost.
Jasně. Máme ve Frýdku-Místku spoustu našich mladých hráčů a věřím, že pro ně bude zážitkem vidět Jardu naživo a zahrát si proti němu.
Zatím se Třinec připravuje bez Jágrova příslibu, zato s Robertsem Bukartsem a Markem Viedenským. Co od těchto posil očekáváte?
Roberts je kreativní a rozdílový hráč, potvrdil to zatím v každém roce, co hraje extraligu. Marek byl ve Slovanu cítit, ač to není top klub KHL a nemá finanční možnosti jako ostatní. Marek má své kvality a většího hráče do prostoru před brankou, jako je on, jsme přesně hledali.
Vy působíte v roli sportovního manažera už rok a půl. Zvykl jste si dostatečně na novou práci v třineckém klubu?
Pořád si připadám jako začátečník, nejsem zkušený jako bardi, kteří jsou v tom třeba 20 let. Spoustu věcí je pro mě nových a mám co zlepšovat. Je na vás daleko větší tlak, než jaký zažívají hráči. Jsou situace, které jsou těžké, ale která práce není těžká?
Jak moc vám pomáhá dobrá znalost prostředí a regionu?
Určitě hodně. Strávil jsem tady většinu kariéry a to mi pomáhá stejně jako Vencovi (Varaďovi). Vedení musím poděkovat za shovívavost. Když občas udělám nějaký kotrmelec, jsou chápaví a snaží se mi pomoct.
V play off jste se odreagovával výběhy na nedaleký Javorový vrch. Stále stíháte zařazovat sportovní aktivity, abyste si oddechl?
Ano, musíte ten stres někde vyplavit a sport k tomu patří. Celý život jsem dělal sport a nedovedu si to bez něj představit. Běhání mám rád, ať to jsou výběhy na Javorový, nebo na Lysou horu, snažím se to střídat. V poslední době mě chytl beachvolejbal, což je pro mě po hokeji sport číslo jedna. Hokej si chodím zahrát v zimě, v létě je to hlavně beachvolejbal.
Váš syn Jonáš Peterek momentálně reprezentuje na Hlinka Gretzky Cupu v Kanadě. Vidíte na ledě, že by po vás zdědil hokejové geny?
Mně každý trenér vyčítal, že jsem místo střely ještě přihrával, ale stejně mi to nedalo. Dneska už vidím, co po mně chtěli. Takže když vidím u Jonáše některé situace, kdy to místo střely někomu cpe před branku, mávnu rukou a říkám si, že to po mně zdědil neuvěřitelným způsobem (smích). Ale je to šikovný a kreativní hráč, má na ledě dobré vidění, což je v hokeji velice důležité. Neustále na sobě tvrdě pracuje a snaží se zdokonalovat. Takže jsem na něj moc pyšný a těší mě, že to dotáhl až do reprezentace.
Jste rád, že ho v Třinci máte aspoň částečně pod dohledem?
Přiznám se, že když šel do Třince, myslel jsem, že mu budu věnovat více času. Ale opravdu to moc nejde, a navíc jsem si vyhodnotil, že je lepší, když ho pod sebou mají trenéři, jejichž pohled je objektivnější než od rodiče. Sleduju ho na zápasech, probírám s ním hokej, ale někdy toho má tolik, že se tomu spíš vyhýbám.
Už počtvrté v řadě se v Třinci hrál letní President Cup mladších dorostenců a znovu se silně mezinárodním obsazením. Chyběla vám dříve v Třinci akce podobného typu?
Je to úžasná věc, je to turnaj prezidenta našeho klubu Jána Modera a díky za podporu patří také Moravskoslezskému kraji. Kluci se mohou srovnat s evropskými týmy v přípravném období. Ve třech dnech odehrají pět regulérních zápasů na třikrát 20 minut. Jsme rádi, že pravidelně přijíždí CSKA Moskva a kromě jednoho roku všechno vyhrává. Je to mašina a dá se říct, že se kluci potkávají s menší reprezentací Ruska.
Jak těžké je každý rok přesvědčit CSKA, aby do Třince na turnaj znovu přijelo, když pokaždé tak dominuje? Posouvá je to ještě?
No… (úsměv) Každý rok se modlíme, aby neřekli ne. Jednáme s nimi a snažíme se je přesvědčit, že to stojí za to. Ani cesta sem pro ně není levná záležitost, navíc když šel ruský rubl dolů. V dalším roce se možná jeví možnost pozvat americký tým. To srovnání by bylo ještě zajímavější. Už jsme měli námluvy s Detroitem a Anaheimem, ale nevyšlo to. Uvidíme, třeba bude mít CSKA příští rok většího konkurenta.
