Praha / Riga - Vánoce strávil bez rodiny v dalekém Chabarovsku, má dva napůl zlomené zuby a obličej mu několikrát zdobily stehy. Přesto Jan Svoboda nelituje, že zamířil do MHL. Ruskou juniorskou soutěž hrály v letech 2012 až 2015 Karlovy Vary, ale jinak do ní Češi obvykle nechodí.
"Oproti české juniorce je to o dost kvalitnější liga," vykládá Svoboda. "Hráči jsou tu chytřejší, nikdo nevynechá osobní souboj. Hodně důležitá je i taktika."
18letý talent v minulosti nakoukl do mládežnických reprezentací, rostl v Chomutově a pomalu pomýšlel na první minuty v áčku Pirátů. Jenže v půlce loňského ročníku uslyšel od otce nevšední nabídku. Šlo o roční angažmá v juniorce čínského Kunlunu.
Na dvoutýdenní zkoušce v Pekingu nadějný útočník uspěl a smlouvu později podepsal po dlouhé poradě s tátou a agentem.
Když s novým týmem zahájil dvouměsíční přípravu, ihned poznal, že v ruské soutěži zmužní: "Všichni museli dodržovat režim, v některých dnech jsme měli dva tři tréninky na ledě a odpoledne jsme ještě 40 minut běhali."
Dril zažil i v sezoně, hlavně po listopadovém výprasku 0:5 v Čechově. Trenéři nebyli nadšení. "Po zápase jsme museli běžet na hotel, což bylo nějakých pět kilometrů, a pak zpátky. Potom jsme ještě hodinu a půl makali v posilovně," popisuje Svoboda.
Aktuálně má za sebou 52 zápasů a díky statistice 11+17 patří k lídrům mužstva. Kunlun obývá střed tabulky a válčí o play-off. Více pozornosti ale poutá tím, že navzdory příslušnosti k Číně nastupuje v lotyšské Rize. Díky tomu ušetří na cestování. Další zajímavostí je, že za klub hrají junioři z devíti různých zemí.
Tuhle hromadnou pranici sledoval Svoboda z lavičky:
Nejvíc - dohromady 12 - je Číňanů, kteří jsou ale spíš v pozadí. "Mají dobrou fyzičku, jsou rychlí, ale v prvních třech lajnách jsou snad dva," říká Svoboda.
V šatně vídá rovněž Kanaďany, Finy, ale třeba i jednoho Estonce. Největší zodpovědnost každopádně leží na Rusech a "úředním" jazykem je ruština. Mladíky usměrňuje kouč Alexandr Barkov. "Ví, co říká. Všichni si ho vážíme," tvrdí český forvard.
Když před sezonou dřel s týmem ve Finsku, na několika trénincích potkal Barkovova hvězdného syna Aleksandera, jenž září v NHL. "Zeptal jsem se ho, co si myslí o tom, že už na Floridě nebude hrát s Jaromírem Jágrem," líčí Svoboda. "Odpověděl, že ho to štve."
Další výraznou postavou v realizačním týmu Kunlunu je Arnis Ritinieks. Doslova. Statný Lotyš dřív boxoval, teď přešel na dráhu kondičního kouče. "Máme z něj respekt," říká Svoboda. "Dělá s námi i box, ale já tyhle tréninky moc rád nemám. Rád sice zkouším nové věci, ale jinak jsem spíš na běhání a skákání."
Český teenager sbírá na východě cenné zkušenosti, ale zažívá i nepříjemnosti. Poněkud zmizel z dohledu reprezentačních trenérů a mnohem častěji cestuje. Třeba Vánoce strávil v Chabarovsku, který je od Rigy vzdálený skoro sedm tisíc kilometrů vzdušnou čarou.
Zpočátku Svoboda také nevěděl, jak a s kým má mluvit. Češtinu nevyužije, ale časem pronikl do ruštiny: "Už mluvím celkem dobře. Bavím se především s kluky z Ruska."
S Nikitou Strižovem bydlí na hotelu, ale když kamarádovi přijeli rodiče z Magnitogorsku, přijal - aby na hotelu nebyl sám - pozvánku od Pavla Krutého, který coby starší hráč pobývá v bytě. "Většinu času jsme hráli na PlayStationu," vzpomíná Svoboda s úsměvem na dvoutýdenní zkušenost.
Od klubu má zajištěné komfortní zázemí, na nic si nestěžuje. Navíc dostává výplatu. "Každému hráči bohatě stačí na celý měsíc," prozrazuje.
Poplatky, které v různé výši vyžadují české kluby, se v Kunlunu neplatí, neboť za juniorskou soutěží stojí poměrně bohatá Kontinentální liga. "Finančně je to tady o trochu lepší než v Česku," přiznává Svoboda s tím, že ještě neví, zda na východě zůstane i po vypršení roční smlouvy. Aktuálně vyhlíží příjezd rodičů: "Už za mnou jednou byli v Rize, teď dorazí na pár zápasů do Petrohradu, za což jsem rád."
