"Vevnitř jsem to věděl, už odmalička jsem byl kluk. Sám sobě jsem to ale přiznal až v těch 36 letech. A tehdy jsem si řekl: Buď s tím něco uděláš, nebo bude tvoje duše chřadnout dál a dál a dostaneš se do bodu, kdy už nemůžeš," říká Pančák v podcastu, který připravuje projekt Bez frází ve spolupráci s on-line deníkem Aktuálně.cz. Celý příběh si můžete přečíst ZDE.
Na hokeji nikdo neřešil, kdo jsem
Pančákova cesta k úplné psychické i fyzické transformaci v muže byla dlouhá a trnitá. Jak sám přiznává, ve své vlastní rodině pochopení nenašel a před řešením problému své identity se raději uchyloval ke sportu, nejprve k atletice, pak k hokeji.
"Na hokeji nikdy neřešili, kdo jsem, co jsem, měl jsem kolem sebe skvělé lidi. Od malička jsem chtěl vyhrávat a ve všem být první," říká "Panči", jak zní jeho hokejová přezdívka.
Problém ale nastal ve chvíli, kdy ho v devatenácti letech rodina de facto vypudila z domova. Najednou se ocitl bez přístřeší, zázemí, jakékoliv podpory.
V tu chvíli ale zafungovala jeho hokejová rodina, která mu pomohla překlenout složité období. Brzy začal bydlet u své babičky a po pár letech se přestěhoval do zahraničí, konkrétně Švýcarska.
Následoval přesun na střídačku do Itálie a pak do tehdy začínající akademie Red Bullu v Salcburku. I v hájemství nápojového giganta si ale jen sportem nevydělal a musel chodit po brigádách, aby si vydělal na živobytí.
Právě tahle skutečnost mu ale pomohla překlenout vnitřní rozpor, který cítil jako muž žijící v ženském těle.
"Výhodou bylo, že hlava se soustředila a byla dostatečně zaměstnaná na to, aby se nemohla věnovat dalším věcem," říká Pančák. "Ale ty emoce a samota byly větší a silnější. A i když jsem měl kolem sebe trofeje a přátele, tak jsem byl pořád sám. A ta samota tě stahuje dolů. A s každým rokem je to silnější a horší. A z toho pozitivního kluka, srandičkáře, je někdo jinej."
Podpora od přítelkyně
A tak se na popud své tehdejší přítelkyně v 36 letech konečně rozhodl pro změnu pohlaví, tak aby sladil své nitro se svojí tělesností. Trvalo to několik let a padly na to veškeré úspory, ale po deseti operacích, dlouhých rekonvalescencích a náročné hormonální léčbě se konečně podařilo to, o čem snil už od dětství. Z Věry Pančákové se stal muž.
"Když jsem se vzbudil po první té operaci, byl jsem si naprosto jistý, že jsem udělal nejlepší rozhodnutí ve svém životě. Všichni kolem mě brečeli a já byl šťastný," vzpomíná na osudovou chvíli Pančák.
"Jak kdybys několik let neslyšel, pak se ti odklopily klapky na uších a najednou jsi začal vnímat svět jinak," popsal pocit ze své přeměny současný trenér mládeže v Litvínově
Jeho životní příběh si můžete dopodrobna poslechnout v přiloženém podcastu Bez frází Plus, nebo také v německém dokumentárním filmu "Trans - I got life," v němž Pančák hraje jednu ze sedmi hlavních rolí.
"Chceme společnosti ukázat, aby byla tolerantnější, aby neexistovala doba, že se člověk musí bát, že ztratí přítelkyni, rodinu nebo práci kvůli tomu, že řekne, kdo je, nebo se cítí být někým jiným," dodává Pančák.
