"Je to typický Ostravák. Jak se dneska píše Ostrava s třemi vykřičníky, tak to na Hanse sedí. Mám podezření, že je to díky němu. Všechno si dělal sám a trénoval proti proudu," vyprávěl další bývalý vzpěrač Karel Prohl o Zdražilovi pro Olympijský magazín v České televizi.
Zdražila se v mládí věnoval nejdříve atletice a cyklistice, ale po zhlédnutí filmu o olympiádě 1956 v Melbourne se nadchl pro vzpírání.
S kamarádem si sami vyrobili činku z kusu ocelové trubky a betonových kotoučů a Zdražila začal s tréninkem. Přestože neměl typické parametry vzpěrače, v Ostravě dostal od trenéra šanci díky silným nohám.
Brzy se propracoval do československé reprezentace, ale o olympiádu 1960 v Římě přišel kvůli zranění kolene. Závodil totiž přes bolest, kterou nechtěl přiznat ze strachu z vyřazení. Zranění mu potom vzalo více než půl roku přípravy.
Po vojně, kterou absolvoval v Rudé hvězdě Praha, se v hlavním městě usadil, jenomže brzdily ho i spory s reprezentačním trenérem Václavem Peterkou.
Trénoval, kdy uznal za vhodné, a jako silný kuřák si leckdy dopřál cigaretu i v průběhu závodu.
I tak se všechno nakonec sešlo až ke zlatému vyústění v Tokiu.
Tehdy třiadvacetiletý Zdražila byl v trojboji váhové kategorie do 75 kilogramů po úvodním tahu šestý. V trhu se v hale Šibuja posunul na druhou příčku a v nadhozu posledním třetím pokusem vzepřel rekordních 177,5 kilogramu.
V součtu všech tří disciplín měl díky vyrovnanému světovému maximu 445 kilogramů na kontě o pět kilo víc než druhý Sovět Viktor Kurencov.
"Dal v nadhozu 175 kilo a Sověti už to oslavovali, jako že zvítězili. Ale třetím pokusem jsem vyhrál já," vzpomínal Zdražila.
Nerozhodily ho ani protesty sovětské výpravy, která upozornila rozhodčí na to, že Zdražila má na prstech nepovolenou leukoplast. Musel si ji sundat, nicméně v boji s činkou uspěl i tak.
Po Tokiu přicházely další medaile, jenže na mistrovství světa 1966 se Zdražilovi při pokusu o světový rekord činka stočila na bok. Od té doby laboroval s levou kyčlí, nemohl dělat dřepy s velkou váhou a podle vlastních slov začal stagnovat.
"Pracoval potom na šachtě, kde došlo k dalšímu těžkému úrazu. Ke vzpírání už se pak moc nevracel," popisoval Zdražilův kolega Prohl.
"Mám kloubní problémy, potíže s páteří a prsty. Není to z práce, ale je to z činek. Když vezmu hrnek nebo doma myju nádobí, tak mi občas z prstů normálně vypadne. V tomhle se na mě šachta nepodepsala, je to následek sportu," tvrdil Zdražila.
Ve vrcholné formě údajně zvedal nad hlavu denně až sedm tun.
Po dalších zdravotních problémech odešel do invalidního důchodu. Poté se několikrát soudil s lékaři i novináři, následkem čehož se před okolním světem uzavřel.
Začátkem října oslavil 83. narozeniny, dnes si připomíná šedesátileté výročí od olympijského prvenství. Zdražila tehdy svým počinem navázal na Jaroslava Skoblu, který triumfoval v Los Angeles 1932. Ota Zaremba pak přivezl zlato z Moskvy 1980.
