Na gólmana to nebyl žádný čahoun, měřil sotva 180 centimetrů. Jenže vlasatý Chilan s indiánskými rysy vynikal v pohybu po brankové čáře. Létal vzduchem a vytahoval balony konečky prstů. Právě proto si vysloužil legendární přezdívku "Kondor".
V domácí soutěži získal dva tituly a reprezentaci dotáhl do finále kontinentálního šampionátu Copa América v roce 1987. Poté začal slibnou kariéru i v brazilském Sao Paulu.
Rojasovu pověst ale navždy poznamenal incident ze září 1989. Vrcholila kvalifikace o italský mundial. Na Maracaná se měl odehrát klíčový souboj mezi domácí Brazílií a Chile. Kdo vyhraje, zajistí si postup na šampionát.
V bráně Chilanů byl jasnou jedničkou Rojas a toho večera 3. září dlouho svým výkonem držel šance svého národního týmu nad vodou. Kanárci měli převahu, ale úvodní gól dal brazilský kanonýr Careca až na začátku druhé půle.
A pak to přišlo. Běžela 67. minuta, domácí nakopli balon do středu pole, když se hra zastavila. V pokutovém území Chile se svíjel Rojas s hlavou v dlaních a kousek od něj doutnala světlice.
Neexistoval jediný záběr kamery, který by ukazoval, co se stalo, jak se brankář zranil. Nikdo pořádně neviděl, co se stalo, jen hostující hráči divoce gestikulovali, aby na trávník přiběhl lékař, protože na tvářil gólmana se objevila krev.
"Byla to devastující chvíle. Myslel jsem si, že máme po mistrovství, že budeme diskvalifikovaní," vzpomínal po letech kapitán Brazilců Ricardo Gomez.
Hráči v červených dresech se skutečně sebrali i se zraněným gólmanem, odešli do kabin a odmítli utkání dohrát. Očekávali kontumaci ve svůj prospěch.
Jenže náhle vstoupil do příběhu argentinský fotograf Ricardo Alfieri, který zřejmě jako jediný ze všech v tu správnou chvíli stiskl spoušť a zachytil, co se vlastně stalo. Když se probíral pořízenými snímky, zveřejnil pravdu.
"Udělal jsem asi čtrnáct nebo patnáct sekvenčních snímků, z kterých bylo patrné, že světlice Rojase nezasáhla a dopadla asi metr mimo něj. I tak mi ale vrtalo hlavou, jak se zranil, vždyť mu po tváři stékala krev," vyprávěl fotoreportér.
Fotka, která obletěla svět:
Z podrobnějšího rozboru incidentu se zjistilo, že Chilan propašoval do rukavice žiletku, kterou si v pravý okamžik rozdrásal kůži. FIFA tak zápas kontumovala poměrem 2:0 ve prospěch Brazílie a vyloučila Chile i z boje o MS v roce 1994. Rojas dostal doživotní distanc, stejně tak trenér a lékař s fyzioterapeutem, kteří mu v komplotu pomáhali.
Hlavní záporák příběhu se později ke všemu přiznal a promluvil i do médií. "Jsem vinen. Pořezal jsem sebe i svou důstojnost," kál se tehdy v prvním rozhovoru.
"Všichni se ode mě odvrátili, měl jsem problémy i se ženou. Jsem ale přesvědčený, že kdybych byl Brazilec, Argentinec nebo Uruguayec, nikdy by mě takhle nepotrestali," rýpl si Chilan.
Měl připravený i argument, proč celou věc zinscenoval. "Udělal jsem to pro tu vášeň z fotbalu, pro Chile, které tehdy procházelo těžkými časy, aby dostalo svou šanci. V předchozích kvalifikacích jsme se dost trápili. Ano, udělal jsem chybu, ale už jsem nedostal příležitost ji napravit," dodal Rojas.
Na přelomu milénia se FIFA smilovala, po dvanácti letech bývalému hráči zbytek trestu odpustila a on se mohl oficiálně stát trenérem. A to přímo v Sao Paulu, které na něj přes to všechno nezanevřelo.