Praha - Býval jedním z těch fotbalistů, kterým v mladém věku věštili velkou budoucnost. Slibně rozjetá kariéra španělského útočníka Roberta Soldada se ale zadřela nevydařeným angažmá v Tottenhamu. Teď se ji snaží restartovat ve Villarrealu, na který ve čtvrtfinále Evropské ligy narazí pražská Sparta.
Když na některé z fotbalových dětí upře zrak Real Madrid nebo Barcelona, znamená to, že se po hřišti prohání kluk výjimečnějších kvalit než jeho vrstevníci. To byl i případ Roberta Soldada. V klubu své valencijské školy Don Bosco vyčníval natolik, že ho už ve čtrnácti ulovil madridský velkoklub.
Psal se přelom milénia a vyčíhl si ho jistý Vicente Del Bosque, pozdější strůjce mnoha úspěchů Realu Madrid i španělské reprezentace. V sedmnácti se mladý Soldado prosadil do béčka a snil o tom, že jednou bude zářit i v prvním týmu, který tehdy v čele se Zidanem, Raúlem, Figem či Beckhamem sbíral jednu trofej za druhou.
Soldado znamená česky voják a Roberto byl připraven porvat se o šanci stát se jednou z legend Realu. Jenže tyhle snahy mu nikdy nevyšly. S reprezentací do 19 let sice vyhrál ME 2004, v béčku Realu se vypracoval na goleadora, postoupil s ním do druhé ligy a vyzkoušel i pažit slavného stadionu Santiago Bernabeu. Mimo jiné se hned při svém debutu v Lize mistrů v září 2005 uvedl vítězným gólem do sítě Olympiakosu, to mu bylo dvacet. Plnokrevným členem prvního týmu se ale nestal, v sezoně 2005/06 odehrál za áčko ve všech soutěžích jen 17 zápasů a dal čtyři góly.
A tak ho potkal osud mnoha talentů, co kdysi okouzlily skauty velkoklubů, ale mezi hvězdy se nevešly. Šel hostovat do klubu druhé kategorie, do Osasuny. Ale nebyla to štace vůbec špatná. Soldado v lize dal 11 gólů, byl nejlepším střelcem „rojillos“ a navíc byl i u historického úspěchu klubu ze severošpanělské Pamplony. Osasuna došla až do semifinále Poháru UEFA, kde byli nakonec o gól šťastnější pozdější vítězové soutěže ze Sevilly.
Mytickou devítku neunesl
Takhle podařená sezona otevřela Soldadovi dveře do reprezentace a také přibouchnuté brány bílého klubu. Real Madrid si ho stáhl zpátky, prodloužil s ním smlouvu do roku 2012 a vypadalo to, že si od něj slibuje opravdu hodně: po odcházející brazilské megastar Ronaldovi zdědil na dresu devítku, posvátné číslo, které nosí nejobávanější kanonýři. Dříve ji na sněhobílém trikotu měly legendy Alfredo Di Stéfano, Fernando Morientes, Hugo Sánchez nebo Davor Šuker.
Ale nechat si na dres přišít mytickou devítku je v Realu hodně velké břímě, poznamenal k tématu tohoto kouzelného čísla španělský deník Marca. „Znamená to třeba prodávat hodně dresů, být ikonou, kanonýrem a příkladem pro všechny děti, které se touží stát útočníkem Realu Madrid,“ napsal list.
Ani jednu z těchto položek si ale Soldado nakonec nemohl odškrtnout jako splněnou. Už před návratem tušil, že samotná devítka na zádech mu místo do kádru „merengues“ neprorazí. „Nechtěl bych tu jen zahřívat lavičku,“ říkal opatrně. Na hráče, který má být lídrem, to bylo dost bojácné uvedení. Jeho strachy ale byly na místě. A když někdo nevyužije ani druhou šanci, třetí už obvykle nepřichází.
Ač byl majitelem slavného čísla, nedal Soldado za celý ročník ani jeden gól a na hřiště se skoro nepodíval. A zatímco v klubu slavili titul, on si v šatně balil věci. (Devítku po něm převzal Argentinec Javier Saviola, což nakonec také žádné terno nebylo.) Už s tebou nepočítáme, uslyšel Soldado od vedení. Za šest milionů eur ho prodali do provinčního Getafe. Nemusel se přitom stěhovat nikam daleko, protože tohle město je téměř periferií Madridu.
Konečně superstar
Ani mezi „azulones“ to s ním ale nejdřív nevypadalo nijak dobře, pendloval mezi trávníkem a lavičkou. Nakonec se ale chytil a stejně jako v Osasuně se stal nejlepším střelcem. Jeho 13 gólů klub v lize zachránilo – stačilo, aby Getafe mělo v konečném účtování o bod méně a sestoupilo by. V další sezoně 2009/10 to už bylo o něčem jiném: místo záchranářského psycha klub proletěl až na šesté místo, do Evropské ligy a do semifinále domácího poháru. Soldado nasázel ve třiceti zápasech dvacet gólů, byť ho zraněné koleno drželo měsíc a půl mimo hru.
A šel zase o dům dál, tentokrát už ne jako nechtěný kus. Valencia hledala náhradu za goleadora Davida Villu, který odešel do Barcelony, a 10 miliony eur Soldada vyplatila z jeho smlouvy s Getafe. A vzal si zase dres s číslem devět, který byl zrovna volný.
„Prokletí jsou přece od toho, aby se je podařilo zlomit,“ řekl Soldado deníku El Mundo. Podařilo se to dokonale, tentokrát už tíhu devítky unesl. V rodném městě se stal oporou, kterou „los che“ potřebovali. Řádil na hrotu útoku, během tří sezon nastřílel přes 82 gólů s průměrem 0,62 branky na zápas. Paži si opentlil kapitánskou páskou a byl opravdovou hvězdou.
Stal se tváří španělské verze hry FIFA 2013, jeho jméno pravidelně skandoval stadion Mestalla, třeba když v Lize mistrů sestřelil hattrickem Genk nebo Borisov. Proměnil se i v historicky nejlepšího střelce Valencie v nejlepší klubové soutěži, nastřílel v ní 16 gólů.
Začal opět dostávat i pozvánky do reprezentace: hned v prvním zápase po pětileté pauze od debutu rozšlápnul čistým hattrickem Venezuelu, stačil mu na to poločas.
V létě 2012 odmítl přestoupit do Tottenhamu, který za něj hodlal zaplatit 30 milionů eur. „Chci hrát dál tady a dokázat tu ještě velké věci,“ potěšil fanoušky španělského klubu. Tvrdil, že nabídku londýnského klubu, který mu měl nabízet výrazně vyšší plat, si prý ani nepřečetl. A bez většího váhání se lákavých peněz za svou superstar zřekl i klubový management.
Stejná nabídka přišla z Londýna i za rok. To už se do ní šéfové Valencie začetli pozorněji, protože klub drtila mizerná finanční situace. Napodruhé už se tedy Soldado balil a navzdory rozhořčení fanoušků po třech báječných sezonách dres s netopýrem svlékl.
Prokletá Premier League
V novém trikotu s kohoutem se uvedl dobře, z penalty zařídil Spurs výhru nad Crystal Palace. Byl nejdražším hráčem v dějinách londýnského klubu a v osmadvaceti měl mít před sebou vrchol kariéry. Tady ale tenhle šťastný příběh končí.
Velký tlak stát se miláčkem stadionu White Hart Lane nezvládl. Britské ostrovy Soldadovi nesedly, v Tottenhamu se trápil a z obávaného goleadora nezbylo nic.
Nedokázal se přizpůsobit hernímu stylu nového klubu: zatímco ve Valencii byl typickým hrotovým forvardem, kdy všechny míče šly na něj, tady to bylo jinak. „Na styl 4-4-2 s druhým útočníkem si nedokázal zvyknout,“ podotkl web britského listu Metro. Pozici kanonýra si uzurpoval mladý Harry Kane.
Čtyřletá smlouva v Londýně proto doběhla jen do poloviny a byl konec dobrodružství v Premier League. Loňský návrat do Španělska Soldado bral jako vysvobození.
„Omlouvám se, že jsem nenaplnil očekávání,“ vzkázal fanouškům přes Twitter. Získal ho Villarreal, věčný rival Valencie a obávaný protivník jak adeptů na španělský titul, tak v evropských pohárech. Spurs na tomhle transferu zrovna nevydělali: žlutá ponorka jim za „vyhořelou“ star zaplatila 10 milionů eur, jen třetinu nákupní sumy.
Návrat na rodnou hroudu si Soldado nemohl vynachválit. „Nejlepší roky jsem zažil ve Valencii, ale tady můžu být ještě lepší,“ slíbil. Co se gólových počtů týče, zatím se mu to v letošní sezoně moc nedaří – hlavním střeleckým tahounem je mladý Konžan Bakambu. V prvních dvou kolech sice Soldado dal pokaždé gól, pak se ale zasekl. Zatím se v lize trefil jen pětkrát.
Na druhou stranu se proměnil v nahrávače. Jestliže v kanonýrském období ve Valencii měl v průměru čtyři gólové nahrávky za celou sezonu, ve Villarrealu jich měl v půli ligy dvakrát tolik.
K asistencím ale chce přidat i góly, které od něj fanoušci čekají. Teď bude mít šanci posunout žlutou ponorku přes Spartu do semifinále Evropské ligy. Klub už v soutěži na podzim přešel ve skupině přes Plzeň, pak vyřadil Neapol a Bayer Leverkusen. „Dost se na gól nadřu. Šance mám, ale nepadá mi to tam. Snad se to rozjede na konci sezony,“ řekl Soldado odhodlaně. O víkendu teď rozhodl ligový duel v Eibaru a střelecké kopačky hodlá nazout i ve čtvrtek proti Spartě.
