Glosář - Dvaadvacet let, to je věk, kdy má většina fotbalistů ještě všechno před sebou. Brazilec Neymar nicméně už ve dvaadvaceti dostal od svých náročných spoluobčanů za úkol státi se bohem.

Což je fuška, kterou mu vskutku není radno závidět. Ale nutno říct, že zatím na tom zadání pracuje úspěšně.

To od Milana Baroše, kterému tehdy bylo právě také 22 let, na Euru v Portugalsku nikdo nic tak nadpozemského nečekal. Jenže jeho střelecká erupce z něj pro léto 2004 českého boha, a to nejen v očích náctiletých dívek, překvapivě udělala. A jméno nejlepšího kanonýra turnaje tenkrát s úctou skloňovali v celé Evropě.

Ano, já vím, že každé srovnání kulhá. A osudy Neymara a Baroše jsou samozřejmě v mnohém velmi rozdílné. Nicméně berme prosím tuhle úvahu o těch dvou spíš jako malou hru. Uvidíme, třeba nakonec nebude úplně marná.

Srovnání s Milanem Barošem mě napadlo, když v televizním studiu po výhře Brazílie nad Kamerunem 4:1 oslavovali Neymara za jeho 34. a 35. gól v národním týmu. A to už ve dvaadvaceti.

Na tomhle šampionátu vstřelil už 4 kousky, takže od výhry nad Kamerunem platí, že v tabulce nej- střelců brazilských fotbalových dějin zaznamenali víc tref v reprezentaci jen Pelé, Zico, Ronaldo, Romário a Bebeto. Přičemž Neymar už nechal za zády Ronaldinha či Rivalda... Ve 22 letech opravdu úctyhodné.

Zásek po aféře v hotelu Praha

Ale Baroš byl na světě jen o pár měsíců déle než dneska Neymar, když pěti zásahy opanoval tabulku střelců na Euru 2004. Z Portugalska jel tehdy domů s tím, že pažbu jeho opakovačky s národní trikolorou zdobí už 21 zářezů.

Tím jsou tedy myšleny góly, nikoli missky a modelky. Nicméně i ty se objevily. Prakticky hned po příletu z Lisabonu do Prahy...

V rámci brücknerovské éry přidal Baroš ještě dalších 10 gólů, poslední však do sítě Německa, v zápase, který skončil kvalifikační porážkou 1:2 a dohrál se pak ještě megaostudou spojenou s bujarým flámem v hotelu Praha. Pak přišel u Baroše gólový zásek - na Euru 2008 už od něj ani ťuk...

Nakonec se Baroš propracoval k 41 reprezentačním trefám, když si svou statistiku mj. významně vylepšil 4 zásahy proti San Marinu. Reprezentační kariéru pak ukončil už ve 30 letech, po dalším bezbrankovém Euru v roce 2012. Lidé mu spílali za to, že svůj talent promarnil. Že nejlepší part sehrál ve 22 letech a pak už šel jen dolů.

Nemůže něco, byť vzdáleně podobného, potkat i Neymara? Nutno říct, že takovou stabilitu kvalitní výkonnosti jako Pelé po dobu celé kariéry nikdo z jeho následníků neprokázal.

Poté, co se Ronaldo či Ronaldinho dostali na absolutní vrchol, začali si slávy užívat a jejich výkonnost upadala. Nutno jim přiznat, že svou roli v tom vedle jejich mentality hrála i častá zranění.

Kolibřík a utržený vagon

Neymarův talent je každopádně ryzí, absolutní, naprosto průzračný. S míčem na noze připomíná tančícího kolibříka. To Baroš, když se vrátíme k našemu srovnání, těžil v dobách největší slávy především ze své nespoutané energie, z toho, že uměl do šestnáctky vletět jako utržený vagón.

I takový typ útočníka ale v létě 2004 intenzivně zajímal Barcelonu. A Baroš se tehdy netajil silným vzrušením z toho, že by mohl obléknout její slavný dres. Přestože už nějaký ten pátek nosil triko se znakem FC Liverpool.

Ve srovnání s tím Neymar nebyl pro Katalánce jednou z mnoha variant, mezi nimiž by se dlouho rozmýšleli. Brazilec byl jako megastar jasnou přestupovou prioritou, na rozdíl od Baroše navíc zrealizovanou. A to navzdory tomu, že jedna pozice pro megastar už na Nou Campu nějaký ten pátek obsazená byla, jistým Lionelem Messim.

Místo pro jediného boha

Brazílie si výhrou 4:1 nad Kamerunem zajistila postup z první příčky a také výkonem tentokrát naznačila, že už by se herně mohla přeci jen trochu začít rozjíždět. Byť Kamerunci patrně nenabídli optimální měřítko, na šampionátu se totiž nepředstavili jako zrovna kompaktní tým.

I Messiho Argentině to zatím herně pořád skřípe, ale postup měla navzdory tomu jistý už po druhém zápase ve skupině.

Jak Neymar, tak i Messi góly střílejí, své týmy táhnou. A byť se před turnajem jak Brazílii, tak Argentině přisuzovaly možná vyšší šance než teď, ani nadále nemůže rozhodně nikdo vyloučit, že se spolu potkají ve finále.

Pokud na to opravdu dojde, jeden z nich v něm logicky uspěje a ten druhý ne. Jeden vyplní sny svého národa o novém Pelém či Maradonovi. A druhému se zhroutí svět, protože o druhé místo se v téhle "lize" moc nehraje.

Dokážete si ale představit, že se tenhle scénář opravdu naplní? A že by se pak tihle dva, Neymar s Messim, zakrátko zase potkali v šatně Barcelony a přátelsky si tam padali do náruče? Já tedy moc ne, ale třeba jim ten potenciální problém ve stylu "já jsem bůh, ty nejsi nic" vyřeší někdo jiný. Například Němci nebo Nizozemci.

Skoro šli dál se skóre 1:0

Kapku hrozilo, že by se Robben a spol. mohli s brazilskými kanárky utkat už v osmifinále. Ale rozjetá nizozemská mašina nezabrzdila ani v utkání s Chile, takže svou skupinu B vyhrála, stejně jako Brazílie večer svoji skupinu A - a je klid, tyhle dvě planety se teď ještě nesrazí.

Brazílie tak roztočí osmifinálový kolotoč v sobotu 28. června v 18 hodin pražského času duelem s Chile. Nizozemce čeká den nato zápas s Mexikem.

Tým ze Střední Ameriky přitom nakonec nepotěšil milovníky bizarností. Dlouho to totiž vypadalo, že ze skupiny po třech zápasech postoupí se skóre 1:0, což by byl jev vskutku nevídaný.

Proti Chorvatům stačila Mexiku bezbranková remíza a tím, kdo potřeboval výhru, byli Evropané. Jenže na hřišti byste to nepoznali.

Byli to Mexičané, kdo tepal do chorvatské tvrze tak dlouho, až její palisádu prolomil, což nakonec vedlo k jejich výhře 3:1.

Klíčový gólový průlom na 1:0 měl "na svědomí" tak trochu symbolicky, odměnou za velkou kariéru 35letý kapitán Rafael Márquez.

Mimochodem: Kdyby to tenkrát po Euru 2004 Barošovi s přestupem na Nou Camp vyšlo, právě s tímhle Márquezem by se v jednom týmu potkal.

Kde zaplatí za jméno

Lidské osudy jsou prostě spletité. Márquez se těší na to, že v šestém mexickém osmifinále na MS v řadě zkusí zaskočit Nizozemce. A přinejmenším zopakovat historický, čtvrtfinálový úspěch týmu kolem Huga Sáncheze z MS 1986, které právě Mexičané hostili.

A o dva a půl roku mladší Milan Baroš léčí operovanou nohu, sleduje MS v televizi a přemýšlí o tom, jestli si na podzim neodskočí přivydělat fotbalem do Indie. Tam totiž ještě dobře platí i za jméno.

A co na tom? Když si takový Rivaldo mohl za svou starou slávu nechat královsky platit v uzbeckém Bunjodkoru, proč ne Baroš třeba v Bombaji...

Jen mě tak napadá: Kde asi ukončí kariéru Neymar?

Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz