Kde se vezme v člověku nápad "budu youtuberka"?
Já sama nevím. Asi nějak v sobě mám ten chtíč bavit lidi, navíc se přidaly i nějaké geny po taťkovi, který měl kapelu a je taky takový umělec. Inspirovala jsem se ale v zahraničí, vždycky jsem na YouTube hodně ujížděla a měla jsem své oblíbené tvůrce, tak jsem to začala dělat taky.
Hlavně v sobě musíte mít jistou dávku exhibicionismu, ne?
To tam být musí, je ovšem rozdíl se natáčet sám před kamerou a pak se štábem. Já osobně jsem introvertka, ale natáčet se sama mi nedělá problém. Byla jsem už i na nějakých televizních show, například jsme dělali Aliho parťáky na Prima Cool, kde byl celý štáb, mířily na mě čtyři kamery, a to jsem byla u prvního dílu docela nervózní. Pak se člověk nějak otrká a dělá všechno přirozeně.
Ještě je to pro vás koníček, nebo už práce?
Je to hezký koníček, ale dokážu si tím i pěkně vydělávat.
A vedle toho ještě studujete?
Na jaře jsem maturovala a přemýšlela, co dál. Mám celkem jasno v tom, co bych chtěla dělat, a tak mi původně přišla vysoká škola zbytečná, protože ani na obor youtuber žádná škola není. (smích) Na poslední chvíli jsem si ale řekla, že nějaký diplom není vůbec od věci, a co kdyby to v tom mém směru nevyšlo, tak jsem se přihlásila na sportovní management a je ze mě student.
"Některé holky z kabiny se mi cpou do záběru"
Dá se to tedy všechno skloubit s fotbalem dohromady?
Kloubit se to dá, ale těžko. Každý den jsme vázaní na tréninky, a když chci nějaké pěkné video, tak k tomu potřebuju i lidi, aby mi dělali například křoví nebo stáli za kamerou, a to se někdy úplně nedá domluvit. Dalo by se říct, že mi v některých ohledech fotbal kazí plány a vize, ale člověk nemůže mít všechno, jen od každého něco. Fanoušci o mně vědí, že fotbal dělám a že nemůžu tvořit tolik videí, naopak dokonce obdivují, kolik toho i tak stíhám.
Několikrát jste točila video i na tréninku, jak tuhle vaši zálibu nesou holky v kabině?
Točím tréninky i vlogy z cest, kam s holkami jezdíme v rámci Ligy mistryň nebo na soustředění. Jak to berou, ani nevím, některé jsou takové exhibicionistky, že se mi pořád cpou do záběru. (smích) Někdo mi pomáhá vymýšlet scénáře a s některými se o tom zase vůbec nebavím. Myslím ale, že mě berou dobře, že mě nemají za úplného blázna. Někdo by si mohl říct, ona je youtuber, to je divný, ale když mě znají, tak snad vědí, že to je úplně normální.
Takže ve fotbalovém prostředí děláte vlastně youtuberům reklamu…
Tak nějak. Hlavně je super, když třeba na Slavii trénují malí kluci nebo holky, tak mě znají a jsou tam ze mě úplně hotoví. Je vážně pěkný, když někdo z nich přiběhne a volá "Báro, Báro, to poslední video bylo úplně skvělý, já chci být jako ty“.
Na YouTube váš kanál přesáhl 100 tisíc odběratelů, což už je hodně vysoké číslo, kam až to chcete dotáhnout?
Je to o tom, co se mezi lidmi chytne a co se bude sdílet dál a dál. Na základě toho pak ti odběratelé přibývají. Proto se teď snažím vymyslet nějaký boom, čím bych se dostala ještě výš, nápadů mám hodně, ale času není tolik.
Takže dneska v noci jsme dosáhli hranice 100 000 odběratelů. Moc vám dekuju za vaši přízeň. Tady je special Draw my life! Doufám, ze se vám to bude líbit :)
Zveřejnil(a) Bára Votíková dne 20. Září 2016
Teď už pojďme jen k fotbalu. Loni se vám se Slavií povedla úžasná jízda až do čtvrtfinále Ligy mistryň, je to letos těžší, když už jste minimálně pro první kolo favoritkami?
Do prvního kola jdeme jako favoritky, nicméně necítím, že bychom v kabině byly namistránkovaný, že teď už to půjde samo. Že když jsme uhrály třeba remízu s Lyonem a teď nám tam padnou nějaké holky z Kypru, že jasně postoupíme. Věděly jsme, že tam mají spoustu cizinek, které tam přiletí třeba jen na nějaké turnaje a Ligu mistryň, a mají pak v základu třeba osm holek, které jinak normálně nehrajou. To se pak těžko odhaduje a pro nás to tak ani letos není jednoduché.
Vám výkony v Champions League vynesly nabídku hrát právě za Olympique Lyon, proč to nakonec nevyšlo?
Pořád jsem to oddalovala a byla jsem nerozhodná, protože to na mě bylo moc velký a hrozně narychlo. Oni mi napsali až v létě s tím, že za 14 dní jim začíná příprava, a já nevěděla, co mám dělat. Mám tady rozjetých spoustu věcí skrze videa, což miluju. Dokonce zajímavé projekty, třeba seriály do televize a tak. To jsem tady nechtěla nechat. Tak jsem váhala, prodlužovala to jednání s tím, že bych mohla až od zimy, a oni si našli náhradu, která mohla hned.
Vás neláká zahrát si v zahraničí?
Nikdy jsem nad tím nepřemýšlela, než přišla nabídka z Lyonu. Úplně první nabídka někam jít a hned takový klub. Popravdě si neumím představit, že bych hrála jen fotbal, neměla videa a tu svou pohodu.
Slávistky teď trénují i dopoledne
Tak jste zůstala a přes léto jste hodně posílily, přišel nový trenér a sedm hráček ze Sparty, bylo těžké se sehrát?
Tím, že přišlo sedm sparťanek, tak by si mohla spousta lidí říct, že bude v kabině bordel a seřeže se to tam, ale u nás si to docela sedlo a jsme všichni v pohodě. A trenér taky, toho jsem si hodně oblíbila, celkově tam máme fajn atmosféru.
U trenérů se chvíli zastavme. Antona Mišovce v létě nahradil Pavel Medynský, v čem je mezi nimi největší rozdíl?
Anton Mišovec byl úžasný psycholog a bylo neuvěřitelné, co nám dokázal udělat s hlavou a jak nás dokázal namotivovat. Pan Medynský je zase úžasný praktik a bývalý výborný fotbalista, rozumí tomu, je do toho zapálený a přenáší to na nás.
Pomohlo loňské čtvrtfinále ke zlepšení podmínek ve Slavii?
Určitě. Podmínky se skutečně zlepšily jak pro nás hráčky, tak pro celý tým. Máme řadu nových věcí, což je skvělé. Co se týče tréninků, tak trénujeme někdy už i dopoledne, to dřív nebývalo. Je to velká změna a moc příjemná.
Ve středu večer vás čeká odveta s kyperským Apollonem, domů jste si přivezly remízu 1:1, bude to stačit?
Já jsem doufala, že vyhrajeme třeba 2:0 a doma v Edenu to dohrajeme v klidu, že nebudeme mít nervy a nebudeme se bát o výsledek. Dopadlo to, jak to dopadlo, nebude to lehký zápas, ale já věřím, že tentokrát 2:0 vyhrajeme.
