Jak ve svém příběhu na stránkách Bez frází sám Marek Střeštík vypráví, 16. ledna 2013 prožil nejhorší den v životě. Jeho žena Jana porodila syna Tobíka, u něhož bylo od počátku jasné, že není v pořádku. Jenže jeho problém dlouho nebyl nikdo schopný diagnostikovat.
Střeštík s manželkou se propadli do hrozivé nejistoty a začalo nekonečné kolo návštěv doktorů a nemocnic. "Byly to extrémně náročné momenty. Všichni nám říkali, že je to hrozné, ale zvládnout jsme to s Jančou museli my. Dennodenně jsme v tom byli společně," líčí bývalý záložník.
"I já jsem byl svědkem toho, že 85 až 90 procent chlapů v takové situaci odejde od rodiny. Mě to nikdy ani nenapadlo," pokračuje Střeštík, který přicházel do kontaktu i s jinými dětmi a jejich maminkami.
Syn Tobík nereagoval na podněty kolem sebe. Až postupem času rodiče zjišťovali, jestli vůbec vidí a slyší. Se synem poctivě rehabilitovali, aby byl schopný alespoň některých základních pohybů.
Až po šesti letech se dostali k odbornici z Motola, která u Tobíka odhalila syndrom ATR-X. S touto vzácnou chorobou se narodil údajně jako druhé dítě v republice.
"Projezdili jsme celou střední Evropu, než jsme to zjistili," říká Střeštík. V Maďarsku pak našli centra vhodná pro další cvičení na podporu synova stavu, ovšem i kvůli fotbalové kariéře Střeštíka zůstalo hlavní penzum péče na bedrech jeho ženy. "Ona je anděl na zemi," tvrdí fotbalista.
Tobík vyžaduje od svých rodičů nepřetržitý dohled, většinu času má nepřítomný pohled a jeho mozek nedokáže správně ovládat svaly. Nefunguje mu správně jazyk ani některé vnitřní orgány.
"Možná jsem to měl někde napsané, i když na takové věci moc nevěřím," přemítá v podcastu Střeštík. Odmalička se totiž neštítil postižených dětí. Naopak se jich zastával, cítil z nich zvláštní energii. Proto připouští, že když už se měl Tobík narodit, není náhoda, že zrovna do této rodiny.
Vloni s manželkou oslavili narození druhého syna Maxe, tentokrát už se porod obešel bez komplikací. "Teď jsou s Tobíkem, kterému bude deset let, největší parťáci," usmívá se Střeštík.
Po narození prvního syna v roce 2013 byl pod neustálým tlakem doma i na hřišti. Přitom tehdy zažíval skvělou fotbalovou sezonu a s Györem došel nakonec až k maďarskému titulu.
"Jenže v posledním zápase s Ferencvárosem jsem soupeři zlomil nohu, oslavy proto nebyly úplně ideální. Mrzelo mě to," vzpomíná. Za hrubý faul dostal půlroční distanc.
V té době se v Maďarsku rovněž řešila možnost Střeštíkova posílení tamní reprezentace. Rodák z Komárna má z matčiny strany maďarské kořeny a jednoho dne se vydal za premiérem Viktorem Orbánem.
"Tři hodiny jsme seděli v kanclu a bavili se o fotbale. Premiér o tom věděl hodně, ale spoustu si toho vyslechl. Příjemně mě překvapil. Za jeden den jsem měl občanku i pas, složil jsem přísahu a byl jsem Maďar," směje se Střeštík.
V roce 2007 byl u toho, když česká dvacítka vybojovala senzační stříbro na mistrovství světa v Argentině, o rok později nastoupil i za dospělou českou reprezentaci.
Proto bylo potřeba vyřešit administrativu "přestupu" k Maďarům, a než se vše stihlo, trenér Attila Pintér, jenž měl o Střeštíka zájem, u týmu skončil. "Potom už to vyšumělo. Později jsem přemýšlel, že by možná bylo divné hrát za Maďarsko," uvažuje dnes pětatřicetiletý Střeštík.
V Györu skončil v roce 2015, pak prošel ještě dalšími čtyřmi maďarskými kluby. V české lize předtím udělal největší stopu v Brně, byť se mu počítá také titul z roku 2010 se Spartou, za kterou odehrál pět zápasů.
V podcastu Střeštík dále mluví o tom, jak po hráčské kariéře plynule přešel k trénování, nebo o zcela odlišných pocitech, které v Brně prožíval pod vedením koučů Petra Uličného a Karla Večeři.
