Slováci posbírali v Lize národů pouhých sedm bodů ze šesti zápasů a v tabulce předčili jen Bělorusy. Účinkování ve skupině C3 zakončili domácí porážkou 1:2 s Ázerbájdžánem a remízou 1:1 proti Bělorusům v Srbsku. V těchto dvou duelech už koučoval reprezentaci Ital Francesco Calzona.
Ľubomíru Luhovému se nelíbí vynechání domácích trenérů ani způsob, jakým Slováci příchod bývalého asistenta Maurizia Sarriho oznámili. V rozhovoru pro Aktuálně.cz někdejší reprezentant a nejlepší střelec československé ligy ze sezony 1989/90 dále rozebírá, proč spadl slovenský fotbal za poslední léta tak hluboko.
Jaké pocity ve vás v poslední době vzbuzují výkony slovenské reprezentace?
Je přirozené, že ty výsledky rozpoutaly velkou diskusi. Bývalí hráči a trenéři se vyjadřují, což je v pořádku, i když se to druhé straně moc nelíbí. Pokud nezvítězíme v takových duelech a hra není vůbec dobrá, je to namístě. Výsledky i herní projev pod novým trenérem byly slabé, ale musíme se podívat nazpátek, kdy to začalo.
Na úspěchy generace, která hrála na mistrovství světa 2010 nebo na evropském šampionátu 2016, se nedaří navázat.
Ano, tehdy jsme měli generaci silných hráčů, kteří dokázali zvládnout i zápasy třeba proti Španělsku. V současnosti mají reprezentanti takovou kvalitu, že remizují s Běloruskem a prohrají s Ázerbájdžánem.
Takže je na tom reprezentace nejhůře za dlouhou dobu? Při losování kvalifikace ME 2024 budou Slováci v předposledním, pátém koši, v pořadí FIFA spadli až na 55. místo.
Souhlasím, je to tak. Pokles začal v době, kdy trenér Ján Kozák skončil a nastala masivní obměna hráčského kádru. Měl přijít svěží vítr, ale to se nestalo. I když přišly i některé světlejší momenty. Nicméně ne vždy za to může trenér, jde o kvalitu hráčů. Ten výběr není takový, jaký byl dříve, a proto klesáme pořád hlouběji.
Ale přece jen není kvalita slovenských hráčů tak nízko, aby byli ve stejném koši s Gibraltarem, Moldavskem nebo Maltou, nemyslíte?
Ano, nechtěl jsem to v předchozí odpovědi omlouvat. Nepatříme tam, ale pokud jsme tam spadli, znamená to, že teď kvalitu nemáme. Spadli jsme mezi Gibraltar a Maltu, musíme to přijmout, je to holý fakt.
Přitom někteří slovenští hráči hrají ve špičkových evropských klubech. Proč jejich souhra v reprezentaci nefunguje?
Máme tam hráče jako Milan Škriniar, kteří jsou v klubu vytížení na sto procent, ale zároveň fotbalisty, kteří potřebnou minutáž nemají. Potom se ptám, proč jsou v národním týmu? Z krátkodobého hlediska se dá použít i hráč, který v klubu kvůli vysoké konkurenci příliš nehraje, jenomže dlouhodobě to nemůže fungovat.
Chybí reprezentaci také lídr typu Marka Hamšíka?
Určitě. Marek byl kvalitní fotbalista a vůdčí osobnost. Rozhodoval těžké zápasy, hrál klíčovou roli. Takový borec nám chybí, musíme ho někým nahradit. Škriniar nebo Dávid Hancko, to jsou hráči, kteří jsou zvyklí z klubu na velkou zodpovědnost. Obecně patří mezi ty, kteří by ji měli přijmout i v reprezentaci. Bohužel i s nimi selháváme.
Bývalý reprezentant Ján Ďurica zmiňoval, že upadá nejen slovenský fotbal, ale sport obecně. Kluby krachují, chybí dlouhodobá koncepce. Jak velký problém je to ve vašich očích?
Zhruba vím, s jakými rozpočty kluby pracují. A všeobecně je slovenský sport poddimenzovaný, co se týče ekonomiky. Ale nesouhlasím s tím, když někdo říká, že jsme malá země, tak co bychom chtěli. Kvalita by se našla i u nás, ale je otázka, jak pracujeme. Pokud chci, aby hráči jezdili a makali, a někdo mi řekne, ať nejsem tak přísný, pak jsem proti.
A co se týče podmínek pro fotbal na Slovensku, jaké tedy jsou? Ať už vezmeme úroveň nejvyšší soutěže, nebo zázemí klubů.
S příchodem prezidenta svazu Jána Kováčika v roce 2010 jsme se podle mě více otevřeli mezinárodnímu prostoru, co se týče administrativy a organizace. Infrastruktura se zlepšila, mládežnické reprezentace mají výborné podmínky. To se zlepšilo, ale otázka je, zda se zlepšili aktéři. Bohužel konkurenční prostředí nejen v nejvyšší lize není dostačující na to, aby ligoví hráči dokázali táhnout reprezentaci. Kluby nepostupují do evropských pohárů, hráči nehrají kvalitní zápasy. Už to nás částečně diskvalifikuje.
Ještě zpět k reprezentaci. Co může změnit italský trenér Francesco Calzona, který má za sebou dva neúspěšné zápasy?
Jako problém vidím nedisciplinovanost, na hřišti byl docela chaos. Italská škola je založena na disciplíně, osobní i herní, taktické. V tomto směru by mohl být přínosem.
Vy jste v rozhovoru pro Sportnet.sme.sk říkal, že angažování Calzony je jistým způsobem urážka slovenských trenérů a že je to kouč vytažený z klobouku. Měl jste jiného favorita na jeho místo?
Každá fotbalová země pracuje na tom, aby si vychovávala trenéry. My nemáme k reprezentaci ani jednoho? Já tvrdím, že ano, jen jde o to, aby dostali šanci. Vychovali jsme si Adriána Guľu, Martina Ševelu a další. U národního týmu by měl být někdo, kdo udává trend, kdo je otevřený sdílet své postupy s ostatními. Nemělo by to být stylem "vybrali jsme si trenéra a vy ostatní buďte zticha, jste slabí". Do výběrového řízení nezapojili žádného slovenského trenéra s výjimkou Vlada Weisse. Slovenští trenéři se teď po právu mohou cítit uražení.
Calzonu vnímáte jako střelbu naslepo, předem nepřipravený tah?
Ano, dá se říct, že tak to beru.
Třeba byste se zahraniční cestou souhlasil, jen kdyby svaz dopředu sdílel více informací, proč zrovna Ital, proč zrovna Calzona?
Přesně tak. Jako konzument chci informaci, že přichází nějaký Calzona, jdeme touto cestou, máme takovou vizi. Klidně přijdu na přednášku. Ale to mi chybělo, nevíme, kudy by se to mělo ubírat. Teď se říká, abychom Calzonovi dali čas a prostor. Ano, ale do reprezentace by za mě měli přicházet nejlepší z nejlepších. Netvrdím, že má přijít a vyhrávat hned 5:0, ale nějaká změna by měla být vidět. Času a prostoru tam moc není.
