Plzeň - Postavil si balon na penaltový puntík a obloučkem ho vyslal na břevno ostravské branky. Pak ho exekutor David Limberský dorazil do branky - a nestačil se divit, že gól neplatí. Zápas mezi Plzní a Ostravou skončil 1:1.
"Zkoušel si hrát na Panenku, ale ten je jen jeden," usmívá se Karol Dobiaš, mistr Evropy z roku 1976.
"Já jsem na to koukal s lidmi v restauraci a mnozí z nich taky nevěděli, že takhle se penalta dorážet nesmí. Tak jsem jim vysvětloval, že dvakrát za sebou se po rozehře stejný hráč balonu dotknout nesmí," usmívá se sám Antonín Panenka, autor možná nejslavnější penalty historie fotbalu, té z finále ME 1976 v Bělehradu, kdy vršovickým dloubákem do německé sítě zařídil pro Ježkův tým zlaté medaile.
"Kdyby se balonu dotknul brankář a srazil ho třeba na tyč, už by Limberský zakončovat mohl, ale takhle by musel dorážet leda nějaký jeho spoluhráč," zná pravidlo přesně Dobiaš.
Limberský: Dvojité hraní? Už nikdy
David Limberský po zápase v podstatě přiznal, že tuhle reguli nezná.
"Tu situaci jsem nikdy nezažil, nebo možná jen někdy v žácích. Neměl jsem na to moc času si to uvědomit v tý rychlosti a nechat to dorážet někoho jiného," uvedl Limberský po zápase
"Viděl jsem prázdnou prázdnou bránu a instinktivně to dorazil. Bohužel to ale byla moje chyba, teď už se aspoň nikdo z nás dvojitého hraní nedopustí," dodal.
"Bylo to od něj spontánní," míní Dobiaš. "Možná chtěl zmást rozhodčího," usmívá se Panenka.
To se takřka podařilo. Sudí Hrubeš totiž zprvu působil dojmem, že chce branku uznat. "K tomu bych se nerad vyjadřoval... Ale naštěstí tam byli hráči, kteří to pravidlo znali - a také asistenti rozhodčímu pomohli, aby to nakonec bylo posouzeno správně," říká Jiří Kureš, předseda pravidlové komise FAČR.
Damková je školila, ale...
"Školení z pravidel pro hráče před sezonou spolu s předsedkyní komise rozhodčích Dagmar Damkovou děláme, ale trvá to jen hodinu, všechno se do něj nevejde a zrovna na tuhle věc asi v Plzni nepřišla řeč," dodává Kureš.
David Limberský je reprezentant, na podzim mu bude třicet let, fotbal hrál i v Anglii či Itálii, je možná trochu s podivem, že dané pravidlo nezná. "Nás v naší době nikdo neškolil, ale takovéhle věci jsme si tak nějak v průběhu doby řekli mezi sebou, v kabině nebo u piva. Občas byla příležitost probrat pravidlové záležitosti i s nějakým rozhodčím," říká Antonín Panenka.
Pravidlo, o němž je řeč, není žádnou novinkou. "Platí už léta, nic se na něm neměnilo. Týká se rozehrávky všech kopů: pokutového, volného přímého kopu, rohového kopu... Dvakrát za sebou nesmí zahrát stejný fotbalista," zdůrazňuje pravidlový expert Jiří Kureš. "Jen u míče rozhodčího to neplatí."
Rozhodčí je jako dřevo
"Před lety se něco podobného stalo v pohárovém utkání na Barceloně. Byl tam nařízen volný přímý kop. Exekutor ho napálil do rozhodčího, balon se od toho sudího odrazil ke stejnému hráči, který kop rozehrával - a ten ho vzápětí poslal do sítě. Branka byla uznána, ale až posléze si všichni uvědomili, že chybně. Z hlediska výkladu pravidel totiž platí, že rozhodčí je jako dřevo, to znamená, že se na něj v těchto situacích hledí stejně jako na tyč nebo břevno. Takže i v tom popsaném případu z Barcelony došlo k takzvanému dvojímu hraní, které pravidla zakazují," zakončuje Kureš.
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
