Jen pro pořádek - pro ty, kteří spíš Plzni přejí, je korekce poločasového deficitu 0:4 na polovinu důkazem, že západočeský tým se v Lize mistrů konečně našel, i když zůstává bez bodu. A protilehlý tábor tvrdí, že druhá půle, v níž za bavorský velkoklub nastoupili teenageři bez valných zkušeností s dospělým fotbalem, nemá žádnou váhu.
Abychom se vymanili z marného přebíhání mezi jedním a druhým stanoviskem, použijme analyticko-kritické myšlení. Nehledejme názor, hledejme odpovědi. A položme si správné otázky. Znějí jednoduše - kdo v Plzni udělal nějaké významné rozhodnutí vedoucí k tomu, aby se po výsledcích 1:5, 0:2 a 0:5 v první polovině základní skupiny Ligy mistrů něco změnilo?
Příběhy přídělů
Ještě chvíli zůstaňme u čísel. Dva z těch výsledků (pětigólové příděly v Barceloně a Mnichově) jsou debakly středního stupně, jeden (domácí prohra s Milánem) je milosrdný s ohledem na to, že Plzeň se za 90 minut sotva dostala k brance soupeře. Přesto má Viktoria v součtu s odvetou proti Bayernu nakročeno k tomu, aby se stala nejhorším týmem historie Champions League podle bilance v základní skupině.
Zatím jím je Dinamo Záhřeb, které v ročníku 2011/12 skončilo bez bodu poslední se skóre 3:22. Při současném plzeňském brankovém rozdílu 3:16 stačí, aby v Miláně a doma s Barcelonou prohrála dohromady o sedm gólů, což musíme brát jako reálnou možnost.
Jiný pohled je milosrdnější. Prohrát o čtyři nebo pět gólů není v Lize mistrů neobvyklé, stalo se to onačejším týmům. Dokonce 0:8 prohrál Besiktas s Liverpoolem, Malmö s Realem Madrid, a hned jedenáctkrát to bylo 0:7, včetně slávistického zájezdu na Arsenal v říjnu 2007.
Tak, a teď raději od čísel dál. Každý takový zápas totiž může být jiný a zaručeně jiný je jeho kontext. Když třeba před dvanácti lety dostala sedmičku Žilina doma od Marseille, byl to výjimečný výsledek, jinak ve skupině (ještě Chelsea a Spartak Moskva) prohrála o jeden, dva nebo tři góly, víc ne. A český trenér Pavel Hapal vydržel, vyhodili ho až napřesrok, když přivezl výsledek 0:3 v předkole Evropské ligy v Reykjavíku.
Naopak skoro jako mimo realitu stojí prohra AC Milán 0:4 v odvetě čtvrtfinále ročníku 2003/04 s Deportivem La Coruňa. V prvním utkání italský celek vyhrál 4:1 a postup měl být venku potvrzen, jenže obhájce titulu byl úplně mimo a vypadl. Trenér Carlo Ancelotti dostal vlastně proti své vůli v létě do kádru dva nové stopery (Jaap Stam, Digao), ale trval dál na dvojici Alessandro Nesta - Paolo Maldini a o dva roky později s nimi vyhrál Ligu mistrů znovu.
Změny, změny, změny!
Tím se obloukem dostáváme zpět k Plzni. Když nějaký tým utrpí debakl, přichází logická otázka, zda něco změnit, nebo ne. Do Ligy mistrů 2016/17 vstoupil Celtic Glasgow výsledkem 0:7 v Barceloně. Trenér skotského celku Brendan Rodgers logicky poukazoval na to, že když je na druhé straně útočné trio Messi - Suárez - Neymar, je sotva k zastavení, ale napříště se poučil. Ve skupině s Manchesterem City a Borussií Mönchengladbach dával dál důvěru obranné linii, která na Nou Campu nestačila, ale vyměnil brankáře a úporně měnil i taktiku a vymýšlel, co by mohlo fungovat, až nakonec urval tři remízy.
I když šlo o Barcelonu, debakl mu neprošel ani u fanoušků ani u klubového vedení, protože bez ohledu na kontext zůstávají výsledky prostě zapsány ve statistice. Shovívavost plzeňských příznivců je v tomto smyslu zvláštní, protože schytávat debakl za debaklem přece nechce žádný z nich. A klubové vedení Západočechů po přídělu z Mnichova neřeklo nic v tom smyslu, že to už přece stačilo!
A tak Viktoria o osm dní později nastoupila proti soupeři, který ji napoprvé smázl, se stejně naivním a neúčinným fotbalem. Po pravdě, nedalo se nic jiného čekat. Ani pět gólů v Allianz Areně totiž trenéra Michala Bílka ve shodě s hráči nepřimělo k nějaké významné reakci. Místo toho byla slyšet vyjádření v tom smyslu, že se stejně nic změnit nedá, nebo že je potřeba všechno teprve "vyhodnotit".
Výsledky toho vyhodnocení byly vidět v první půli středečního zápasu ve Štruncových sadech. Markýrované bránění místo hry do těla a poraženecký týmový duch. Bílek pak přiznal, že změny v sestavě, jež po změně stran přispěly ke snížení skóre z 0:4 na 2:4, byly z větší části vynucené zdravotními problémy hráčů, takže jásot nad jejich účinností není na místě.
A když hráči nedostali za "skoro ostudu" v Mnichově kartáč ani od trenéra ani od manažerů, proč by se namáhali sami? Změnit myšlení zřejmě není součástí jejich osobního nastavení. A tak ve chvíli, kdy by měl na hřišti přijít tvrdý atak, bylo vidět vyčkávání. Což bývá nejsnazší cesta k debaklu.
Je dobře, že výsledek 2:4, na první pohled přijatelný, tolik povyku a rozporuplných stanovisek vyvolal. Jsou tu ještě dva zápasy a Plzeň by měla udělat všechno pro to, aby zamezila dalším debaklům. To znamená změny, změny, změny. Jinak by v Lize mistrů skutečně neměla co dělat, tak jako třeba BATE Borisov v ročníku 2014/15. Sice se mu v jednom zápase podařilo porazit Athletic Bilbao, ale pomyslná dvojutkání má s FC Porto 0:9 a se Šachťarem Doněck 0:12.
Plzeň dostane dvě šance dokázat, že korekce výsledku proti Bayernu žádným mystériem není. Že díky shodě okolností nalezla způsob, jak v Champions League vystupovat nikoli pod hrozbou další ostudy, ale pod korouhví toho, kdo se i za nepříznivých okolností bije. I když čísla jsou jen čísla, zabránit tomu, stát se historicky nejhorším účastníkem prestižní evropské soutěže, by snad mohlo jako motivace zabrat.
