Praha - Mrštnost jeho jazyka odpovídá hbitosti, jakou kmitá v brance. Otázky umí odrážet jak střely. Nad jednou se ale Petr Čech v den své páté korunovace Fotbalistou roku zamyslel déle.
"Jestli jsem legenda?" Přemýšlel, co na to říct. "Už mě tak někde i nazvali... A přišlo mi to trochu divné. To označení asi patří spíš hráčům, kteří už kariéru ukončili."
O fotbale čtěte více:
- Čech už popáté Fotbalistou roku, jako legendární Viktor
- Čech o rozhádané Chelsea: Zapomeňme na titul
- Dresy pro Euro: V čem vyběhnou Jiráček a spol.
- Přenos z Irska bude, Fotbalista roku jen ze záznamu
A k tomu se 29letý brankář Chelsea ještě rozhodně nechystá. Byť mu připomněli, že Ivo Viktor, jehož pět vítězství ve Fotbalistovi roku Čech "dorovnal", právě v roce svého pátého triumfu kariéru uzavřel.
"To leda že bychom vyhráli s reprezentací Euro a s Chelsea Ligu mistrů," returnoval Čech, ale ve vzduchu byla cítit nadsázka. S takovou kombinací jásotu a opojení v roce 2012 asi přeci jen nepočítá.
Seděli za jedním dlouhým stolem. Laureáti večera. Útlý blonďáček Ladislav Krejčí, Talent roku, před nímž se všechno otevírá a on zažívá první dotyky velkého fotbalového světa.
Trenér roku Pavel Vrba, kterému udělalo moc dobře, když se ho zeptali, jestli se chystá dohnat šest triumfů Karla Brücknera.
Čech už si z trofejí poskládal jedenáctku
Osobnost ligy jménem Pavel Horváth, chlapík, který nejspíš bude žertovat i na smrtelné posteli. Když si poslechl slib mladíka Krejčího, že bude pracovat tak tvrdě, aby se mezi ty největší hvězdy sám jednou dostal, Horváth chutě navázal: "Tak to já budu pracovat tak tvrdě, abych přežil příští zimní přípravu."
Největší pozornost ale pochopitelně poutala hlavní hvězda večera - Petr Čech. Vyhrál popáté Fotbalistu roku, předtím šestkrát novinářskou anketu Zlatý míč. "Tak to už je jedenáctka," žertoval. "Když jsem byl malý kluk, myslel jsem na to, jaké by to bylo jednou něco takového vyhrát..."
A úroda je přitom taková, že už Čech nemá své trofeje ani kam dávat. "Zřídil jsem si na poháry, medaile a podobné záležitosti před časem takovou speciální místnost. Ale je pravda, že už se mi tam toho moc nevejde. Budu muset to svoje troferárium, jak tomu říkám, nějak zvětšit," uvažuje o příjemné úpravě příbytku.
S maskou jako Zorro mstitel stíhal i fair play činy
Čech je přesvědčen, že cenu za rok 2011 si zaslouží. "Opravdu se mi povedl, s reprezentací jsme postoupili na Euro. Myslím, že můžu říct, že jsem byl oporou týmu," říká sice neskromně, ale pravdivě.
Baráž proti Černé Hoře odchytal se zlomeným nosem, pod speciální maskou. A ještě si stačil vysloužit Cenu Fair play za to, že soupeři přiznal po své teči, jíž si rozhodčí nevšimli, zahrávání rohového kopu.
"A cenu pro nejlepšího hráče jsem loni dostal i v Chelsea. Mezi tolika světovými hvězdami. Toho si opravdu cením," doplnil Čech.
Atakovat Karla Gotta a jeho 37 Zlatých slavíků prý nicméně v anketě Fotbalista roku rozhodně nehodlá. "Ne, to opravdu ne," vrtí hlavou.
"Leda by začal zpívat," prohodil šprýmař Horváth.
Vrba: Moc mi pomohl Franta Komňacký
Zatímco pro Petra Čecha je sbírání trofejí úspěšnou tradicí, Pavel Vrba si na něco takového teprve začíná zvykat. Z loňska obhájil titul Trenéra roku. Ale myslel přitom na svého předchůdce na piedestalu.
"Kdyby mně Franta Komňacký před lety nepomohl k angažmá v Púchově, těžko říct, kde bych dneska byl," přemítá. V Baníku mu tehdy neprodloužili smlouvu. "A cítil jsem se tenkrát na dně," přiznává.
Komňacký jako hlavní strůjce mistrovského titulu Baníku ale svému asistentovi pomohl svými kontakty k angažmá na Slovensku. A tam se Vrba znovu chytil. "Žilina a Plzeň, to jsou samozřejmě místa, kde se mi dařilo nejvíc," bilancoval.
Slovenská reprezentace, to je nabídka, která mu teď leží v hlavě. "Ano, nějaké kontakty tam samozřejmě byly. Ale pořád jsem trenérem Plzně a mám v ní smlouvu," zdůrazňuje. Na otázku, jestli je ve hře i nějaká varianta číslo tři, odvětí tajemně: "To si nechám pro sebe."
