Mnichov - Němci jsou přesní a dochvilní. Ale jsou i výjimky z pravidla, dopravní zácpa před stadionem Uliho Hoenesse pořádně zdržela.
Ale už je tady. Jen se ještě v nejluxusnější restauraci Allianz Areny, přilehlé k nejčestnějšímu VIP boxu, pozdraví s kolegou Rummeniggem a už se řítí ke stolku, kde na něj čekají zástupci tří vybraných českých médií.
Velmi zdvořile se omluví, a aby svým zdržením neukrátil domluvený čas, odpovídá a pak ještě ochotně pózuje fotografovi do posledních minutek před výkopem zápasu s Norimberkem.
Po většinu rozhovoru drží generální manažer Bayernu Mnichov ruce překřížené na prsou, ve velmi sebevědomém gestu. Ale zároveň se chová jako příjemný společník, umí se pousmát, hovoří s nadhledem.
Celkově působí naprosto vyrovnaně, přestože momentálně lítá v životním průšvihu: nedávno totiž úřadům raději přiznal příliš odvážná daňová kouzla a nestandardní hrátky s akciemi...
Beckenbauer mě tam tehdy utěšoval
Uli Hoeness naznačuje, že velmi bolestný pocit měl v hlavě i v onom památném bělehradském večeru, v roce sedmdesátém šestém, když penaltou vypálenou nad Viktorovo břevno (video zde) pootevřel Antonínu Panenkovi cestu k fotbalové nesmrtelnosti a Československu k titulu mistrů Evropy.
Jeho česká stopa ale nekončí. Už v pátek se Hoeness posadí do VIP-lóže stadionu v Edenu a bude svůj Bayern tlačit očima k výhře v Superpoháru proti Chelsea.
Věřil byste, že jeden záběr z vaší hráčské kariéry je v Česku v televizi k vidění každou chvíli?
"No to bude určitě kvůli té mojí penaltě v Bělehradu, ne? Když se o tom šampionátu někde mluví, hned si na ni taky vzpomenu."
Vy jste přestřelil - a pak si vzal míč Antonín Panenka, který zahrál pokutový kop tak, jak to do té doby nikdo jiný neudělal. Lehounkým padáčkem doprostřed brány (viz video). Co vám tehdy kmitlo hlavou, když jste to viděl?
"Jenže já to tehdy právě vůbec neviděl. Po té zahozené penaltě jsem měl dost starostí sám se sebou... Jako bych se ocitl v nějakém jiném světě. Jen jsem slyšel křik lidí - a podle něj mi bylo jasné, že balon skončil v síti."
Vyčítali vám tehdy spoluhráči selhání?
"Vůbec ne. Každý, kdo hrál fotbal, ví, jak těžké je penaltu střílet. Přišel tam za mnou Franz Beckenbauer a utěšoval mě. Možná byl i trochu rád, že jsem to neproměnil právě já. Protože on už pak v poslední sérii střílet nemusel."
Jste s Antonínem Panenkou v nějakém kontaktu?
"Před pádem berlínské zdi jsme se potkávali jen při zápasech. Později už to bylo jednodušší, vzpomínám si na jednu akci v Praze, kde Panenka nescházel, byli tam i další skvělí hráči, výborně jsme si rozuměli."
Podrobíte se malé zkoušce? Vybavíte si jméno nějakého Čecha, který hrával za Bayern?
(Urputně se snaží vzpomenout, ale nedaří se mu to.)
Tak co David Jarolím?
"Ano! Toho si vybavuju, hrával za mládežnická mužstva Bayernu, pak skončil v Hamburku."
A Pavlína Ščasná? Za dámský tým Bayernu odehrála 39 zápasů v bundeslize a vstřelila 17 gólů.
(To ho rozesměje) "Tak to se omlouvám, ale ženský fotbal, to u nás není úplně priorita. Ta bilance ovšem ukazuje, že něco umět musela! Těch holek si vážím, však to také podporujeme. Ale je zajímavé, že tady v Německu se fanoušci u ženského fotbalu staví úplně jinak k reprezentaci, která mívá zápasy vyprodané, a jinak k ženské bundeslize. Ta není zdaleka tak navštěvovaná a populární, čím to je, netuším."
Finále s Chelsea? To byl debakl!
Další příběh spojený s Českem se pro vás odehraje v pátek, kdy v pražském Edenu nastoupí Bayern proti Chelsea v bitvě o Superpohár. Berete to jako odvetu za prohrané finále Ligy mistrů 2012?
"Ne, to vůbec. Letos v květnu jsme uspěli ve finále ve Wembley, a dostali tak šanci bojovat i o tuhle trofej. Tím, že jsme vyhráli finále rok po tom debaklu, co nás potkal tady v Mnichově, jsme se z toho traumatu osvobodili."
Vždyť jste prohráli na penalty. Tomu vy říkáte debakl?
"Když kopete doma, na rohy vyhrajete 20:2, v zápase vedete 1:0 a v nastavení zahodíte penaltu, tak je to prostě debakl. Chelsea dodneška neví, jak u nás ten zápas mohla vyhrát. To byl sedmý div světa! Ale museli jsme se s tím smířit."
Jak důležitý je pro vás Superpohár?
"Je to zajímavé střetnutí vítězů dvou největších evropských soutěží."
V tomhle kalendářním roce útočí Bayern na pět trofejí, tři už má. Chcete jich všech pět, je to cíl?
"Ale ne, člověk nesmí být arogantní blázen. Trenér nemá nutně za úkol vyhrát to všechno. My prostě chceme hrát dobrý fotbal. A díky tomu získat německý titul. Ale zvyšovat ještě už tak dost vysoký tlak, to by bylo bláhové."
Co je tedy pro vás podstatné?
"Liga mistrů a německý titul, všechno ostatní je takový doplněk. Bundesliga je soutěž pravdy, je dlouhodobá, tam neuspějete díky náhodě."
Už v zimě jste se rozhodli a oznámili, že v létě do Bayernu přijde trenér Pep Guardiola. Do budoucnosti samozřejmě nikdo nevidí, ale hypoteticky se zeptat lze: Udělali byste to, kdybyste věděli, že Jupp Heynckes na jaře s týmem posbírá tolik úspěchů?
"Tak my jsme samozřejmě netušili, jak dobře to všechno dopadne. Ale asi bychom se k tomu rozhodli i tak. Ona to byla totiž zároveň otázka biologická. Jupp Heynckes je můj dlouholetý kamarád, ale je mu prostě 68 let. A Guardiolovi 42. Příchod Pepa rozhodně nemá nic společného s nějakou neúctou k Juppu Heynckesovi, to vůbec ne. A kdo ví, jestli bychom se jindy k možnosti Guardiolu angažovat dostali."
Guardiolu nezajímaly peníze, ale koncept
Měli jste na seznamu i nějaké alternativní trenérské jméno?
"Ne, žádný seznam trenérů jsme neměli. Nejsme klub, který by uvažoval ve stylu "půjdeme k tomu, a když to nepůjde, tak prubneme tamtoho anebo tohohle". My jednáme jen s tím, u kterého máme pocit, že se chceme vzájemně. Naší prioritou byl Pep Guardiola. A od začátku jsme cítili, že by si také dovedl představit, že u nás bude trénovat. Karl-Heinz Rummenigge za ním byl dvakrát v Barceloně, já pak v New Yorku... Zájem netajil, měl pocit, že v Bayernu vidí spoustu elementů, které mu připomínají Barcelonu."
Volil mezi Bayernem a jinými top kluby?
"Na to byste se do detailu museli zeptat jeho. Ale věděli jsme, že má dvě nebo tři velmi dobré nabídky. I takové, které byly patrně finančně zajímavější než ta naše. Ale jemu se líbil koncept Bayernu."
Finance tedy nehrály v jeho rozhodování klíčovou roli?
"Kdyby pro něj byly peníze tím nejdůležitějším, tak by se nerozhodl pro nás."
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
