Glosář - Doba už je taková. Máme rádi i přílišná zjednodušení, se vším jsme hned hotovi, ve dvou třech slovech. Takže Slavia má titul, jo? To se jí to slaví, když si za ty hříšné čínské peníze koupí, koho chce, uleví si teď jistě podobně zjedovatělým slůvkem nejeden sparťan či příznivec Viktorie Plzeň.
Mít peníze je super. Ale pozor! Trefit se zároveň také do toho, jak je utrácet co nejefektivněji, to je druhá a neoddělitelná součást onoho kouzla, která už ovšem leckomu uniká. Dá se říct, že díky investicím čínského vlastníka Slavie, tedy firmy CEFC, a dlužno dodat, že na poměry českého fotbalu investicím vskutku gigantickým, Slavia sportovní ztrátu na konkurenci vymazala v průběhu pouhých dvou let.
A díky tomu, že se pak v průběhu mistrovské sezony chovala rozumněji než její soupeři, je nakonec i předehnala. Klíčové rozdíly mezi velkou trojkou lze vypozorovat zejména ve způsobu, jak její účastníci řešili krizové situace.
Ty přicházely s výměnami trenérů. Když Slavia nakonec přivedla z Julisky Jaroslava Šilhavého, nejspíš nečekala, že půjde o tak úžasnou střelu do černého, že čistší střed už červenobílý šíp opravdu zasáhnout nemohl. Přišel, viděl, v lize ani jednou neprohrál - a slavil titul. Tak vypadá jeho příběh v kostce.
Každého půl roku teď Slavia mocně pročeše kádr a až na pár výjimek z pravidla (Van Kessel) jí to až zázračně vychází. Takový Jan Sýkora se začátkem jara rozjel naprosto famózně. I když se pak časem začal vytrácet, potvrdilo se, že slávistický kádr má připravenou zdatnou rezervu opravdu pro každou pozici. A na dotlačení červenobílé káry až na mistrovskou metu to nakonec postačilo.
Skok, který Slavia pod novými majiteli učinila, je obrovský a expresní. Pouhých 621 dní od zažehnání hrozby, že do Slavie, zadlužené v temných časech řebíčkovských, nakráčí insolvenční správce, mávali slávisté v sobotu nad hlavami mistrovskou trofejí. Jen tři roky poté, co se v lize zachránili až v posledním kole.
Chlapec za 73 milionů se odstěhoval na marodku
Jak známo, akciový podíl Jiřího Šimáněho postupně čínská společnost CEFC skoupila, teď je mistrovská Slavia prakticky celá její. A to i včetně stadionu v Edenu. Co teď v sobotu paradoxně zrovna nebyl pro slávisty k využití, protože předchozí majitel Edenu na stadion pro tyto dny nasmlouval koncerty skupin Depeche Mode a Rammstein, takže slávisté museli nezvykle vyrazit na Strahov. Ale pěkně se jim nakonec slavilo i tam.
Od podzimu 2015 přiteklo z Číny do Slavie 1,7 miliardy korun, když započítáme i kupní cenu stadionu, tedy 1,1 miliardy. Další stamiliony padly na získání a oddlužení klubu včetně dalších, již zmíněných majetkových přesunů. A zhruba 300 milionů Slavia rozpustila ve třech přestupních obdobích za posily a jejich platy.
Vida, jak slávisté potřásají na trhu naditým čínským měšcem, ztratil najednou veškeré zábrany i boss Sparty Daniel Křetínský, hned zapomněl na svá interní pravidla, že za žádného hráče nedá nikdy víc než 20 milionů korun - a už to začalo lítat.
Speciálně výdaj 73 milionů korun, jež Sparta investovala do vykoupení Václava Kadlece z temného otroctví, pardon, z toho ukrutně nudného Midtjyllandu, kam prostě večer vůbec není kam jít, si i vzhledem k následnému odstěhování se někdejšího reprezentanta na sparťanskou marodku zatím majitel Sparty za rámeček asi vystavovat nebude.
U Tomáše Rosického se asi tak nějak muselo počítat s tím, že zdaleka neodehraje všechno. Že pak na hřišti absolvoval jen pár minut v jediném utkání, je jistě zhmotnění nejčernější možné vize, která se s jeho návratem na Letnou dala vůbec spojit. Alespoň ale přišel zadarmo. A byť dal Kadlec góly třeba Interu Milán nebo v derby se Slavií, ještě se bude muset hodně otáčet, aby začal naplňovat představy šéfů letenského klubu.
Čas plyne a sparťanských nemocí a zranění neubývá
Kadlec ale nebyl zdaleka sám, kdo ve Spartě marodil. K již rok a půl se táhnoucímu výskytu řady zranění, zejména svalových, přibyly i četné nemoci. Imunologické testy prokázaly u hráčů Sparty náchylnost k tomu, "něco chytit", zpřísnila se hygiena v kabině, ale předzápasový hotel, na jehož klimatizaci, napojenou na obchodní centrum, tedy potenciální semeniště nákaz, experti jako docent Pavel Kolář Spartu upozorňovali, klub nezměnil. Asi aby neurazil sponzora.
Úspěšnější výběr posil a zdravější kádr ale nebyly zdaleka jedinými trumfy Slavie ve srovnání s jejím letenským rivalem v průběhu této sezony.
Zní to až nevkusně jednoduše, ale Slavii vlastně v porovnání s Plzní i Spartou stačilo chovat se v sezoně plus minus normálně a volit racionálnější řešení než protivníci. Postačilo pohlídat si dva faktory:
1) Vyhýbat se realizaci totálních nesmyslů, přinejmenším se jich nedopouštět v míře natolik hojné jako konkurenti.
2) Nastavit funkční řídicí strukturu, připomínající racionální svět standardně řízených firem. A ne odkladišť pro majitelovy vypečené kamarády nebo rejdišť hysterických panikářů, nepříčetně stínajících trenérské hlavy na počkání.
Zdatný nováček: Krob začal titulem
Naplnění obou faktorů ve Slavii pohlídal Martin Krob, až do loňského léta šéf českého zastoupení automobilky Mitsubishi a také předseda Odboru přátel Slavie. V létě se stal jejím generálním ředitelem a po prvním roce svého působení ve světě profesionálního fotbalu slaví hned první titul. Výběr posil mu zatím vychází až zázračně, velkou roli v tom mohou hrát i počítačové analýzy, sestavované na principu známém z filmu Moneyball. I tímhle kouzlem, pod kterým je podepsán analytik Jakub Dobiáš, získala Slavia kousek svého náskoku na konkurenty.
Plzeň se stále nemůže a zjevně ani nechce vymanit z bludu, že jednoho dne obrátí řeku času a kromě titulů se jí vrátí i Liga mistrů. Což o to, to by se ještě stát mohlo, ale míry někdejší trenérské úspěšnosti Pavla Vrby zatím žádný z jeho následníků nedosáhl. A to v Plzni znamená jediné, dříve či později popravu.
Svou vizi o návratu do minulosti hodlá ještě podtrhnout opětovným povoláním ztracených synů do svých řad. Kromě trenéra Pavla Vrby se vrací i Daniel Kolář, před několika měsíci vyhozený z klubu pro neperspektivnost, nyní už opět nepostradatelný. Podobně jako jeho nedotknutelní kamarádi z takzvaného tvrdého jádra, s nimiž chce Plzeň v sezoně, kdy bude českému mistrovi přímý postup do Champion League asi nejblíž, tvrdě zaútočit.
Až jednou expirační doba plzeňských legend vyprší, a to se prostě nemůže nestat, budou mít ve Viktorii velký generační problém. Ještě žhavější potíž, div ne existenciální, už se prý ale pomalu začíná rýsovat ve vyprazdňující se klubové kase. Proto je Liga mistrů tak mocným lákadlem, starty v Evropské lize přidávají Viktorii v této její zavedené podobě, tedy prakticky se dvěma jedenáctkami reprezentantů, vždy jen jeden další rok života.
Roky přibývají, sprintů ubývá, rychlost mizí
To plodí nervozitu a ve chvílích nezdarů i hysterii a paniku. A to pak v Plzni létají trenérské hlavy ostošest. Ty taky nejsi Vrba, už jsme tě z toho podezírali spoustu měsíců, mohli říct hledači ztracené slávy Tomáš Paclík s Adolfem Šádkem letos, výjimečně až na jaře, i Romanu Pivarníkovi. Letěl i z první pozice v lize, prostě se Plzeňákům, kteří se začínají topit v močálu svých nezřízených specifik, nějak nelíbil. Tak šel. Teď už se kruh uzavírá. Vrba je zpět a s Limberským, Petrželou, Kolářem, Bakošem a spol. má vrátit čas.
Jak to udělá, aby tihle hoši byli zase o čtyři pět roků mladší, znovu tak hladoví po úspěchu a vrátila se jim rychlost i stabilita formy, těžko říct. Za starých časů třeba Limberský stíhal bránit a zároveň neustále podnikat i útočné sprinty až k rohovému praporku. I tak vznikala četná a efektivní přečíslení. Limberský už ale na ně nemá sílu. A to je jen jeden střípeček do mozaiky.
Zatímco Plzeň sází na retrovlnu a věří v návrat do minulosti, sparťanská cesta za trenérem, lemovaná v uplynulé sezoně milníky trapného zoufalství, zamíří do Itálie. Připomínat ten příběh už snad netřeba. Tak jen bleskově. Sotva se Ščasný ocitne na dlažbě, dojde vedení klubu, že jiného trenéra, sakra, nemá. Trpišovského z Liberce nepustí, tak zaskakuje asistent David Holoubek. Ač je studentem bez licence, daří se mu v Evropské lize, kde postoupí ze skupiny po výhrách nad Interem Milán či Southamptonem.
Fanoušci ho milují, neznepokojuje je, že se při velké marodce rodí výsledkové úspěchy z totálně defenzivní taktiky Sparty, nasazené pro maximální možnou úsporu sil zbylých zdravých hráčů. Nového trenéra nesežene ale Sparta ani v zimě. Tak realizační tým rozšíří o dalšího trenéra Tomáše Požára, aby vyřešila problém s Holoubkovou licencí.
Ale problém s marodkou nemizí a ten herní se nečekaně drsně prohlubuje. Fanoušci sice odmítající opustit svou oblíbenou pohádku o kouzelném Holoubkovi a vidí příčinu všeho zla v Požárovi, Sparta je ale nakonec odvolá oba. A k úžasu všech vytáhne odněkud z vojenského muzea bizarní exponát jménem Petr Rada.
Kolotoč opravdu fantaskních řešení trenérské pozice, který v uplynulé sezoně na Spartě roztočili, dovezl tým alespoň na třetí místo v tabulce. Bludné kruhy se Letenští rozhodli nyní rozetnout navýsost radikální novinkou.
Jo aha, ty peníze se ještě budou danit!
Jak známo, tým v nové sezoně povede Ital Andrea Stramaccioni. Byť finalizace jednání o smlouvě se ještě v závěrečné fázi zadrhla a protáhla. Údajně kvůli tomu, že Stramaccioni zprvu špatně pochopil, že suma 1,5 milionu eur, určená na výplatu pro něj a členy jeho realizačního týmu, bude vyplacena už po zdanění. Zatímco na Spartě s částkou kalkulovali jako s hrubou mzdou. Nějaké řešení se ale nakonec zjevně našlo, protože v neděli, byť s několikadenním zpožděním oproti původnímu plánu, už Sparta Itala jako svého nového kouče představila.
Stramaccionimu samotnému prý nakonec ročně přibude "jen" půl milionu eur, tedy asi 13,5 milionu korun, coby jeho základní sparťanská výplata. Další milion eur padne na jeho suitu.
Na seznam údajných vytipovaných posil pro Spartu si mimochodem můžete zkusit připsat další jméno. Ze zdrojů blízkých klubu tentokrát vyplynulo jméno Sebastián Eduardo Leto, argentinský ofenzivní hráč, se kterým se Stramaccioni potkal v době svého působení v Panathinaikosu Atény.
Ať už Leto přijde, nebo ne, jisté je, že Spartu čeká velmi vzrušující období s nejistým výsledkem. Zkusí svůj styl posunout na vyšší, italskou úroveň. V Plzni tamní šamanský kroužek naopak nepřestává vyvolávat duchy minulosti. A také před Slavií teď stojí těžký úkol. A sice aby se nezbláznila i ona sama, tentokrát z úspěchu. Zvlášť těm, kteří ho zažijí poprvé, se to stává. Všichni tak vlastně svoji vlastní cestu budou nacházet znovu.
