reklama
 
 

Spartě chybí parta srdcařů, míní Uhrin. Snad Rosický bude více sázet na Čechy i mladé

19. 12. 2018 7:01
Dušan Uhrin starší sice už s trénováním přestal, ovšem situaci ve Spartě, s níž získal dva ligové tituly a postoupil do semifinále Ligy mistrů, nadále pozorně sleduje. "Podle mne mužstvu chybí hlavně osobnost a odpovídající kvalita obranné formace," říká v rozhovoru pro Aktuálně.cz, v němž také pohovořil o šancích národního týmu, který sám dovedl v roce 1996 ke stříbru na Euru v Anglii.

Pane Uhrine, trénoval jste tři generace sparťanských fotbalistů, takže je logické, že máte k tomuto klubu pevný vztah. Hezký dárek k Vánocům jste však letos od Sparty nedostal…

Bohužel a moc mě to mrzí. Ve Spartě jsem prožil tři různá období, tedy i to, kdy se v polovině 70. let nedařilo nebo když se nám třeba v roce 1982 říkalo mateřská školka. Krizové období se tehdy řešilo příchodem mladých talentovaných hráčů, z nichž se postupně stávali výborní fotbalisté. Mám na mysli například Houšku, Bílka, Lavičku, Denka, Skuhravého a další.

Není však současná situace jiná?

Samozřejmě a především v tom, že v kolektivu je 17 cizinců a 12 národností s obrovskými platovými rozdíly ve srovnání s českými hráči, což pochopitelně negativně působí na celkovou soudržnost. Stručně řečeno - chybí parta srdcařů.

Tím nechci říci, že v mužstvu by neměli být cizinci. Naopak, tři, maximálně čtyři by v základní sestavě neměli chybět. Vždy však jejich fotbalové umění musí být v porovnání s českými hráči větší. Vůbec se mi nelíbí, že k většině zápasů Sparta nastupovala nejvýš se dvěma Čechy. 

Co říkáte na pondělní jmenování Tomáše Rosického do funkce sportovního ředitele, zatímco Zdeněk Ščasný zůstává na pozici trenéra a bude mu podřízen?

Jmenování Rosického sportovním ředitelem považuji za správný krok. Líbí se mi jeho myšlenky, jakou cestou je potřeba se vydat a vrátit letenskému klubu jeho slávu. Za velice důležitý považuji především jeho názor na rovnováhu mezi domácími a zahraničními hráči, na nutné změny v hráčském kádru a větší využívání talentovaných odchovanců.

Podle mne mužstvu chybí hlavně osobnost a odpovídající kvalita obranné formace. Pokud jde o setrvání Ščasného v jeho trenérské funkci, tak to také nepovažuji za špatné řešení. Více nám však asi prozradí až příští týdny a měsíce. Ze zkušenosti dobře vím, že návrat k lepším časům z takovýchto krizových období potřebuje čas.

Větší spokojenost vám asi přinesla poslední vystoupení národního mužstva. Myslíte si, že reprezentace je na dobré cestě?

V mužstvu je pohoda, zlepšila se celková atmosféra i herní projev. Dvě výhry v Lize národů nad Slovenskem potěšily, ale v žádném případě bych je nepřeceňoval. Například v pražské odvetě byli Slováci první půlhodinu lepším mužstvem a po přestávce spíš nestačili fyzicky. Třeba potřebovali ještě jeden den odpočinku, který mělo naše mužstvo, což je podle mých zkušeností někdy znát. Trenér Šilhavý určitě vidí ještě některá slabší místa v sestavě, která bude muset řešit.

Pokud jde o evropskou kvalifikaci, zdá se vám los s Anglií, Bulharskem, Bosnou a Kosovem pro český tým příznivý?

Jasným favoritem skupiny je Anglie, která se na letošním mistrovství světa představila v dobrém světle. Ke svému obvyklému ostrovnímu drilu přidala kvalitní technický projev a zařadila se mezi absolutní špičku. Nepochybně i v kvalifikaci bude na této cestě pokračovat. Pokud jde o tři mužstva z Balkánu, tak je vidím jako nevyzpytatelné soupeře.

Především zápasy na jejich půdě však určitě nebudou ani trochu snadné, což jsem před lety poznal v Bělehradě před návštěvou 120 tisíc diváků. Naše mužstvo bude v bouřlivém prostředí pod psychickým tlakem. Nicméně šance na druhou, tedy postupovou příčku je reálná a se zodpovědným přístupem ke každému utkání také dosažitelná.

Blíží se Vánoce. Kde je budete trávit?

Na Štědrý den budeme s manželkou u rodiny syna Dušana. Na Boží hod se pak už tradičně setkáme s dalšími členy naší rodiny a to už nás bude kolem patnácti.

Byl jste doma každé Vánoce i v době svého bohatého trenérského působení v zahraničí?

Dvoje svátky jsem byl daleko od domova. V roce 1997 jsem na Štědrý den letěl do Spojených arabských emirátů, kde tehdy můj asistent Otakar Dolejš, který uměl arabsky, už předem zajistil vše důležité před mým příjezdem. Vánoce si v Emirátech připomínají hlavně výzdobou v obchodních centrech. Pokud jde o večeři, tak na kapra se salátem jsme mohli samozřejmě jen vzpomínat, ale ryba na talíři nechyběla.

A vaše druhé Vánoce v cizině?

Ty jsem trávil o tři roky později v Izraeli v atypické společnosti asi deseti sklářů. Dostal jsem od nich na památku skleněnou Panenku Marii a po bohaté, pestré večeři šel s nimi o půlnoci do kostela. Také další sváteční dny byly plné slavnostní nálady, takže dodnes mohu vzpomínat na něco zcela výjimečného.

autor: Jaroslav Pešta | 19. 12. 2018 7:01

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama