Komentář - Středeční vítězství 1:0 nad Nigérií porážku 0:4 s Austrálií nepřikryje. Tu bezmoc, odevzdanost, která z fotbalového reprezentačního týmu čišela. Ano, hrát přípravné zápasy v půlce června, kdy už se hráči vidí na dovolené, postrádá smysl. Ale pořád se bavíme o zápase národního týmu.
Pravdu má Ladislav Vízek, podle jehož komentáře na stránkách deníku Sport by Karel Jarolím měl opustit reprezentační lavičku, a to co nejdřív. S hráči si prý nesedí lidsky, má složitou povahu, je těžké s ním vyjít. Někteří fotbalisté pod ním dokonce odmítají reprezentovat.
Bizarní je fakt, že Jarolím byl de facto odvolán už po neúspěšné kvalifikaci na mistrovství světa. Jenže vedení fotbalové federace zjistilo, že trenérova smlouva je do konce letošního července nevypověditelná. Faktický šéf českého fotbalu Roman Berbr tak Jarolíma před novináři bez skrupulí sepsul a navrch přidal obvinění, že kouč skládá nominaci pod vlivem fotbalových agentů.
Oba muži se nakonec domluvili, ale… Ideální prostředí pro renesanci národního týmu to zrovna není. Jarolím nemá důvěru ani shora, ani od fanoušků.
Nejlepším lékem na reprezentační depresi je výrazný úspěch. Před mistrovstvím Evropy v Polsku a na Ukrajině tým tehdejšího kouče Michal Bílka taky zrovna neválel, ale nakonec dokázal postoupit ze skupiny a vypadl až po čtvrtfinálové bitvě s Portugalskem.
Jenže podobný výsledek nyní vypadá jako sci-fi. Není kde brát, není kvalita. Stačí se podívat na to, jak se čeští fotbalisté prosazují v prestižních západoevropských ligách.
Jedinou nadějí je tým provětrat, okysličit. Začít znovu, od nuly. Třeba s Jaroslavem Šilhavým.
