Italové jsou mistři Evropy. Vítáte to?
Předváděli fotbal, který lahodí oku. Ne úplně ve všech zápasech, ale většinou. Rád jsem se na ně koukal, podali kolektivní výkon, každý byl ochotný zaskočit za spoluhráče, když bylo třeba. Měli v sobě týmového ducha. Byli velice nápadití při zakládání akcí a odpovědní při bránění. Jako trenér jsem si na jejich hře pochutnal, protože jsem nacházel věci, které byly i novinkou. A také někteří hráči mě hodně překvapili, jakou dokážou předvést kvalitu.
Traduje se, že Angličané penaltové rozstřely nezvládají. Lze v jejich neúspěchu při nich hledat nějaké zákonitosti? A nebyla chyba, že na ně šli mladí hráči, kteří navíc v utkání střídali?
Samozřejmě hodně pomáhá trénink. Penalty by se měly neustále nacvičovat. Ale tak činí každý trenér nároďáku. Ovšem tlak ve finále mistrovství Evropy je daleko jinačí než kdykoli jindy. A ten je rozhodující. Znám však mladé kluky a vím, že si velkou hlavu z ničeho tolik nedělají, neměli by být vynervovaní, když jdou na penaltu. Když ji kopou dobře na tréninku, umějí to, tak bych se nebál je tím pověřit. Ale fotbal nemá logiku, zvlášť v penaltovém rozstřelu. Proto je tak nádherný.
Myslíte, že už skončil nepříliš líbivý styl, kterým dobývali úspěchy Španělé a po nich Francouzi, tedy množství přihrávek, hodně dozadu i brankáři, obcházení soupeře jako v házené, pomalý postup kupředu?
To si úplně nemyslím. Dokud bude mít výsledky, bude využíván. Ale Italové předvedli něco odlišného, rychlý postup vpřed, proto se líbili. A je dobře, že vyhráli. Navíc zaslouženě, protože byli nejlepší. Zvolili velice účinný systém, který jim trenér Mancini postavil přímo na tělo. Po vystřídání jejich síla někdy trochu poklesla, ale základní sestava věděla přesně, co mají hrát, jak se chovat v jednotlivých situacích. A znovu zdůrazňuji, tvořili jednolitý tým.
Jak hodnotíte experiment s pořádáním turnaje na jedenácti místech, v jiných zemích?
Všichni poznali, že to nebylo úplně ono. Některé týmy byly dosti zvýhodněné. Ale všichni jsme věděli, že to tak bude, a účastníci se na to mohli připravit. Hodně však zasáhl covid, žádný pořadatel nebyl schopen garantovat, aby podmínky byly příznivé. Takže na druhé straně buďme rádi, že to tak dopadlo, že se šampionát nakonec i s ročním zpožděním odehrál.
Hodně se vyčítá bývalému předsedovi UEFA, vašemu příteli Michelu Platinimu, že vymyslel takovou obludnost. Myslíte si, že takto to skutečně původně chtěl?
Když ho to napadlo, byl úplně jiná doba. Nikdo netušil, jak sportovní akce poškodí covid. Platini, jako bývalý vynikající hráč i úspěšný trenér, chtěl, aby se fotbal hrál všude, byly plné stadiony, aby se k pořadatelství takového svátku mohly připojit i státy, které nemají více velkých stadionů. Některé mají jeden nádherný, který vybudovali s náležitou pýchou, proč by nemohly přivítat aspoň několik zápasů. Připomenu Budapešť, Kodaň, Bukurešť, ale i Baku, i když je hodně daleko. Když si uvědomím, že my tohle nabídnout nemůžeme, je mi z toho smutno. Nemáme žádný s vyšší kapacitou než 20 tisíc diváků, to je na zemi, která psala takovou fotbalovou historii, trochu ostuda.
Architektonicky je připravený Eden, může se patřičně rozšířit, ale pořád se probírá projekt Národního stadionu na Strahově, ve Stodůlkách či jiné pražské lokaci. Nezavinili jsme si sami, že jsme se nemohli k nápadu hrát šampionát po celé Evropě připojit?
Určitě je to naše chyba. Pořád se objevují nějaké důvody, proč to nejde, proč se nestaví, je v tom i mnoho zákulisních zájmů. Přitom je v zájmu českého fotbalu a celého státu, aby tady takový stadion byl. Národ si ho zaslouží. Je podle mého jen otázka času, kdy bude minimálně pro 40 tisíc diváků.
Závěr šampionátu probíhal v Anglii, sám jste však konstatoval, že její reprezentace byla tlačena. Stojíte si za tím?
Projevilo se to hlavně v semifinále s Dánskem a Dánů mi bylo moc líto. Nebyli lepší, ale vypadli po hodně divné penaltě, v takových zápasech naprosto nepřípustné. V nich musí být zcela jasná. To vadilo mnoha lidem a mně taky. Největší výhodu měli Angličané v tom, že v těchto složitých podmínkách hráli doma a nemuseli se nikam přesouvat. A na druhou stranu opakuji, že to účastníci věděli a měli se na to připravit. Dát například nejvytíženějším hráčům potřebný odpočinek. Ale domácí tým bude mít vždycky výhody, zvláště když se bude mistrovství hrát v jedné zemi. V tom bych tedy potíže nehledal.
Pořád se mluví jen o penaltě. Ale co dva míče kousek vedle sebe, oslňování laserem, není to trochu přes čáru?
Právě proto málokdo ve finále fandil Angličanům. Laser je skutečně hrůza. Já to nazývám srabárnou. Nevím, jaký se použil, jestli to byla hračka, nebo zdraví nebezpečná věc. Viníka by však měly kamerové systémy odhalit a přísně potrestat. Věřím, že ho dohledají. A dva míče na hřišti v takové blízkosti? To se okamžitě píská i v okresním přeboru. Byly od sebe dva metry, v těžišti hry, hráči si toho museli všimnout. Nebylo to normální. Zamrzelo to všechny lidi, kteří mají rádi fotbal. Jinak se rozhodčích musím zastat, líbilo se mi, jak hru pouštěli.
Maďarsko za chování svých fanoušků, tedy projevy rasismu, dostalo od UEFA pokutu 100 tisíc eur, Anglie za bučení při hymně, rvačky, násilnosti, laser a další nepřístojnosti jen 30 tisíc. Považujete to za vyvážené?
Věřím, že s pokutami ještě není konec. Angličtí fanoušci si uřízli pořádnou ostudu, chovali se příšerně. Tedy jen určitá skupina, to ani nejsou fanoušci, ale zoufalci, kteří přijdou na fotbal jen řádit. Jinak je to velký nepoměr. Maďaři chytli takovou dardu a Anglie vyvázla tak lacino. Ale opakuji, věřím, že to ještě není konec. Pořadatelská služba finále vůbec nezvládla a může to mít i následky, bude se zvažovat, zda Angličanům příště něco opět přidělit.
Jak se vám líbil český tým? Má budoucnost?
Já neustále zdůrazňuji, že mužstvo by se mělo tvořit a stavět tak, aby mělo vrchol na mistrovství světa. Čeká nás už v příštím roce. Tomu současnému se dá máloco vytknout. Někdy to nebyla super podívaná, ale kluci to odpracovali. Makali odpovědně, poctivě, disciplinovaně pro tým. Já byl s nimi plně spokojen.
