Praha – Na schůzku přišel v triku a šortkách, jako na golf. Mezi turisty s cvakajícími fotoaparáty by se František Chvalovský na nedalekém Staroměstském náměstí zamíchal raz dva.
Opustil svět oficialit, v českém fotbale už dnes jeho někdejší boss nedrží žádné funkce a médiím se v posledních letech spíš vyhýbá.
Rozsáhlé interview, které František Chvalovský, bývalý předseda Českomoravského fotbalového svazu a někdejší člen exekutivy UEFA, poskytl deníku Aktuálně.cz, je tedy v tomto ohledu výjimečné.
Chvalovský v něm otevřeně hovoří o tom, proč klesla úroveň českého fotbalu níž, než by bylo záhodno, netají se ani svými názory na práci současného fotbalového předsedy Miroslava Pelty.
Chvalovský každopádně vyloučil, že by se mu za rok ve volebním boji postavil jako soupeř.
Nabízí spíš poradenskou roli. "Kdykoli by mě český fotbal o pomoc požádal, nikdy bych ho neodmítl. Nyní ale žádný zájem necítím, český fotbal vede velmi uzavřená společnost, do které nepatřím."
Mimofotbalovou veřejnost zaujalo v minulosti Chvalovského jméno ze dvou důvodů. V roce 1995 vzbudila zájem zpráva o jeho únosu, kterému jsme se detailně věnovali v tomto textu.
Po roce 2000 Chvalovského firmy postupně ztrácely schopnost splácet vysoké úvěry a podnikatel musel čelit i obžalobě z úvěrového podvodu. Tato kauza se pak řešila a projednávala víc než deset let.
V červnu 2011 seznal pražský městský soud Františka Chvalovského vinným a vyměřil mu trest deset let vězení. Spolu s dalšími osobami byl tehdy soudcem nepravomocně potrestán za to, že si jeho firmy napůjčovaly od Komerční banky peníze a podle žaloby přitom záměrně neuvedly skutečný účel půjčky.
Vrchní soud v Praze ovšem původní rozsudek zrušil a vrátil věc znovu k první instanci. Amnestie prezidenta Václava Klause pak zastavila dlouhodobě řešené případy a následně soud na konci roku 2014 rozhodl o zastavení Chvalovského trestního stíhání. Více o této kauze čtěte zde.
V červnu 2017 jsou opět na programu fotbalové volby. Budete se v nich nějak angažovat?
"To v žádném případě nepředpokládám. O své vůli rozhodně ne, musel by mě k tomu někdo vyzvat, ale to se, myslím, také nestane. Ovšem poblíž fotbalu se vyskytuju pořád, myslím, že málokdo disponuje kupříkladu takovým archivem informací – a to nejen o fotbalem českém – jako já. Přehled o fotbale mám, řekl bych, pořád veliký."
Už se vám v 62 letech nechce na ten kolotoč znovu naskakovat?
Kdo je František Chvalovský
Život
Narodil se 17. dubna 1954 v Žatci, vystudoval VŠE, obor zahraniční obchod, kariéru odstartoval v PZO Koospol. Následně sám obchodoval zejména s masem a chmelem. Má syna Aleše a dceru Radku.
Fotbal
Sám chytal za Blšany, jako funkcionář je vytáhl až do ligy. Chvalovský řídil za federace fotbal v Čechách, po jejím rozpadu stanul v čele Českomoravského fotbalového svazu a vedl ho až do roku 2001. Od roku 1996 byl členem exekutivy UEFA. V jeho éře získala reprezentace 2. místo na Euru 1996 a 3. místo na Poháru FIFA 1997.
Kauza
Od roku 2001 byl terčem trestního stíhání, v roce 2011 pak byl obžalován z úvěrového podvodu. Od Městského soudu v Praze odešel s trestem 10 let odnětí svobody, ale odvolací soud tento rozsudek zrušil a vrátil kauzu k novému projednání. Po prezidentské amnestii soud další trestní stíhání Františka Chvalovského zastavil.
"To není tak jednoduché. Ve chvíli, kdy to uděláte, se z vás opět stává osoba veřejného zájmu, ztrácíte soukromí a anonymitu. A z toho všeho platíte v životě obrovskou daň. Je to zátěž na nervy, stálé stresy... Se současným svazem nekomunikuju. Peltovi jsem nabízel, že bych mu na některé věci rád řekl svůj názor, ale nejeví o to zájem. Nemám potřebu se někomu vnucovat. Na druhou stranu vždycky bude platit, že kdykoli by mě český fotbal o pomoc požádal, já bych ho nikdy neodmítl."
Jaká role by vás tedy případně oslovovala?
"Mohl bych pracovat v nějakém týmu poradců, mohl bych se angažovat na mezinárodní scéně... Ve vedení UEFA stále zůstává řada lidí z doby, kdy jsem ve výkonném výboru sám působil. Ale necítím, že by na to někdo v Česku reflektoval. Nehledejte v tom žádnou moji osobní frustraci, prostě to konstatuju. Mám svůj život. Pomáhám rodině, hraju si s vnoučaty, občas zamířím na golf... Umím s tím žít. A rád."
Máte pocit, že vás lidé ze současného vedení fotbalu vnímají jako někoho s vypáleným cejchem, a to kvůli kauzám, jež plynuly z vaší podnikatelské činnosti?
"Já se cítím nevinný, mé letité trestní stíhání bylo soudem pravomocně ukončeno. Spíš jde o to, že dneska se z českého fotbalu stává uzavřená společnost. Až privátně uzavřená. A já se jim do ní asi nehodím."
Za poslední léta jste se na veřejnosti vynořil jedinkrát, to když jste vloni prezentoval návrh německé investorské skupiny na spolupráci s fotbalovou Slavií, kterou tehdy ještě vlastnil Aleš Řebíček. Proč jste se tehdy nedohodli?
"Ta jednání se nekonečně táhla, prakticky rok a půl – a k ničemu nevedla. Měl jsem vedle sebe fundované lidi z evropského marketingu a německé investory, kteří by přivedli peníze. S jejich pomocí by se průběžně umořovaly závazky pana Řebíčka a ztráta Slavie. Ale názorově jsme se neprotnuli, Slavia potřebovala peníze hned a nebyli jsme schopni domluvit se na podmínkách. Pak už do toho začal zasahovat i pan Šimáně, který měl na ty záležitosti zase svůj vlastní názor. Takže naše jednání začátkem června minulého roku úplně ztroskotala."
Pokud tu investiční skupinu ještě máte pohromadě, může se ocitnout v nějakém jiném českém klubu?
"V Česku mimo Sparty a Slavie není žádný jiný klub, který by měl takovou mediální sílu, aby se mezinárodnímu subjektu vyplatilo do něj investovat."
Český fotbal prochází velkou změnou, byť si jí možná veřejnost zatím není příliš vědoma. Na základě smlouvy mezi Fotbalovou asociací ČR a Ligovou fotbalovou asociací došlo, když ne k odtržení, tak k realizaci mnohem větší autonomie profesionálního fotbalu. Co si o tom myslíte?
"Všude na světě platí, že se profesionální fotbal podílí na tom, že živí fotbal amatérský. U nás se naopak musel právě amatérský fotbal zříci svého bohatství, svého majetku, ve prospěch profi-fotbalu. To je opravdu na hlavu postavené. Ale v tom nevidím prioritní problém."
A v čem tedy?
"V neprůhlednosti českého fotbalu a jeho uzavřenosti vůči okolnímu světu. Vystoupení na letním Euru, to bylo fiasko, byť jsem si vědom, že úspěch a neúspěch někdy na hřišti dělí pár milimetrů. Ale nejde jen o vystoupení na hřišti. Český fotbal dnes nemá v zahraničí ani hráče, ani trenéry, stal se z evropského pohledu druhotřídním zbožím, předskočili nás Slováci... To jsou fakta. A já jsem nezaznamenal žádnou analýzu pro veřejnost, ve které by se tím někdo vůbec zabýval."
Proč došlo k ústupu ze slávy?
"Jsou tu i objektivní příčiny. Od roku 1990 prochází Česko postsocialistickým vývojem. Pro řadu generací, nejen pro tu moji, ale ještě i mnohé další, byl ještě fotbal sociálním sportem. Školu jsme skončili v poledne, hodili jsme aktovku do kouta a mazali jsme na hřiště. Když jsme hráli I.A třídu, pořád jsme řešili, jestli bychom se nemohli dostat výš, byla tam obrovská motivace. Fotbal vám mohl otevřít dveře do světa, a tím nemyslím jen do zahraničí. Z toho pnutí vznikaly výsledky, český fotbal produkoval velké množství talentů. Jenže to se změnilo."
Proč?
"Od roku 1990 kráčíme k tomu, že se Česko pomalu posouvá na úroveň Rakouska. To je země ekonomicky zajištěná, existuje tam řada možností, jak se ve sportu realizovat: pěstují tam golf, tenis, horské sporty... A fotbal tam mají rádi. Když měl Rapid stadion pro 11 000 diváků, měl plno. Postavili nový pro 28 000 diváků, zase mají plno. A když hrají mezinárodní zápasy, tak mají v Pratru na stadionu pro 50 000 lidí také plno. Přitom ten Rapid kope tužku, ale oni ten fotbal mají rádi, a to i bez nějakých významnějších výsledků."
A do podobné situace se dostává Česko...
"Ano. Na takovou situaci jsme nebývali zvyklí. A teď je otázka, jestli si na to budeme chtít zvyknout, nebo se na ty podmínky, jež doznaly změny, nějak efektivně zadaptujeme. Hlad po fotbale tu zjevně máme také, na pohárové zápasy Slavie teď chodilo 10 000 lidí, na Anderlecht bylo skoro plno. Ale na Příbram zase jen pár tisícovek, to už mají zase lidi pocit, že se o nic nehraje."
To, o čem jste mluvil, jsou objektivní faktory, které s sebou nese doba. Co by ale podle vás měla případně dělat lépe fotbalová asociace?
"Já bych nechtěl, aby ten rozhovor vyzněl jako nějaká kritika Miroslava Pelty. Tak jak on pracuje s politiky a sponzory, to bych, ruku na srdce, dneska takhle dělat neuměl, to říkám otevřeně. Fotbal samotný bych, myslím, uměl dělat minimálně stejně dobře jako on, ale nechci se srovnávat, nemám ty ambice."
Říkáte "dělat fotbal"... Mně skoro přijde, jako by se v záplavě jiných aktivit vlastně fotbal jako takový na Strahově už ani nedělal.
"A to je právě ten problém. Nemáme kupříkladu koncept kádrových rezerv. To není socialistický termín, to je věc, která funguje ve velkých korporacích celého světa, bez níž se neobejdete, chcete-li být úspěšný. Dám příklad: Trenér Vrba si ze dne na den ukončí smlouvu, Pelta odjede na chatu do Řecka, tam se zamyslí, slupne dva lobstery a řekne si: Mně to vychází na Haška a Jarolíma. Pak mu poradci řeknou: Haška ne. Tak se zaměří na Jarolíma a máme zase trenéra. Nic proti němu, v danou chvíli je to člověk pro tuhle roli asi opravdu nejpoužitelnější. Ale jde mi o ten systém. Tedy o systém, který tu zjevně není."
Ne že by třeba ve Spartě nebo Slavii postupovali jinak...
"To je další věc. Neexistuje tady střední generace trenérů. Máme Kozla, Šilhavého, pak tu vidím ještě nadějného Šmejkala v Teplicích, možná Jílka a Krejčího, ale nic víc tu nevidím. A to už vůbec nemluvím o tom, kde jsou trenéři, co by uměli dobře anglicky nebo měli zkušenosti ze zahraničí."
Zejména v souvislosti s výchovou mládeže tu padají slova, že jsme dvacet let nic nedělali.
"Jak to že ne? Určité úspěchy tady byly, stříbro 'dvacítky' z MS v Kanadě, Hřebíkův tým přivezl stříbro z ME "19". Teď se mluví o akademiích jako o spáse. Vede to ale člověk, jehož jediným znakem jsou nadstandardní vztahy s předsedou asociace. Já v tom projektu spásu nevidím, není to nic jiného než to, co už tu bylo, systém vrcholového střediska, kde se synchronizují časy pro trénink s vyučováním ve škole. Perfektní. Ale pro mě je ten systém netransparentní. Nechápu, jak může jeden člověk ze dne na den rozhodnout, že akademie nebude v Mladé Boleslavi, ale v Nymburce. Proč nemá nad sebou nějakou správní radu tvořenou ze zkušených, fotbalově protřelých lidí?"
Tak když se vám akademie nelíbí, co byste českému fotbalu poradil vy?
"Nějaké léky bych znal, ale přes média to ventilovat nebudu. Já už dneska za fotbal zodpovědný nejsem, ať si každý poradí, jak umí. Ale myslím si, že český fotbal jde špatnou cestou."
Tak to zkusím jinak. Asi se shodneme, že základní problém je stále se snižující základna, že?
"Jednoznačně. Co strašně chybí, je celoplošné rozšíření fotbalu. Já ty problémy vesnice znám, tam teď nedají dohromady mančaft žáků, dorostu, to je nadlidský úkol. Ve své podstatě fotbal umírá na tom sociálním aspektu, a to mě mrzí."
Co s tím?
"Podívejte, já mám vnuka. Chodí do anglické školy, je mu sedm let, druhá třída. A v těch jeho slabikářích už najdete informace o fotbale. Představují tam dětem fotbalové pomůcky, základní tréninkové formy. Anglie si už od téhle generace chrání a stále znovu a znovu vytváří obrovský potenciál země, která světu fotbal dala. To u nás schází, ve fotbale takhle nikdo neuvažuje. A děti baví florbal, obrovskou expanzi zažívá ragby. A fotbal nedělá nic, aby tomu čelil."
Glosář Luďka Mádla
Fotbalové dění před i za oponou pohledem renomovaného fotbalového reportéra.
Do sportu, potažmo i do fotbalu, přijde už napřesrok víc peněz od státu. Směřoval byste je tedy směrem dolů, k základně?
"Ano. Ale ty peníze se nesmí stát nástrojem trenérů, co si vytvoří druhé zaměstnání a jen si tak sami zvýší životní úroveň. Když si s vnukem chceme jít na Praze 6 spolu zakopat, je to problém, můžeme leda do parku. V Anglii, Německu, všude v Evropě najdete spoustu veřejných fotbalových hřišť. Právě tam je třeba investovat."
Ale to je spíš záležitost municipalit, tedy vedení měst, vesnic, nemyslíte?
"Ale někdo z fotbalu s nimi o tom musí jednat a někdo tomu musí udávat směr. Základ je každopádně ten, že veřejné prostředky by nikdy neměly končit v profesionálním fotbale. A to se u nás stoprocentně rozhodně říct nedá."
Vidíte tu vedle Miroslava Pelty jinou osobnost, kterou byste třeba vy sám doporučil do čela fotbalové asociace?
"Vím, že jeho blízkým spolupracovníkem a rádcem je Vlastimil Košťál, někdejší šéf Sparty. Dokážu si představit, že pan Košťál má v hlavě řadu zajímavých názorů, které by se fotbalu hodily. Ale počítám, že mu jeho současná role hoteliéra v Kaprunu a občasného fotbalového lobbisty plně vyhovuje víc, než kdyby měl svou kůži zase prodávat na veřejnosti. No a nikoho jiného už tady nevidím."
Jaký je váš názor na místopředsedu asociace Romana Berbra?
"Určitě nemá ambice dělat předsedu. Už má také své roky... A on fotbal vždycky pojímal spíš jako podnikatelský projekt."
Myslíte směrem k privátnímu zisku?
"O privátním zisku bych mluvit nechtěl, spíš o privátním postavení. Vypracoval se z rozhodčího na místopředsedu svazu, dejme tomu, že i kvalitního. Kde selže Pelta, tam nastupuje Berbr, tak to prostě je. Ale ambici být mužem číslo 1 podle mě nemá."
V souvislosti s Berbrem se objevují teze, že jeho údajná moc nad rozhodčími český fotbal devastuje.
"Já osobně se domnívám, že žádný z českých rozhodčích nemá právo na to, aby kázal vodu."
Máme si to přeložit tak, že všichni sudí mají nějaké to máslo na hlavě?
"Neznám v českém fotbale rozhodčího, který by byl v průběhu své kariéry vždycky a naprosto neutrální a zcela nestranný. Prostě nemají právo kázat vodu. Já to líp říct neumím."
Jak jste nastínil, kromě Pelty či Košťála tu jiného člověka schopného vést fotbalovou asociaci nevidíte. Kudy z toho ven? Může se té role v budoucnu chopit nějaký bývalý hráč typu Pavla Nedvěda či Petra Čecha? Anebo snad manažer, co by do fotbalu přišel odjinud?
"Já budoucnost českého fotbalu vidím v tom, že si strašně rychle začne vychovávat kádry. A jestli to neudělá, tak bude dál strádat. Od roku 2001, co jsem ho opustil, a to neříkám sebevědomě, strádá. Tak to prostě je. A není to jen osobou Chvalovského, je to dané objektivním vývojem. Kdybych byl předsedou já, tak by možná strádal taky. Už v roce 2000 jsem si říkal, že tak vysoko, jako jsme tehdy byli, jakožto vicemistři Evropy a po několik let stabilní člen první desítky žebříčku FIFA, už asi dlouho setrvat nemůžeme a logicky přijde pád. Přišel, ale mnohem hlubší, než bych kdy čekal a než by si český fotbal zasloužil. Jakožto předseda mám s A-mužstvem bilanci 46 vítězných zápasů a jenom 15 porážek. Mimo Euro 1996 jsme slavili úspěchy na Konfederačním poháru FIFA, postoupili jsme na Euro 2000 bez ztráty jediného bodu, úspěchy jsme slavili v kategoriích do 16, 18 i 21 let. A za to všechno jsem byl až do konce roku 2000 zodpovědný, takže já mám právo takto mluvit."
Nastalo po úspěšných letech v českém fotbale uspokojení?
"Každý si myslel, že když to umí Chvalovský, tak to bude umět taky. Potíž je v tom, že my nejsme tak bohatí, abychom se mohli uzavřít do sebe a myslet si, že jsme nejlepší. I německá asociace zaměstnává analytika, který zkoumá herní styly, variace, tréninkové metody, a to celosvětově. Mimochodem, není to Němec, ale Švýcar. A že by Němci mohli mít sebevědomí na to, aby s ohledem na své úspěchy byli do sebe uzavření. A vidíte, nejsou. Bohužel, u nás se nic takového nekoná, a to je chyba."
Odebírejte zprávy Aktuálně.cz přes aplikaci WhatsApp
Nepoužíváte WhatsApp? Zjistěte více >>
Jednu část fotbalového světa řídí asociace, za další jsou si zodpovědné samy kluby. Proč třeba Sparta už 11 let nehrála Ligu mistrů, co myslíte?
"Těch důvodů je víc. Sparťanská vláda pánů Košťála a Pelty žila z lepšího postavení pohárového koeficientu českého fotbalu. Navíc postupy do Ligy mistrů byly tehdy absolutní prioritou jejich práce. A tomu podřizovali všechno na poli fotbalovém i diplomatickém, když to tak řeknu. Myslím, že tenkrát to bylo v tomto směru jednodušší než dnes."
Myslíte třeba metodu cinklého jara?
"To jste řekl vy (směje se). Ale ono to nebylo jenom o jednom jaru. Když už jsme tedy u toho."
Facebooková stránka autora: Luděk Mádl - Aktuálně.cz
