Stanciu a žoldák? Nejdřív ho poznejte a pak suďte, zlobí se slávista Houštecký

Jiří Škuba Jiří Škuba
17. 9. 2020 6:00
Svoje emoce si nehlídá, občas ve spontánní reakci i ujede. Benefity ale výrazně převyšují. Zdeněk Houštecký je temperamentem současné Slavie, pravou rukou trenéra Jindřicha Trpišovského a klíčovým mužem týmu, který letos obhájil ligový titul a loni udivoval výkony v Lize mistrů.
Mazurka s kapitánem. Zdeněk Houštecký s Janem Bořilem
Mazurka s kapitánem. Zdeněk Houštecký s Janem Bořilem | Foto: ČTK

Říká se o vás, že jste fotbalový blázen. Jste?

Těžko sám sebe můžu hodnotit, ale je pravda, že do mě v tomhle směru furt někdo rýpe. Jako člověk jsem toho už dost prošel a poznal, dokážu zhodnotit, co se mnou cloumá. A prožívám to všude stejně. Když jsme trénovali Viktorku a někde vyhrávali, dojímalo mě to, protože jsem viděl ty kluky, v jakých náročných podmínkách se připravovali…

A jsou momenty, kdy se zpětně kousnete do rtu a řeknete si, že jste to přehnal? Co třeba na jaře v Ostravě, kde jste slavil gól na 2:1 v nastaveném čase výkřikem "pánbůh existuje", načež jste chvilku nato dostali vyrovnávací gól?

No jo, Ostrava… Někdy to přestřelené je, však si mě taky Jindra (Trpišovský) vychutnal, prý "já se ti divil, že děkuješ pánubohu, když jsi tak pověrčivý". Ale pozor, psalo se, že jsem nadával divákům, ale to není žádná pravda! Mezi lavičkami to lítalo, to ano, když jsme dali gól, tak jsme vyběhli, byli jsme vyhecovaní, to k fotbalu patří. Gestikuloval jsem a řval jsem směrem k lavičce: Máte ho tam. A za pár minut jsme ho dostali taky… Domácí se objímali a já byl ve smrti.

Brankáře Laštůvku mám rád, známe se ze Slavie, ale v ten moment běžel až na půlku a křičeli jsme na sebe. Hned po zápase jsme si ale volali a ještě se z legrace štengrovali. To jsou emoce, které patří na hřiště. Nemám rád záludnost, třeba zákeřné fauly, ale tyhle věci jsou součástí fotbalu.

Ono to rouhání člověku občas ujede, že?

Něco podobného jsme zažili už dřív, na Spartě. V derby, v němž jsme prohrávali o půli 0:3. V nastavení rozhodčí odpískal jasnou penaltu pro nás a já vyletěl a radoval se. Najednou jsem si uvědomil, že to gól ještě není, že to tím rouháním můžu zakřiknout. A taky mi pořádně zatrnulo, když Škoďák poslal míč do branky odrazem od břevna. Ještě teď vidím, jak se z té tyče snáší sníh…

A co vaše spontánní televizní vystoupení? Byl jste hostem televizního studia v zápase osmifinále Evropské ligy se Sevillou. Nejdříve jste dopředu vyzradil sestavu a nakonec jste vyčítal kolemjdoucím fanouškům, že ztratili víru a za nepříznivého stavu opouštěli stadion.

Když jsem si uvědomil, jak tvrdě jsme se na zápas připravovali, kolik hodin jsme strávili jen u videa… Jakmile dokážete něco takového, tak to s vámi zahýbe. Bylo mi najednou strašně líto, že lidé v půlce prodloužení odcházeli, tak jsem na ně hulákal: Kam jdete? A když jsme dali na 3:3, tak jsem zase volal: No jo, teď běžíte zpátky! Erich Brabec, který byl ve studiu na stadionu se mnou, se řehtal a chudák moderátor Pavel Čapek jen valil oči. (smích)

Vaše spontánnost zapadá do současného obrazu Slavie. Působíte jako sebevědomý tým postavený na pevných vztazích. Je to pravda?

U nás je na prvním místě kolektiv. Zní to jako obrovské klišé, ale tady to fakt funguje. Není to jen o samotném týmu, ale funguje tu symbióza vedení, trenérů, podpůrného realizačního týmu, hráčů, ale i lidí v kancelářích a desítek dalších.

Při své přestupové politice nejdete po hvězdách, ale sázíte na jistotu, na hráče, které znáte. Je pro vás hodně důležitá i charakterová stránka?

Hodně to sledujeme. V případě Nica Stancia jsme věděli, že jde o fantastického fotbalistu. Ale jaký je to člověk, to jsme diskutovali s Gadžim (Davidem Hovorkou) a dalšími hráči, kteří ho znali ze Sparty. Dali nám referenci, že je to výborný kluk, až pak jsme ho dělali. Vědí, jaké nároky na hráče máme, že musejí mít rádi fotbal a být pracovití. A teď vidíte, jak se Nico změnil, Slavii bere jako svoji rodinu a je na něm vidět, jak je tady šťastný. A nejsou to jen plky.

Pokud k vám někdo přestoupí, chvíli trvá, než se ocitne na hřišti. A platí to i v případě velkých jmen, jako je zmiňovaný Stanciu nebo Malínský. Oba první zápas nebyli ani na tribuně. Máte ve Slavii něco jako vojenský přijímač?

Já bych to rozdělil na dvě etapy. Když jsme přišli, tak jsme si ten tým začali tvořit podle svého gusta. Tehdy měly nové posily samozřejmě větší šanci dostat se do týmu. Teď už má Slavia za sebou výrazné úspěchy, získala dva tituly, kádr je stabilizovaný, zkušený, je v něm hned osm reprezentantů. Zapadnout do týmu okamžitě je daleko těžší.

Odchod titánů

Přesto se kádr mění dost dynamicky. Oproti loňsku odešlo osm hráčů, včetně obou stoperů…

Jasně, z odchodu Ngadeua a Deliho mělo spousta lidí strach, třeba Jarda Tvrdík jim říkal titáni. Je fakt, že jsme chtěli udržet hlavně Simona, je to rychlý, šlachovitý hráč, nakonec však nezůstal ani jeden. My trenéři jsme si ale stáli za svým: nebojme se, jsou tady Kúdela a Hovorka, budeme hrát ještě lepší fotbal, protože mají kvalitnější rozehrávku a taky jsou rychlí. Myslím, že se to potvrdilo, i když se následně Gadži na delší dobu zranil.

A je skvělé, že jsme objevili dalšího stopera v Zimovi. Všichni si ťukali na čelo, že jsme koupili devatenáctiletého stopera. Měl dva ligové starty a my ho dali do týmu, který hrál o titul. Když cítíme, že někdo má kvalitu, kašleme na to, že mu chybí zkušenosti. A dneska tvrdíme, že Zima je hráč pro národní tým. Stejný případ je i Provod, jenž se už stává oporou sestavy.

Čím to je, že fotbalisté, kteří třeba nepřicházeli s takovým jménem, viz třeba Kúdela, Provod nebo Traoré, jdou pod vámi tak nahoru?

Co se týče hry, máme nároky, které kluci musejí splňovat. Zároveň ale musejí pasovat i lidská kritéria. Jsem vyřízený z lidí, kteří pořád někde žvaní, že si můžeme koupit, koho chceme, že si ukazujeme na nejlepší hráče. Copak byl Coufal nejlepší? Kúdela přišel v pokročilém fotbalovém věku, Hovorku vyhodili ze Sparty a hrál v Jablonci. Provod kopal na hostování v Českých Budějovicích. Proč konkurence nepodepsala Kuchtu, Masopusta, Holeše, Traorého nebo Karafiáta? Ano, samozřejmě se nám vše nepovedlo. Stane se, že se někteří nezapracují, ale to je život. Taky se vám v životě zalíbí nějaká ženská a později zjistíte, že si s ní nerozumíte.

A co zmiňovaný Stanciu? Se svou sparťanskou minulostí neměl přestup do Slavie zrovna jednoduchý.

Nico to měl strašně těžké. Spousta věcí, která se o něm napsala, není pravda. Několikrát už jsem se kvůli němu pohádal i v hospodě, kam občas zajdu. V Saúdské Arábii přišel o spoustu peněz, aby mohl jít do Slavie. A to tady nemá žádnou prémiovou smlouvu, je na úrovni nejlepších hráčů. Navíc je to skvělý kluk, nikdy jsme s ním neměli nejmenší problém. Možná jen ten, že toho dává do tréninků někdy až moc, kolikrát ho až musíme brzdit, aby nebyl unavený. Jeho a Coufala, to je taky takový cvok, co by furt jen trénoval.

A to přitom trénujete dost náročně. Co vůbec říkáte na názory, že za vašimi úspěchy je spíš maximální fyzická připravenost než fotbalové kvality?

Nebudeme si nic nalhávat, čeští fotbalisté nemají takovou technickou kvalitu jako Španělé, Argentinci či Brazilci. A pokud se máme rovnat světové špičce, nic jiného než perfektní fyzická připravenost nám nezbývá. Když máte zvládnutou hru bez balonu, dokážete soupeřova hráče neustále stínovat, nedáte mu dýchat, je to pro něj hodně nepříjemné. Tím nechci říct, že tu ve Slavii máme samé dřeváky, ale na kondici se hodně zaměřujeme.

Vy navíc máte tu výhodu, že svým svěřencům při výbězích stačíte, že?

Když jsem jako asistent trenéra přišel do Liberce, byl tam lepší snad jen Coufal. Ještě před dvěma lety jsem s kluky ve Slavii odběhal komplet zimní přípravu.

Dáváte si s nimi i bago? Pro trenéry může být docela nebezpečné, stačí vzpomenout zlomený nos Jindřicha Trpišovského, kterého na soustředění ve Španělsku "sundal" Jan Bořil.

To byla nešťastná náhoda. Vlastně jinak - myslím, že to Bóřa udělal trošku schválně. (smích) Ne, vážně, nejdřív jsme se tomu strašně smáli, ale pak nás to vyděsilo - nečekali jsme, že to Jindra tak odnese.

Jak máte vůbec ve Slavii rozdělené kompetence? Sám sebe označujete za Trpišovského pravou pěst. Jste vy ten zlý muž na lavičce?

On umí pěkně seřvat i Jindra, ale ano, asi to mám většinou na starosti já. Říká se, že je to černá práce, ale já si cením toho, že si ve Slavii říkáme věci do očí, na rovinu. Samozřejmě se vše nedává najevo snadno a každému to příjemné není, ale aspoň víte, na čem jste. Také záleží na konkrétním hráči. Jsou osobnosti, na které když zařvete, tak je vybičujete. Na jiného zase musíte opatrně. A taky jde o důvody. Chyby dělá každý, ale když pramení z lajdáctví, to je pak zle. A tohle vědí i kluci, kteří k nám jdou. A přesto jsme se ještě nesetkali s nikým, kdo by k nám nechtěl.

S trenérem Trpišovským se znáte přes dvacet let, s asistentem Jaroslavem Köstlem a trenérem brankářů Štěpánem Kolářem spolupracujete osmým rokem. Jak to klape v realizačním týmu?

Furt se hádáme. Někdy až do krve. Když jsme přišli do Slavie, celé představenstvo valilo oči, jak jsme se dokázali zeštěkat. Ale funguje to perfektně, všechny problémy jsme schopni si vyříkat, což je strašně důležité. A nikdy nás to nerozdělilo. Jasně, krize byly na Žižkově, v Liberci i ve Slavii, ale nikdy žádná nebyla tak vážná, že bychom to chtěli zabalit.

Jak často jste v kontaktu kvůli práci?

I když není trénink, furt řešíme fotbal. Vypneme, jen když usneme. (úsměv) Ve Viktorce jsme ho dělali z lásky, teď ve Slavii sice taky, ale už je to na profi úrovni. V kontaktu jsme od rána do večera, několikrát týdně si voláme i s kluky, co jsou na hostováních, tuhle Hellebrandovi na Slovácko, tuhle zase Beranovi do Liberce… Vídáme se třeba i během dovolených, řada našich fotbalistů jezdí spolu a domlouváme se, že se za nimi zastavíme.

A co hráči, kteří už ve Slavii nejsou?

Myslíte třeba Tomáše Součka? Tomu držíme palce obzvlášť! Nedávno se tady zastavil, přivezl mi dres, objali jsme se… (odmlčí se) To se nedá popsat. Takové momenty vám dávají jistotu, že ta práce má smysl.

Rusové s miliony neuspěli

Nemrzí vás, že je s úspěchy Slavie spojováno jméno Jindřicha Trpišovského, zatímco vy jako asistenti jste ve stínu?

Tak to holt je, Karel IV. také nepostavil Karlův most svýma rukama. Ale lidi, co nás znají, vědí, že za našimi úspěchy nestojí jen on. Jindra je hlava našeho týmu, bez něj bychom nebyli, kde jsme, on bez nás taky ne. A kdybychom se jednou rozdělili, už to nikdy nebude takové.

A řešíte společně i nabídky? Nedávno Jaroslav Tvrdík prozradil, že jste dostali laso na miliony eur měsíčně. Shodli jste se na tom všichni, že tak luxusní podmínky odmítnete?

My jsme šťastní, že jsme v českých podmínkách dosáhli toho, čeho jsme dosáhli. Strašně nás těší pozorovat progres u hráčů, které jsme si vybrali. Před pár lety se nám smáli, že bereme do branky nějakého Koláře, ale ať se na mě nikdo nezlobí, jestli pánbůh dá, tak na něm Slavia udělá přestupový rekord mezi brankáři.

No ale co ty nabídky?

Zrovna jsme byli na soustředění v Marbelle a Lokomotiv Moskva, který o nás stál, tam shodou okolností také trénoval. Když jsme je sledovali, a to byla kvalita, samí reprezentanti, samí páni fotbalisti, přesto jsme si s Jindrou říkali: Buďme rádi, že jsme ve Slavii. Všechno není jen o penězích. Z Arábie přišly ještě lepší dvě nabídky, ale my jsme ještě mladí kluci, máme energii a chuť Slavii dále posouvat.

Ve srovnání s loňským doublem nám odešlo osm hráčů ze základní sestavy, ale daří se nám je nahrazovat a ten tým má pořád svou sílu. Když jsme kvůli karanténě v létě nestihli odehrát přípravná utkání, hráli kluci proti sobě a byla radost sledovat, jakou to mělo úroveň. Kolikrát se na tréninku do hry my trenéři tak zakoukáme, že i zapomeneme na čas. (smích) Nechci se nechat unášet, on zase přijde nějaký průser, dostanete pohlavek a zase nezbude než se s tím poprat a jít dál.

V posledních letech jste se o titul tahali s Plzní, vy osobně s ní ve Slavii máte bilanci 4 - 1 - 1. Nemrzí vás, že už ji nevede Pavel Vrba, s nímž jste souboje brali vždy prestižně?

Mrzí. Není tajemstvím, že ho jako osobnost velmi uznáváme, kdyby nebylo jeho, Plzeň by nikdy nedosáhla takových úspěchů. Přinesl do ligy úplně nové věci… Na trenéra Vrbu prostě nedáme dopustit, fandíme mu i na jeho angažmá v Bulharsku. Uznávám, že neznám všechny souvislosti, že to sleduju jen zvnějšku, ale úplně se mi nelíbilo, jak se ve finále v Plzni k Vrbovi zachovali, jak se o jeho odchodu mluvilo a psalo.

 

Právě se děje

před 1 hodinou

První návrh státního rozpočtu na příští rok počítá se schodkem 116 miliard korun, ale kvůli koronaviru se nejspíš zvýší

Ministryně financí Alena Schillerová (za ANO) v prvním návrhu státního rozpočtu na rok 2021 plánuje schodek 116 miliard korun. Před schvalováním se však schodek pravděpodobně výrazně prohloubí, kvůli dalším opatřením přijímaným kvůli koronaviru.

Stávající verze navíc nepočítá například s výpadkem, který by nastal při zrušení superhrubé mzdy a zavedení patnáctiprocentní daně z příjmu, odhadovaným na 70 až 90 miliard korun.

Letošní schodek se kvůli koronavirové epidemii několikrát zvyšoval z původních 40 miliard na aktuálních 500 miliard korun. Schillerová počítá s tím, že svůj návrh na příští rok bude zpřesňovat podle dalších přijatých opatření.

"Příjmová strana je zatížena značnými nejistotami. Nemáme dohodu na superhrubé mzdě, to je jednoznačně spojeno s dohodou na rozpočtu. A je tam celá řada pozměňovacích návrhů k daňovému balíčku," řekla ČT Schillerová.

V neděli bude rozpočet na příští rok a související daňové změny probírat expertní tým prezidenta Miloše Zemana za účasti Schillerové a premiéra Andreje Babiše (ANO).

Zdroj: ČTK , Domácí
Další zprávy