Proč jste přišel do Česka?

Dlouhou dobu jsem hrál třetí ligu a měl jsem tam i dobré platové podmínky, podobné jako tady, takže jsem si moc nepolepšil, ale chtěl jsem hrát první ligu. Jsem více na očích a mám více příležitostí. Celkově to pomáhá mému růstu. Rodiče mi říkali, že jsem šílený. Je pravda, že jsem o Česku téměř nic nevěděl a informace jsem si začal zjišťovat, až když jsem se dozvěděl o zájmu Dukly. Ale myslím si, že mi to pomůže i jako člověku. Je to zkušenost a hodně se naučím.

Jaký je život tady pro rodáka z jihu Španělska?

Těžký. Je to úplně odlišné, hlavně počasí, které je pro mě důležité. Je tady zima a slunce zapadá brzy. Máte dříve i oběd a večeři. Pro přítelkyni je to tady těžší. Chtěla by práci, ale neumí jazyk, takže je složité něco najít. Ale snažíme se být v pohodě. Hodně energie nám dodává náš pes.

Zvykl jste si už po roce?

Snažím se, ale chybí mi chodit častěji ven s kamarády. Sice tady mám přátele, ale mám problém s konverzací, protože jazyk je úplně odlišný. V šatně se snažím říct každému ahoj, být otevřený, vtipkovat a využívat situace být se spoluhráči. Také mi chybí rodina, protože jsem rodinný typ a vídáme se jen jednou za tři měsíce.

Čeština je pro vás asi hodně těžká, že?

Když jsem byl v Praze, tak jsem neuměl nic. V Olomouci jsem se za půl roku něco naučil. Něco rozumím, ale moc nemluvím. Umím jen základní lehká slovíčka, když jdu třeba do restaurace, a hlavně ta fotbalová.

Jaký je váš klasický den?

Je celkem klidný. Celé dopoledne strávím na tréninku a potom mám oběd. Odpoledne jdeme s přítelkyní a se psem na procházku. Jinak se snažím studovat a číst knížky nebo vymyslet nějaký plán. Ale teď se budu v červnu ženit, takže máme hodně věcí na zařizování.

Jak vypadá španělská svatba?

Spoluhráč Milan Kerbr měl svatbu nedávno, takže jsem to s ním probíral a vím, jak probíhá ta česká. My to nemáme od rána do rána, ale vybíráme si, jestli to bude svatba přes oběd, nebo večeři. Ta moje bude večerní, takže začneme v sedm hodin a skončíme tak v pět ráno. Jinak máme podobné tradice jako vy. První tanec, proslovy a podobně. Ale třeba na severu Španělska dají na zem lahev, přes ni ručník a novomanželé ji společně rozšlapávají.

Co říkáte na české jídlo?

Celkově rád zkouším jídlo z různých kultur. Hodně mi chutná váš tatarák. Také mám rád koleno, ale to je moc těžké jídlo, takže jsem ho jen ochutnal. A guláš s knedlíkem je perfektní. Ve Španělsku knedlík nemáme. Naopak mi tady chybí jamón serrano (tradiční španělská šunka, pozn. red.), ale vždycky, když za mnou někdo přijede, tak mi doveze. Také postrádám španělský sýr a hlavně ryby, protože jsem zvyklý na mnoho druhů. Tady je jen losos a podobně. Odlišná je i jejich kvalita, ale když jdu do restaurace, tak první, na co se dívám do jídelního lístku, jsou ryby. Také dáte ale ve Španělsku za oběd skoro dvakrát tolik.

Jak byste porovnal španělský a český fotbal?

Je v něm velký rozdíl. V Česku se více běhá, presuje a podstoupíte obrovské množství soubojů. Musel jsem se hodně adaptovat na taktiku, protože v defenzivě je to tady často jeden na jednoho a to ve Španělsku nebývá. Tam je naopak fotbal více o křižných přihrávkách a čekání na správný moment. Nepresujete, když není soupeř v těžké pozici. Technická kvalita je lepší ve Španělsku, ale podle mě fotbal není jenom o technice. Je důležitá, ale také musíte rozumět hře a vědět, jak hrát. Je to o přemýšlení a dobré taktice.

Je rozdíl mezi mládeží v Česku a Španělsku?

Mladí Španělé mají kvalitu, ale hrají bez kontaktu. Tady se už v dorosteneckém věku fotbal hodně blíží tomu dospělému. Proto mají hráči větší šanci se adaptovat v mužském fotbale. Dalším faktorem jsou peníze. Španělské týmy jich mají dost, a tak můžou nakupovat dražší hráče. Navíc máme zavedené, že když jste dlouho v jednom klubu, tak nedocení vaši kvalitu, dokud neodejdete do jiného týmu. Potom vás zase vezmou zpátky.

Co byste řekl o rozdílné mentalitě?

My jsme velice soutěživí. V mládeži jsou týmy, kde je to hlavně o učení a růstu, ale když jste ve větším klubu, tak musíte i vyhrávat. Výhra by neměla být na prvním místě u těch nejmladších, ale je důležité chtít vyhrát a nevzdávat se. I když se vám nedaří, tak vám trenéři řeknou, že na útočné polovině musíte neustále zkoušet obejít soupeře v souboji jeden na jednoho. V Česku mi přijde, že jsou lidé více pohodlní. Hráčům stačí, že hrají první ligu. Zato ve Španělsku chceme vychovávat hráče pro Ligu mistrů a světové šampionáty.

Je jiné, když přijde Čech nebo jiný cizinec do Španělska než Španěl do Česka?

Určitě. Ve Španělsku se bavíme s každým. Je nám jedno, jestli to je Čech, Němec, nebo Ital. Snažíme se mu pomoct a chceme, aby se cítil jako doma. Celkově je to o tom, že lidé u nás chodí častěji ven a potkávají se více, kdežto tady zůstávají v komfortní zóně s rodinou či nejbližšími kamarády a nesnaží se seznamovat s novými lidmi.

V Česku jste působil kromě Sigmy Olomouc i v Dukle Praha, ve Španělsku například v Salamance. Jak rozdílní jsou fanoušci?

V Dukle jich bylo málo, ale byl jsem za ně rád, protože byli vždy pozitivní. V Olomouci jich je víc, ale celkově jsem očekával trošku více lidí na stadionech. Když jsem hrál v Salamance třetí španělskou ligu, tak na nás chodilo vždycky pět až sedm tisíc lidí. Podporovali nás a dodávali nám energii. Ale zároveň když jsme šli do města, tak když se nedařilo, tak nám to dali najevo a něco nám řekli. Bylo jim jedno, jestli vedle nás sedí třeba přítelkyně. V Olomouci, když se něco takového stane, tak jim nerozumím.

Jak vzpomínáte na Villareal?

Mám ho pořád v srdci. Byl jsem tam šest let a dalo mi to nejvíce v kariéře. Změnilo mi to život. Hrál jsem i dva zápasy, když se postupovalo do první ligy. Zahrál jsem si s hráči jako Marcos Senna, Borja Vallero nebo Santi Cazorla. V něčem se i podobá Sigmě. Obě města jsou menší a kluby se snaží hrát dobrý fotbal na míči. Navíc využívají mladé hráče.

Váš bratr je úspěšným trenérem. Pomáhá vám?

Ano, trénuje tým do devatenácti let v Atlétiku Madrid. Vždycky když má čas, tak sleduje můj zápas. Potom chce jako první slyšet můj názor a následně mi říká, co jsem udělal dobře a co musím zlepšit.

Jak to máte s agentem?

Mám španělskou agenturu a jednoho českého agenta, který jim pomáhá s komunikací. Sám bych to chtěl začít studovat, protože je to zajímavá práce. Rozumím fotbalovému prostředí, a když budu mít kontakty, tak můžu hráčům hodně pomoci.

Je rozdíl v nákupech týmů ve Španělsku a tady?

České kluby příliš nenakupují hráče z venku. I když prodají hráče za hodně peněz, tak přivedou někoho z ligy. Je to tady tak nastavené. Přijde mi, že se v Česku nevěří skautům. Když skaut řekne, že má dobrého hráče, tak majitel jej chce vždycky vidět naživo, vezmou si ho na testy a pak se rozhodnou. Tohle ve Španělsku není. Na testy skoro nikdy nikdo nepřijde. U nás se majitel podívá jen na nějaká videa a koupí ho. Navíc Španělé mají velkou síť skautů v Jižní Americe, kde je hodně šikovných hráčů. Jejich adaptace je ve Španělsku jednodušší než v České republice. Výhodou je jazyk a počasí. Je to podobné jako s Angličany, kterých ve Španělsku také moc není, protože mají problémy s adaptací.