České kluby mají za sebou rekordně opulentní zimu. V případě uplatnění opce dostane Slavia za Tomáše Součka přes půl miliardy, Plzeň prodala Krmenčíka za 160 milionů, Komličenko odešel z Mladé Boleslavi za 100 milionů. Znamená to, že český trh je pro západní Evropu zajímavější než dřív?
Kluby, které dlouhodobě a hlavně úspěšně hrají v evropských pohárech, byly odměněny za to, jak dobře se v evropských pohárech prezentovaly. U Komličenka vám garantuju, že kdyby hrál za Slavii nebo za Plzeň, přestoupí za obrovskou částku jen proto, že by sám sebe odprezentoval v evropských soutěžích. Úměra je jasná. Kolja sice nakonec odešel za hezké peníze, ale z toho důvodu, že dával výjimečně hodně gólů, dostal se do ruské reprezentace, má ruský pas, takže je zejména pro ruské týmy atraktivní zboží. A teď si vezměte například Plška z Olomouce: do Maďarska přestoupil za výrazně menší částku (přibližně 13 milionů korun - pozn. aut.). To jsou dramatické propady. Není automatické, že se z české ligy odchází za velké peníze.
Kromě zmíněných lukrativních transferů přišla liga i o další zářná jména: Milana Škodu, Josefa Hušbauera, Romana Procházku, Murise Mešanoviče…
Je přirozené, že jednou za čas dojde k obměně kádru. Pro Slavii se sešla dohromady řada pozitivních věcí tak, že si může dovolit více odchodů i příchodů věkově rozdílných hráčů. Vzhledem k náskoku v čele tabulky má ideální čas a prostor na zabudování mladších, proto těm starším umožnila odchod. A to za žádné nebo velice malé, symbolické finanční prostředky. Na druhou stranu investovala poměrně velké částky za mladé kluky.
A to se ještě před třemi lety pražská S trumfovala drahými zahraničními hvězdami. Vnímáte to jako trend, že se nyní snaží zbavit nákladných hráčů a investovat do mládí?
Za mě to tak je. Nemůžete tým postavit pouze na mladých hráčích, kostra musí být vytvořená a pevná. Ve finále ale všichni vědí, že když koupíte talent a on udělá určitý progres, tak se ekonomicky vyplatí. Na druhé straně máte fotbalisty jako Škoda nebo Hušbauer, kteří sportovně splnili to, co se od nich očekávalo, ale už z nich nemáte žádný profit. Oni odcházejí a vám spadne ze zad přítěž, enormně vysoké platy.
Silné kluby si navíc mladé hráče předkupují už dlouho předtím, než mají výkonnost na první tým.
Ano, tohle si například velmi dobře uvědomují právě v Edenu. Honza Nezmar ví, že se vyplácí vyjednat si na nejtalentovanější fotbalisty "právo první noci". Slavia, Sparta nebo Plzeň tímhle způsobem mohou koordinovat vývoj konkrétního hráče, než si ho přitáhnou zpět do áčka. Potom vědí, kdo přichází a jak vypadá ze sportovního i charakterového hlediska.
Velký posun si od angažování kouče Adriána Guľy slibují v Plzni. Souhlasíte?
Adrián Guľa je trenérem, který vždycky uměl pracovat zejména s mladými hráči. Zatím nebyl v nějakém velkém klubu s převahou zkušených borců, ale já věřím, že zvládne i Plzeň. Že se mu podaří dobře nakombinovat hráče tak, aby mu to fungovalo na hřišti a v kabině. Má velmi dobré přesvědčovací schopnosti, dokáže svěřence získat na svou stranu, takže mají sebemotivaci věci zdokonalovat a pracovat na nich. Myslím si, že ta volba byla dobrá.
Plzeň v posledních letech fungovala velice úspěšně, ale do určité míry intuitivně. Oproti tomu Guľa působí až akademickým dojmem. Půjde to dohromady?
V Plzni nyní začnou pracovat systematicky na základě dat. Data, to je budoucnost fotbalu generálně, všude ve světě. Tímhle rozhodnutím vyjeli několik pater nahoru a uvidíme, jak to všechno zvládnou.
Probrali jsme Slavii a Plzeň, zbývá Sparta. Je pro vás poslední člen velké trojky stejně čitelný?
Těžko říct. Můžu hodnotit jen její zimní aktivitu, či spíše neaktivitu. Prakticky neudělala žádné posily, v podstatě neodešli ani ti hráči, o kterých jsem četl, že by se jich rádi zbavili. Nic dovnitř ani ven. Proč to tak je? To je pro mě neznámá.
Za posilu se ale dá považovat návrat Bořka Dočkala, který od loňského přestupu z Číny stihl kvůli zranění odehrát jen tři zápasy. Dočkal přitom patří mezi vaše klienty. Jak na tom je?
Vypadá, že to zvládne. Nevíte, co se stane zítra, ale zatím to funguje. (klepe na stůl)
Ve vašem portfoliu je i jméno Patrika Hellebranda, jenž přestoupil do Slavie za milion eur. Na transferu měl údajně eminentní zájem hradní kancléř Vratislav Mynář, jenž neoficiálně vypomáhá Slovácku. Zaznamenal jste při jednáních nějaké vnější vlivy?
Spekulace bych nerad komentoval. Slavia měla trochu větší drajv, ve finále rozhodla vyšší transferová částka. Pokud se něco dělo v pozadí přestupu, to jsem neřešil. Nějaké jiné vlivy šly mimo mě, to je spíš otázka na kluby. Sice jsem byl uprostřed procesu, ale nezabýval jsem se tím.
Pod svou kuratelou máte i další zajímavá jména, například talentovaného Filipa Firbachera, Jana Žambůrka nebo Davida Heidenreicha. Vidíte v mládežnických reprezentacích další Nedvědy nebo Rosické?
Jsem rád, že mezi mladými českými hráči máme zase ofenzivně laděné typy, jako jsou právě Hellebrand, Petr Ševčík, Pavel Bucha, Honza Žambůrek nebo i o něco starší Aleš Čermák. Takové hráče je radost sledovat a pro český fotbal je to pozitivní zpráva. V případě Filipa Firbachera a Davida Heidenreicha se bavíme o jejich rozvoji. Zajímavé přestupy se dělají s mladými hráči kolem šestnácti let, další vlna pak přichází kolem 21 let a pak ještě po 23 letech. Vždycky tomu pomůže nějaký úspěšný mládežnický šampionát, třeba Euro do 21 let, mistrovství světa dvacítek… Jde i o to, jestli zvolit českou, nebo zahraniční cestu.
A dá se říct, která je lepší?
Nejsme zastánci toho, že bychom řekli, že vždy a za každých okolností odchod v šestnácti, nebo naopak: ne, nikdy, půjdeme českou cestou. Je to případ od případu. Uvedu příklad: Antonín Kinský, brankář po tátovi, ročník 2003. Působí v Dukle, měl by odchytat co nejvíc zápasů v devatenáctce a od léta co nejvíc zápasů v béčku, možná se stane už v té příští sezoně kmenovým členem áčka. To je česká cesta, jasně nalajnovaná, v prostředí, kde dává smysl zůstat. Mohl přitom odejít do několika světových klubů počínaje Manchesterem City, nabídky byly.
Jak by vypadala zahraniční cesta?
Je to o tom, že víte, že nějakému klubu chybí na určité pozici v nějakém ročníku hráč. A musí to být klub, který to s mládeží umí - v Itálii je to třeba Atalanta nebo Parma. Zahraničí je dobrá cesta ke vzdělání fotbalisty, formování jej jako člověka, například se naučí jazyk. I kdyby nakonec skončil před branami A-týmu, dostane základ a v pravý čas dokážeme najít uličku jinam. Mladí pořád nevědí, co je to pořádná konkurence. Jako v hokeji. Když přijedou do juniorských lig v cizině, tak jsou vykulení. Postupují ti, kteří to dají, kteří zvládnou se poprat. To naši neumí, necítí to, mají představu, která neodpovídá realitě. Základní osvětu jim dělají bývalí hráči, což je dobře, ale zase ne všichni kluci jim věří.
Často kritizovaná byla juniorská liga. Je její zrušení dobré?
Systém by měl fungovat tak, aby někdy na rozmezí 18 a 19 let ti, kteří mají předpoklad hrát profesionální fotbal, už hráli za dospělé. ČFL je výborná, jde o to, že už musí dokončit přípravu na dospělou kategorii. Zejména silovou, to se u nás zanedbávalo, podceňovalo. Podívejte se na druhou anglickou ligu, tady mnohdy přehlíženou. Jestliže Michael Ngadeu byl u nás silovým hráčem, tak takových tam běhá v každém týmu pět.
Je právě přechod do dospělého fotbalu moment, kde české kluby ztrácí talenty?
Ze statistik vyplývá, že česká liga mladé hráče tolik nevyužívá. Byli tu starší trenéři, byl tlak na výsledky, málokdo měl prostor, aby zapracovával mladé hráče. Nebo je prostě neměli. V tomhle pomohly akademie. Do mládeže jde teď více peněz, má větší podporu, týmy hrají více kvalitních mezistátních zápasů a zlepšuje se to. U mládeže navíc působí více bývalých hráčů, kteří jdou s trendy.
