Derby mělo skoro všechno. Boj o každý centimetr, nikdo nechtěl prohrát, viděli jsme červené karty i pro realizační týmy, podle mého dost nesmyslné, góly z penalt, které byly oprávněné.
Mělo téměř všechno. I nenávist.
Bylo spíš bojovnější a nervóznější než herní. Přitom oba týmy jsou ve formě, vyhrály v Evropské lize, vedou tabulku, ani jeden dosud v lize neprohrál, hráči šli do něj v nejlepším rozpoložení.
Ideální konstelace pro vzájemný souboj. Bohužel jeho důležitost a odpovědnost předčily jakoukoli spontánnost a zahubily fotbalovou krásu.
Ale to se dalo i předpokládat, šlo o strašně moc.
Probíhal už konec zápasu, když se strhla hrozná mela, po které byli vyloučeni oba kapitáni Jan Bořil a Ladislav Krejčí, a dokonce členové realizačního týmu Pavel Řehák a Miroslav Baranek.
Slavia vedla, kontrolovala utkání, k ničemu soupeře nepustila. Chtěla už závěr zvládnout. K tomu použila i poněkud nezvyklé a nepřirozené prostředky. Trenér Trpišovský mluví s hráči soupeře. Proč? Není to proto, že se znají, ale snaží se, aby ztratili koncentraci. Vykolejit je. A oni na to reagovali, všechno nahrávalo Slavii.
Úplný konec se jí však vymstil, ublížil jí. Gól na 2:0 najednou odvolaný a naopak penalta na 1:1. Stalo se něco naprosto nepřepokládaného, nečekaného. Ale i to přináší fotbal.
Sparta, která se chlubí nejlepším ligovým útokem, vyrovnala z jediné střely na branku, Lukáš Haraslín proměnil pokutový kop. Slavia byla totiž skvěle nachystaná, nic sokovi nedovolila.
Ani ze standardních situací, které má Sparta nesmírně silné. Natož ze hry. I když se mužstvo prostřídalo, přišel Haraslín, nebylo to nic platné. Nebýt ruky a nepochopitelného zkratu, v pohodě by domácí vyhráli.
Nigerijský stoper Igoh Ogbu už zničil Slavii derby v jarní nadstavbě, kdy nepochopitelně a zbytečně fauloval. Věřil jsem, že se poučí a nic takového se u něj už nikdy nestane.
Ale jeho hlava není nadále správně nastavená. Nemařil vyloženou šanci soupeře jako na druhé straně Angelo Preciado, vůbec situaci nezvládl.
Šlo vlastně o zoufalý sparťanský pokus o vytvoření šance. Kdyby šel hráč jeden na jednoho, nemělo by to smysl, ztráta balonu by byla spíš hrozbou rychlého protiútoku.
Proto posílal míč před bránu, jestli se něco stane. A Ogbu šel do míče naprosto hloupě. Neměl jít ani bokem, ale čelem, ale hlavně měl ruce schovat, mít je za zády.
To však u něj bylo od začátku utkání. Napřed pořád nějaké dohady a souboje s Olatunjim, pak s Kuchtou. Asi to bolelo, byly tam emoce, jenže si musí uvědomit, že nehraje proti Olatunjimu nebo Kuchtovi, ale proti Spartě.
A za Slavii, je její součástí a nemůže takto ztratit koncentraci. Jde o osobní odpovědnost vůči kolektivu, kterou v sobě nenašel.
Remíza nahrává Plzni. Nikdo nemohl počítat s tím, že se po nevydařeném začátku nevrátí nahoru, když kvalitu má. Žádné velké změny v kádru nenastaly, jen přišel nový trenér, který je však hodně zkušený a umí s mužstvem pracovat.
Lehce a potichoučku se sune Viktorka kupředu. Když zvládne odložený zápas v Mladé Boleslavi, už to bude jenom o bod. A vzájemné souboje teprve přijdou.
Na jaře sice Plzeň překvapivě odešla a z boje o titul vycouvala. Ale nyní je tu rozdíl. Jako na obhájce titulu na ni byl obrovský tlak, vždyť po podzimu ještě ligu vedla.
Stejný byl i na Slavii a Sparta si ze závětří nakonec došla pro titul. Teď je ovšem tlak někde jinde, určitě neleží na Plzni. To je pro ni výhoda, musí se s ní pořád počítat.
Dvanáct gólů, které dostal Zlín ve dvou zápasech, je jednoznačně ostuda. A je jedno, že inkasoval doma v oslabení od Plzně a teď na Baníku, který hraje doma útočně a daří se mu.
Když dostanu sedmičku, od kohokoli, tak se další zápas soustředím, aby se taková nálož neopakovala. A zase přijde. Něco takového přece nemůžu dopustit. Jenže tam nebyl žádný odpor, boj o vlastní tvář. Hodně mě to překvapuje.
V kole padl rekordní počet gólů - třiatřicet, víc než čtyři na zápas. Pro fanouška je to příjemné, chceme, aby mužstva hrála ofenzivně a padaly góly, aby se hrál atraktivní fotbal.
Je jen otázka, jestli jsou útočníci tak dobří a zlepšili se, nebo se pohoršily obrany. Ale fanoušek to musí jen vítat, nikdo nechce sledovat nudu a bezbrankové výsledky.
Milan Fukal
- Někdejší důrazný stoper. Narodil se 16. května 1975.
- Se Spartou získal dva ligové tituly, skvělé jméno si udělal v německé bundeslize, kde strávil šest sezon. Nejdříve v Hamburku, pak v Borussii Mönchengladbach. Hrál i za Bohemians, Jablonec a Hradec Králové.
- Za českou reprezentaci nastoupil k 19 zápasům.
