reklama
 
 

Frýdek slaví padesátiny. Od šlágru s Plzní čeká ostrý souboj a výhru Sparty

9. 3. 2019 12:46
Martin Frýdek, který v devadesátých letech pomohl fotbalové Spartě k pěti titulům a v 37 utkáních oblékl dres národního mužstva, slaví 9. března 50. narozeniny. Po skončení své hráčské kariéry se vydal po trenérské dráze. Těší ho hlavně úspěchy obou synů, kteří jdou v jeho stopách.

Kudy vedla vaše fotbalová cesta?

Začínal jsem v sedmi letech ve Spartaku Hradec Králové, od osmnácti jsem pokračoval v třetiligovém Kolíně, vojenské období prožil v Karlových Varech a v roce 1990, krátce po mých 21. narozeninách, jsem podepsal přestupní lístky do Sparty. Krásných vzpomínek na osmileté působení na Letné mám spoustu. Vždyť jsem oslavil pět mistrovských titulů a z mezinárodní scény patří v sezoně 1991/1992 mezi nezapomenutelné úspěchy senzační postup v nultém ročníku Ligy mistrů s konečným umístěním na nádherné třetí příčce.

Měly pro vás některé zápasy v této vrcholné evropské soutěži mimořádnou hodnotu?

Byla to obě střetnutí s francouzským mistrem Olympique Marseille. Na jeho stadionu jsme prohrávali už 0:3 a hrozil nám debakl. Místo toho jsme však dvěma penaltami upravili skóre na přijatelných 2:3. V pražské odvetě se mi podařilo gólem poslat Spartu do vedení, které pak na 2:0 zvýšil Siegl. Vysoce favorizovaní hosté stačili jen zkorigovat na 2:1. Náš postup z druhého kola do jedné ze dvou semifinálových skupin tehdy překvapil celou fotbalovou Evropu.

A co považujete za mimořádné v domácí lize?

Určitě derby na jaře téhož roku proti Slavii, v němž jsem se na vítězství 3:1 podílel svým prvním ligovým gólem a jednou asistencí. A pak to byla sezona 1996/1997, v níž jsme po sedmém kole byli poslední, ale po vystřídání trenéra Vlastimila Petržely Jozefem Chovancem následovala vynikající úspěšná šňůra, která vyvrcholila ziskem mistrovského titulu.

Říkalo se o vás, že jste dvorním nahrávačem kanonýra Horsta Siegla. Co byste k tomu řekl?

Z naší spolupráce se narodily desítky gólů, ale nikdy jsem nepočítal, u kolika jsem asistoval. Nahrál bych samozřejmě komukoli, ale Sigi měl vynikající výběr místa, vždy věděl, kde má stát.

Co bylo z vašeho působení na Letné naopak hodně nepříjemné?

Vždy nerad vzpomínám na podzim 1994, kdy jsme byli se Sieglem nakrátko přeřazeni do sparťanského "béčka," protože jsme tehdy za kralování Petra Macha pohrozili stávkou za nevyplacené prémie. Potom to bylo ještě jedno soustředění v Itálii, kde mě v přípravném utkání soupeř fauloval, ale píšťalka sudího zůstala němá. A tak jsem se otočil, fauléra "sestřelil" a šel jsem předčasně pod sprchy. Od trenéra Uhrina jsem pak dostal pokutu deset tisíc, což v té době byly obrovské peníze.

Ze Sparty vedly vaše kroky do Německa. Co vám přineslo dvouleté angažmá v Leverkusenu a Duisburgu?

V obou německých klubech jsem si fotbalu moc neužil. Leverkusen bojoval o titul, měl v kádru vynikající hráče a bylo moc těžké prosadit se do základní sestavy. Jinak však jako rodina jsme si nemohli na nic stěžovat, byly to užitečné dva roky. Syn Martin se perfektně naučil německy.

Po návratu do Česka jste si zahrál ligu ještě v Teplicích. Dařilo se vám tam?

Už jsem se podle představ neprosadil, nejlepší roky jsem měl už za sebou. S ligou jsem se rozloučil dvěma góly a s hráčskou profesionální kariérou pak v 35 letech v druholigovém Xaverově.

Díky kvalitním výkonům jste byl nominován k 37 utkáním národního mužstva. Které zápasy byly pro vás výjimečné?

Oba jsou z roku 1996. Nejprve to byla úspěšná kvalifikace v Bělorusku, která českou reprezentaci posunula na evropský šampionát. V Anglii jsem pak nastoupil hned v prvním utkání proti Německu a nakonec měl radost z titulu vicemistra Evropy.

Po získání profesionální licence jste se vydal na trenérskou dráhu. Kudy vedla?

Začal jsem v Kolíně, ale brzy jsem přijal nabídku Sparty trénovat na Strahově mládež. A byla to příjemná práce okořeněná několika úspěchy. Se staršími žáky jsem se dokonce dočkal radosti z přebornického titulu. V roce 2012 jsem se stal hlavním trenérem druholigové Vlašimi. Všechno se tam "šilo horkou jehlou," a protože se čekaly lepší výsledky, tak po půldruhém roce jsem se s cennými zkušenostmi vrátil do Prahy a přijal místo šéftrenéra mládeže v Admiře. Avšak zatímco u sparťanských žáků či dorostenců šlo o získávání fotbalového kumštu, tak v Admiře bych to nazval spíš zájmovým kroužkem. U většiny rodičů převládala spokojenost, že jejich děti se pohybují na hřišti a nevěnují se ne zrovna chvályhodným věcem. A letos jsem už třetí rok trenérem třetiligového Vltavína.

Máte dva syny a oba jdou ve vašich stopách. Co byste řekl o sedmadvacetiletém Martinovi?

S fotbalem začínal jako kluk, ale v jeho patnácti či šestnácti letech o něm někteří tak zvaní renomovaní trenéři řekli, že na fotbal nemá a nikdy z něho žádný dobrý hráč nebude. Mrzelo mě to, ale naštěstí se všechno změnilo jeho odchodem do slovenské Senice. Doma byl od maminky obletovaný a rozmazlovaný, ale kupodivu už v 16 letech netajil, že chce vyletět z hnízda. K tomu došlo o tři roky později a pobyt na Slovensku zvládl velice dobře. Moc mu to pomohlo.

Další tři roky získával zkušenosti v Liberci a v roce 2015 se vrátil do Sparty. A ti, co ho zatracovali, ho dnes plácají po zádech se slovy, že věřili v jeho úspěšnou budoucnost. Jeho největší zbraní je obrovská bojovnost a jsem moc rád, že se protlačil do základní sestavy Sparty a dokonce se dočkal i nominace do národního mužstva. Teď je jen potřeba, aby se mužstvu začalo dařit, což by určitě pomohlo i Martinovi.

Jak si vede o sedm let mladší Christian?

Je menší postavy, technicky vybavený a úplně jiný typ než Martin, což ale asi není tím, že se narodil za mého působení v Německu (smích). Je rovněž sparťanským odchovancem, první větší zkušenosti sbíral ve Vlašimi a od loňského léta působí v druholigovém Táborsku. Je poctivý, fotbalu všechno podřizuje a věřím, že se mu to jednou vrátí.

A jaký je váš názor na dnešní Spartu?

Po vydařené zimní přípravě se v utkáních proti Bohemians a na Dukle určitě čekal lepší herní projev, ale je velice důležité, že tato střetnutí Sparta vyhrála. I nám se kdysi stalo, že se nedařilo a přesto jsme dokázali zvítězit. Fanoušci vždy požadovali od Sparty hezkou hru a dobré výsledky, nikdy nebyl čas na čekání, což platí stále. A proto mě těší, že v utkání s Ostravou se na Letné už tleskalo. Je správné, že Sparta otevřela dveře talentovanému mládí a podařilo se jí získat Bořka Dočkala, protože kvalitní a zkušený hráč mužstvu chyběl. Měl by pomoci v kabině i na hřišti.

Jaký je váš tip na sobotní zápas Sparty s Plzní?

Ve všech čtyřech jarních zápasech získala Sparta plný počet bodů a velice by mě potěšilo, kdyby mi k narozeninám dala hezký dárek v podobě vítězství. Bude to vyhecovaný zápas hraný na ostří nože a věřím, že tři body zůstanou na Letné.

autor: Jaroslav Pešta | 9. 3. 2019 12:46

Související

    Pokračujte dál

    Hlavní zprávy

    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama
    reklama