Takže si myslíte, že příchod Itala do Sparty není zrovna optimální řešení?
Mám sparťanské srdce a moc bych si přál, aby se na Letné zase slavil titul a hrála Liga mistrů. V tuto chvíli lze však jen těžko říci, že po několika trenérských změnách v uplynulé sezoně udělalo vedení Sparty ten nejsprávnější krok. Znalost jazyka je totiž velice důležitá. Já jsem to i při mé dobré angličtině nikde neměl jednoduché.
Kterých trenérských úspěchů si nejvíce ceníte?
Především samozřejmě stříbra z mistrovství Evropy z roku 1996, dvou mistrovských titulů se Spartou a v roce 1992 s tímto letenským šampionem třetí místo v Lize mistrů.. V zahraničních klubech mě nejvíc těšila pohárová prvenství v Alžíru, na Kypru, v Saúdské Arábii a titul s Dinamem Tbilisi.
Poprvé jste se vydal do zahraničí v roce 1977, do alžírského klubu CR Belcourt. Stačila vám tam vaše angličtina?
V Alžírsku se anglicky nemluví, je to jednoznačně francouzská oblast. Věděl jsem to, a tak jsem se před odletem tuto řeč učil. Mým asistentem byl Francouz, s kterým jsme si rozuměli, takže v tréninku to problém nebyl. Horší už to bylo s vysvětlováním různých složitějších pokynů a řady důležitých věcí, aby jim hráči dobře rozuměli.
Po deseti českých letech jste si to namířil do kyperského Limassolu a po čase hned do několika exotických zemí. Tam už jste se s angličtinou prosadil?
Lze to tak říci, ale vždy jsem měl k dispozici někoho, kdo mi k dokonalému dorozumění pomáhal. Například ve Spojených arabských emirátech byl mým asistentem Ota Dolejš, syn známého novináře, který uměl arabsky. S přibývajícími úspěšnými trenérskými lety jsem využíval toho, že u hráčů jsem měl respekt, ale vždy zůstávala prvořadou důležitostí znalost jazyka. Ve všech klubech bylo potřeba se domluvit nejen s hráči, ale také s lékařem či manažerem. Proto třeba i v AIK Stockholm jsem pro jistotu měl ještě tlumočníka.
Co jste znal o mužstvu a soutěži, kterou hrálo, před příchodem do klubu?
Převážně jsem tým a příslušnou soutěž znal jen z videa. Hodně času jsem potom tomu musel věnovat hned po prvních zápasech. Nebylo to snadné, spíš hodně pracné, ale věděl jsem, že je to nesmírně důležité. Pokud jde o hráče, tak těm, kteří anglicky nemluvili, pomáhal asistent nebo jejich spoluhráči.
Prožil jste také situace, na které se nezapomíná?
Jako trenér kuvajtské reprezentace jsem měl po nevydařeném zápase k jejich výkonu řadu připomínek, česky řečeno - chtěl jsem jim vynadat. Musel jsem však počkat, až se pomodlili (smích). Jinak je asi zajímavé, že v Dinamu Tbilisi uměli všichni mladí hráči anglicky, ale ne rusky. Takže když bylo potřeba něco podrobně vysvětlit, tak mi tlumočník pomáhal s gruzínštinou.
Proto je tak důležité, aby si ve Spartě nový italský realizační tým s hráči a všemi dalšími klíčovými lidmi v klubu dobře rozuměl?
Ano, protože cestu k úspěšným výsledkům nesmí brzdit jazyková bariéra. Prozrazují to mé mnohaleté zkušenosti z různých zahraničních klubů.
