Pokud by Ševčenko chtěl najít povzbuzení ve svém pádu z pozice nejproduktivnějšího evropského střelce do role náhradníka, může se pro inspiraci podívat na fotbalovou dráhu muže, jenž až dosud vlastnil nelichotivou nálepku nejdražšího propadáku Premier League.
- o trápení Ševčenka v Anglii čtěte ZDE
Řeč je samozřejmě o Juanovi Sebastiánu Verónovi, jenž je stále papírově hráčem Chelsea, i když naposledy v jejím dresu naposledy nastoupil v květnu 2004.
Tehdy byli jeho spoluhráči Jesper Gronkjaer a Mario Melchiot, kteří už dnes na Stamford Bridge dávno nehrají.
Chelsea by jej teoreticky mohla během přestupového termínu odvolat z hostování v argentinských Estudiantes, ale nevypadá to pravděpodobně - přestože jejímu manažerovi Josému Mourinhovi scházejí hráči a přestože Verón v jednatřiceti letech chytil druhou mízu.
Těsně před Vánocemi zdvihl muž s vytetovaným portrétem Che Guevary nad hlavu pohár pro vítěze argentinského mistrovství jako kapitán Estudiantes.
Dostával za to oproti Anglii velmi málo peněz - pouhých 10 tisíc liber (410 tisíc korun) týdně - ale peníze pro něho znamenaly mnohem méně než vyhrát titul s klubem, za nějž hrával kdysi jako mladíček.
Jak připomínají The Times, Verónův otec Juan Ramón je jednou z nejrespektovanějších bývalých hvězd Estudiantes a sám přispěl k památnému krvavému vítězství v Interkontinentálním poháru nad Manchesterem United v roce 1968.
Verón tak sice přišel o miliony (na které si mohl přijít stejně jako Winston Bogarde, který se po vypadnutí ze sestavy zakopal v rezervních týmech Chelsea), ale alespoň si to vynahradil emocionálně.
Argentinská liga není nijak zvlášť kvalitní, protože většina špičkových hráčů odchází do Evropy, ale Verón byl jejím nejlepším hráčem a zdaleka největší celebritou.
Byl nejdůležitějším důvodem, díky němuž získal tým vedený Diegem Simeonem titul po 23 letech. Předvedl právě tu hru ve středu hřiště s neskutečnými přihrávkami na jakoukoli vzdálenost, které přiměly jeho bývalé zaměstnavatele Parmu, Lazio, Manchester United a Chelsea, aby za něho zaplatily dohromady 75 milionů liber.
První dva kluby jistě dostal za své peníze dobré služby. V Manchesteru odehrál Verón 25 zápasů v sezoně, kdy United vyhrál Premier League.
Jeho dosud poslední evropský titul přišel jako druhý za sebou (poté, co Inter Milán, kde byl na hostování z Chelsea, vyhrál Serii A kvůli úplatkářské aféře).
To může být jistou útěchou i Ševčenkovi, který stále může mít před sebou dobrou budoucnost - byť ne na Stamford Bridge a ne s Mourinhem na lavičce.
To není nic proti Mourinhovi, jenž byl vůči Ševčenkovi loajální i ve chvíli, kdy už bylo dávno jasné, že ukrajinský kanonýr se nehodí ani do jednoho útočného seskupení Chelsea.
Když londýnský tým hrál systémem 4-4-2, působil Ševčenko stažený za Drogbou, když předtím strávil celý život jako střelec z pokutového území.
A vypadá to, že na něho nezbývá místo ani v systému 4-3-3, kde na křídlech nastupují Salomon Kalou a Shaun Wright-Phillips, jako při remíze 0:0 s Aston Villou.
Být jejich náhradníkem je pro nedávného držitele Zlaétho míče opravdu příkrý propad.
Přesto se podle novinářů The Times člověk nemůže zbavit dojmu, že by Ševčenko mohl upět v jiném týmu Premier League.
Stačí si vzpomenout na všechny ty míče, které létají podél brankové čáry v z kopaček útočníků Arsenalu, nebo jak by to vypadalo, kdyby hrál vedle Petera Crouche v Liverpoolu.
Ve třiceti letech sice už ztrácí na rychlosti, ale čich na góly, díky němuž nastřílel v 89 zápasech posledních tří sezon v Sérii A rovných 60, si jistě uchoval.
Ševčenko měl během roku ve tváři neustále zmatený výraz, ale protože na rozdíl od Veróna tvrdě pracoval, je docela dobře možné, že s tou správnou podporou by mohl znovu začít střílet branky.
Verónovi bývalí spoluhráči mluvili v superlativech o tom, jak je Argentinec skvělý v tréninku, ale pak jej viděli zápas odchodit. To není Ševčenkův případ.
Problém je jinde: kdo jiný než Chelsea bude moci platit Ševčenkovu stotisícovou týdenní gáži, pokud Veróna nenapodobí a nepřijme snížení platu?
Sezonu ještě určitě dohraje na Stamford Bridge a vzhledem k tomu, že Chelsaea hraje na čtyřech frontách, si určitě zahraje (i kdyby jen kvůli tomu, že by Drogba byl zraněn nebo v trestu).
Je těžké si představit, že by Ševčenko Verónovi titul nejdražšího zklamání Premier League nesebral. Možná by si však mohl promluvit se Sergejem Rebrovem, bývalým spoluhráčem z Dynama Kyjev.
Rebrovův přestup do Tottenhamu stál 11 milionů liber, ale nehrál nic moc. Nyní je zpátky v Kyjevě kapitánem - podobně jako Verón našel útěchu doma.
