Pardubice - Hledání nových hvězd Velké pardubické nikdy nebylo snadné. Jen stěží šlo očekávat, že první rok po odchodu trojnásobných vítězů Orphee des Blins a Tiumena se objeví jejich možný nástupce. Ohlédnutí do historie naopak vyvolávalo spíše obavy - první ročníky po odchodech šampionů často bývaly nepovedené. V roce 1984, kdy poprvé v poli chyběl trojnásobný vítěz Sagar, došlo k hromadnému pádu na Taxisově příkopě, který se v tehdejším Československu postaral o nebývalou debatu. O devět let později, když odešel ze scény Železník, zase doběhl do cíle jediný kůň.

Nic podobně katastrofického jsme včera v Pardubicích neviděli. 125. Velká pardubická s Českou pojišťovnou nicméně přece jen ukázala, že hledání nových hvězd nějaký čas potrvá. V dramatickém dostihu došlo k devíti nepříjemným pádům, a třebaže rychlé tempo vyústilo v nový časový rekord, až budoucnost ukáže, jaký byl potenciál hvězdnosti včerejšího pole.

Střídání generací chvíli potrvá

Vítězný Nikas předvedl životní výkon, příští rok mu však bude jedenáct let a bude patřit k nejstarším aktérům. Z mladých překážkářů na začátku velké kariéry nejvíce zaujal druhý Ribelino, který ve svých sedmi letech absolvoval debut ve Velké pardubické a držel se na špici prakticky po celý dostih. Dobře se ukázal také Josefem Bartošem optimálně odježděný Zarif a dlouho vedoucí Universe Of Gracie, jemuž je ale stejně jako vítězi už deset let.

Favorit Rabbit Well sice oproti veškerým obavám bez problému odstartoval, ale doplatil na skokanskou chybu na Velkém vodním příkopě, po níž absolvoval zbytek kursu bez chuti. Při první účasti ve slavném dostihu však i on dosáhl dobrého výsledku a je třeba s ním počítat.

Koněm pro zapamatování může být i sedmý Lorain. Když Jaroslav Myška před dostihem "přesedl" z respektovaného Klause na nezkušeného koně z tréninku své manželky, mnozí si klepali na čelo. Lorain však soustředěným výkonem a dobrým skokanským výkonem naznačil, že podceňování nebylo namístě. A v nejlepším věku jsou stále i někteří z těch, kteří v neděli nedoběhli do cíle - Al Jaz, Nebrius či Hipo Jape.

Vše nasvědčuje tomu, že i příští ročníky Velké pardubické by mohly být otevřené a sázkařsky atraktivní jako ten letošní. Vedle Ribelina na sebe v neděli výrazně upozornil například vítěz čtvrté kvalifikace Hegnus, který si pohrál se soupeři v Ceně Labe a trenér Čestmír Olehla ho trpělivě připravuje na příští rok.

Zvednout se a jít dál

Pokud má Velká pardubická pověst dostihu píšícího velké příběhy, letošní ročník v ničem nezaostal za očekáváním. Při svém třináctém startu se konečně prosadil jednačtyřicetiletý Marek Stromský, žokej na volné noze, který už několikrát kvůli nedostatku příležitostí a těžkým zraněním zvažoval ukončení jezdecké kariéry, naposledy letos.

Jeho dosavadní bilance ve Velké pardubické obsahovala více pádů než vzestupů. S běloušem Amant Grisem před sedmi lety zvítězili a po doběhu byli diskvalifikováni kvůli neobjetí točného bodu. O dva roky později jen o nos nestačili na Tiumena s Josefem Váňou, přičemž si tehdy stěžovali na tísnění vítězem. Dva Stromského koně se také ve slavném dostihu fatálně zranili - v roce 2007 Cieszymir na Taxisově příkopu a v roce 2009 Shirley po pádu na Velké vodě.

Nedělní triumf na skvěle běžícím Nikasovi je pro věřícího Stromského nesporně satisfakcí, jak ale sám přiznal po doběhu, některé jizvy z minulosti smazat nemůže. "Moc mě mrzí, že Amant Gris nikdy nebude v listině vítězů. Kůň za to nemůže, přitom si to moc zasloužil," řekl Stromský.

Svého osudového koně, který v roce 2011 ukončil kariéru, dodnes s dětmi navštěvuje. Stále ho také trápí osud hřebčína Albertovec, kde vyrůstal a s nímž spojil velkou část své kariéry. Právě v jeho barvách Stromský coby devatenáctiletý mladík slavil první úspěch ve Velké jarní ceně s vraníkem Rozletem a slavný modrý dres s červenou šerpou měl také na sobě při všech překážkových bitvách v sedle Amant Grise.

Dostihová stáj hřebčína však před dvěma lety v tichosti skončila a zanikla také tradice slavných dostihových dnů v areálu nedaleko Opavy.

Ze všech sportovních proher se však Stromský vždy dokázal zvednout. "Jestli to povolání chceme dělat, musíme to hodit za hlavu a jít dál," vysvětluje, proč letos pokračoval, i když se mu v posledních měsících vůbec nedařilo. "Zvažoval jsem konec, ale manželka Jana mi opakovala, abych ještě jel Velkou a pak si to v klidu všechno rozmyslel."

Čekali, až se prolomí smůla

Svůj životní úspěch Stromský slaví na koni ze stáje, která nikdy nestála ve světle ramp. Trenér Stanislav Popelka ve stájích nedaleko Hvozdu na Olomoucku navazuje na tradici založenou svým otcem a trpělivě se věnuje zejména překážkovým koním. Ačkoli už léta patří k tuzemské špičce, na vítězství ve Velké pardubické čekal dlouho marně.

Majitel Petr Kupka má stáj dvanáct let, v pěti posledních sezonách však za jeho barvy běhá jen Nikas. Kůň, který před čtyřmi lety vyhrál Cenu Labe a předloni doběhl ve Velké senzačně druhý za Orphee des Blins, ale v poslední době ho pronásledovala smůla. Poslední dvě kvalifikace se Stromským kvůli pádům nedokončili.

"Teď Nikas ukázal, že je to nejlepší kůň, jakého jsem kdy jel. Odvděčil se mi," uzavřel Stromský.