Jako vítězky všech grandslamů, olympijských her i Turnaje mistryň jste se zapsaly do historie české čtyřhry. Potřetí jste zakončila sezonu jako deblová světová jednička a teď jste i vítězka Zlatého kanára, jste překvapená?
Jsem. Nečekala jsem to, je to pro mě hrozná čest. Jsem ráda, že se sezona takhle vydařila a můžu mít hlavní cenu.
Považujete letošek za nejlepší sezonu v kariéře?
Sezona asi nebyla nejlepší, ale výborná určitě. Byla hodně náročná, nevyvíjela se podle představ, byla jsem na jaře zraněná. Když zpětně zavzpomínám, ani jsem netušila, kdy se vrátím. Stejně tak Bára Krejčíková, vůbec jsme netušily, jak se nám to podaří vyladit. A nakonec máme tři grandslamové tituly.
S Barborou Krejčíkovou vás pojí herní historie už od juniorek. Je to znát na kurtu, že si po delších pauzách rychle zvyknete a jste zase zpátky ve formě?
Určitě. Tím, že singl je pro nás obě priorita, tak si jedeme každá svůj program a kolikrát se sejdeme až na tom kurtu. Nemusíme spolu trénovat. I když spolu dlouho nehrajeme, tak víme, co ta druhá udělá. Samozřejmě po nějaké delší pauze je lepší si trochu zahrát, ale v tomhle máme oproti jiným párům výhodu, stačí pár míčků a víme.
V historii jste trumfla třeba Janu Novotnou nebo Helenu Sukovou, máte s Bárou plán, co ještě chcete dokázat?
Hezky se to poslouchá, když vám to někdo připomene a řekne. Plán to ale rozhodně nebyl, prostě jsme jen přijely na turnaj a chtěly ho vyhrát. Motivaci pořád máme velkou, čím víc toho vyhrajeme, tím lépe, ale že bychom měly vyloženě plán, co překonáme příště, to ne.
V singlu jste se ale v uplynulé sezoně často hledala. Máte to někdy tak, že si jdete na čtyřhru zlepšit náladu?
Často je to cíl, zvlášť když se singl vyloženě nepovede a máme stejný den ještě nastoupit do čtyřhry, tak do ní jdeme s tím, že si chceme spravit náladu a být aspoň z poloviny úspěšné.
Nicméně stihla jste v září na okruhu WTA vyhrát i singlový titul v Portoroži, je to signál, že jste ve dvouhře na dobré cestě?
Titul mě hodně nakopnul. Do té doby jsem se hodně trápila. Myslím, že mi hodně pomohl v létě i první titul na ITF v Polsku. To mě vrátilo zpátky. V Portoroži už jsem byla v laufu, všechno se sešlo. To je úspěch, ze kterého budu vycházet i pro další sezonu, dodal mi sebevědomí.
Na začátku nového roku si spousta lidí dává předsevzetí, máte nějaké tenisové předsevzetí?
Chci hlavně zůstat zdravá, to je pro sportovce nejdůležitější. Cíl je určitě obhájit tituly a posunout výš singlový žebříček. Dvouhra je pro mě pořád priorita. I když vím, že v něm to pořád nejde nahoru, ale i dolů, a přestože si vážím, jaké úspěchy ve čtyřhře máme, pořád věřím, že v singlu mám na to být výš.
Na Wimbledonu jste si posteskla, jak válečný konflikt na Ukrajině zasahuje i do vašeho trenérského týmu, protože vaše koučka Jevgenija Manjukovová je Ruska a má potíže získat do různých míst na světě víza. Jak s tím dál bojujete, povedlo se najít řešení, abyste se mohla připravit na další sezonu?
Moc se to nezlepšilo. Konflikt dál trvá. Okolnosti jsou pořád špatné, není to ideální, ale moc se k tomu nechci vyjadřovat, protože to jsou věci, které neovlivním. Příprava ovšem probíhá v pohodě, budu připravená. Sezonu začínám v Adelaide a pak už přijde Australian Open.
