Melbourne – Je to druh, který pomalu vymírá. Tenisté, jejichž hlavním posláním je bavit fanoušky útočnou hrou. Sportovci s nevídaným přesahem do běžného společenského života a hráči odmítající za každé situace opustit své zásady. Mají vytříbený herní styl a chování gentlemanů. V průběhu jednadvacátého století inspirují davy lidí po celém světě. Po Australian Open jim svět opět leží u nohou, ačkoli už to sami ani nečekali.
Roger Federer a Rafael Nadal se hlavní měrou zasloužili o to, že jsme v uplynulých dvou týdnech viděli zřejmě nejúžasnější grandslamový turnaj posledních let, nejspíše i poslední dekády.
Byl to grandslam, který dokázal na těch čtrnáct dní otočit běh hodinových ručiček směrem dozadu. A byl to grandslam hodný zapamatování. Něco takového už se totiž hned tak nemusí opakovat.
Velký dík za skvělé představení nepatří pouze švýcarskému vládci celé historie tenisu a jeho ikonickému španělskému arcirivalovi. Ale také pořadatelům. Ti v Melbourne v tomto roce připravili extrémně rychlé kurty přející právě ofenzivním esům typu Federera či Nadala.
Povrch byl šitý na míru zejména prvně jmenovanému, Španěl se pak dokázal obdivuhodně přizpůsobit. Ze škatulky ryze antukového specialisty se Rafa dostal už dávno, co ale předváděl v Austrálii letos, skutečně bralo dech.
I s jen průměrně kvalitním servisem hrajícím na rychlých površích často klíčovou roli dokázal projít do jednadvacátého grandslamového finále kariéry. Narazil tam na ještě větší legendu, než je on sám, přesto nemohl být brán jako outsider.
Vždyť právě Nadal jako by byl stvořen pro to, aby Federera porážel. Ve vzájemné bilanci nad Švýcarem jasně dominuje. Oba se do letošního roku potkali ve finále grandslamu osmkrát, z toho šestkrát uspěl španělský matador. Ale ne tentokrát.
Federer a Nadal se přetahovali o každý fiftýn. Tu se zdálo, že má k výhře blíž Federer, o chvíli později byl na koni Nadal. V rozhodujícím pátém setu nejprve držel lepší karty Španěl, jenže Švýcar dokázal v závěru utkání otočit. "Měla to být remíza, ta ale v tenisu bohužel neexistuje," podoktl Federer trefně poté, co se vzpamatoval z enormního emocionálního vypětí, jež zažil po proměněném mečbolu.
I on prožil v Melbourne fascinující návrat po pauze zaviněné zraněním. Jeho výkony šly neustále nahoru. Ve třetím kole proti Tomáši Berdychovi působil jako stroj. Neomylná mašina přivádějící českou jedničku k čirému zoufalství. A i v těch nejdůležitějších fázích dalších zápasů dokázal tento dokonalý výkon zopakovat.
Během nedělního finále fanoušci v aréně Roda Lavera vytvořili atmosféru, která nesnese žádné srovnání. A když jestřábí oko po posledním míčku ukázalo, že se Federerův forhend dotkl postranní čáry, mráz přeběhl po zádech milionů fanoušků po celém světě. Netřeba pochybovat o tom, že slzy dojetí tekly proudem. A to nejen ve Švýcarsku. Federer je globální superhvězda, žádný hrdina lokálního významu.
Nesmírně dojemné bylo rovněž sledování závěrečného ceremoniálu v zaplněné aréně Roda Lavera. Jak Nadal, tak Federer ukázali ohromný respekt jeden k druhému. Ukázali skromnost a úctu, která ve sportu v průběhu času přestává být podstatnou devizou či motivací. Ukázali, že jsou možná posledními pravými tenisovými gentlemany.
Komu v té chvíli chyběli v závěrečné fázi prvního grandslamu sezony nejlepší tenisté současného světového žebříčku, Brit Andy Murray a Srb Novak Djokovič? Oba zmínění si ze svých předchůdců na tenisovém trůnu musejí vzít příklad.
Co se týče samotné hry i co se týče vystupování a sportovního chování.
Murray se sice může čerstvě pyšnit titulem sir, pravým tenisovým rytířem ale rozhodně není. Nechápejte mě špatně, jeho vulgární agrese během zápasů je něco, co lze snadno pochopit a tolerovat. Přece jen jde o sport, nikoli o setkání premiantů katolické školy. Nicméně domnívám se, že skotský šampion nemůže nikdy pomýšlet na to, aby byl řazen do stejné ligy po bok obou finalistů letošního Australian Open.
Podobné je to u Djokoviče. V Srbovi zejména v posledních dvou letech doslova bouchly saze. Škodí sám sobě mnohem víc, než si myslí, když vztekle napálí míč do diváků a trefí fanouška do hlavy. Nebo když se opakovaně pouští do zbytečných animozit vůči rozhodčím. Bez servítek, bez úcty a respektu. I přesto, že vyhrál už dvanáct grandslamů, má třeba k Nadalovi mnohem dál než ony dva tituly, které na něj v historické tabulce ztrácí.
Jistě, kritikům Španěla se nemusí líbit typická příprava na každý míček, kdy jeho pravá ruka nezadržitelně bloudí po celém těle, přičemž doporučený limit na pauzu mezi jednotlivými výměnami Nadal pravidelně překračuje o několik vteřin. Auru tenisového gentlemana ovšem takové neškodné zlozvyky nemohou narušit.
"Mé dvě oblíbené legendy. Dvě největší hvězdy sportu a skromní, milí lidé. Oba si to zasloužili. Byl to úžasný zápas a neuvěřitelný tenis," napsala po nedělním finále na sociální sítě česká tenistka Lucie Šafářová. S ní nezbývá než souhlasit. A doufat, že tohle nebylo naposledy. Že Roger a Rafa ještě neřekli své poslední slovo.
