reklama
 
 

Snad Kvitová nedopadne jako Selešová. Ta po útoku už nikdy nebyla jako předtím, říká Novotná

AKTUALIZOVÁNO 17. 3. 2017
Příští rok uplyne 20 let od životního triumfu bývalé tenistky Jany Novotné na Wimbledonu. Ve čtvrtek slavnou trofej ukázala pražským fanouškům v rámci výstavy V zajetí Londýna v obchodním domě Arkády Pankrác. Před novináři se ještě před tím rozhovořila o formě Karolíny Plíškové, vyhlídkách na comeback Petry Kvitové i o vlastních trenérských plánech.

Příští rok uplyne od vašeho triumfu na Wimbledonu dvacet let, pořád na tenhle turnaj vzpomínáte jako na ten nejmilovanější?

Já jsem od začátku kariéry ráda hrála na trávě. Nevím proč. Asi mi to připomínalo mládí, jak jsme hráli na trávě třeba i fotbal, přišlo mi to přirozený. Sice tehdy tráva nebyla tak kvalitní, jako je dnes, ale bylo vždycky hrozně fajn na ní hrát. Vyhovoval tomu i můj styl hry. Vždycky jsem se do All England Clubu ráda vracela.

Takže jste tušila, že by to mohl být grandslam, který byste jednou mohla ovládnout?

Nebylo to tak, že bych na to vběhla a hned cítila, že vyhraju jednou Wimbledon. Tak to nebylo, ale brala jsem jako zábavu na takovém povrchu hrát. Odskoky, pády na trávu, to se mi všechno líbilo a asi se to v kariéře projevilo.

Jak moc se za těch 20 let hra na Wimbledonu změnila?

Je to úplně jiné, jak už jsem říkala, tráva není, co bývala, hraje se jinak, jiným stylem. Wimbledon se trochu přizpůsobil současnému trendu. Možná tenisu ten starý model trochu chybí. Sama se ráda do Londýna vracím, hraju tam turnaje legend, komentuju pro BBC Radio, díky čemuž můžu být blízko tomu kurtu a vidím to. Nechci srážet výkony hráček, ale chybí tomu větší nepravidelnost. Wimbledon býval pro hráčky a hráče větším testem, občas někdo spadl jako Becker, hrál u sítě jako Navrátilová. Tuhle zábavu už v tom moc nemáte. Povrch je tak tvrdý, že vás balón málem přeskočí. Je to jiné.

I pro vás stejně jako pro Martinu Navrátilovou byla typická hra na síti, ale dnes už hráčky raději pilují údery od základní čáry, čím to je?

Je to především škoda. Spousta hráček je dobře fyzicky připravená, mají dobré voleje, hrají vedle toho i skvěle debla, ale v zápase se vždycky drží komfortní zóny a nechtějí ji opustit. Nevím, určitě by současnému ženskému tenisu prospěla větší uvolněnost, více změn rytmu ve hře.

Až do roku 2011 trvalo, než po vás další česká tenistka ovládla Wimbledon, jak jste si triumfy nyní už dvojnásobné šampionky Petry Kvitové užívala?

Samozřejmě. To jsem si už vychutnávala z role komentátorky, a když Petra vyhrála první Wimbledon, tak jsem byla dokonce v královské loži. To jsou nádherné pocity, když si uvědomíte, že i vám se to podařilo. A teď je další Češka, která prožívá to samé.

Teď má ale Petra Kvitová úplně jiné starosti, vzpamatovává se z řezných ran od neznámého útočníka, který ji před Vánoci napadl ve vlastním bytě. Jak vidíte její šance na návrat zpátky?

Nemám žádné zprávy, jak její rehabilitace pokračuje. Co se stalo, je velice smutné, já vím, že jsme něco podobného prožívali, když se stal atak na Moniku Selešovou. Od té doby nikdy nebyla stejnou hráčkou a byla tím poznamenaná. Doufám, že Petra se z toho dostane fyzicky, ale i psychicky, aby byla v pohodě a mohla hrát. Návrat bude ohromně těžký. Už předtím byly její výsledky nahoru dolů. Ale na druhou stranu by mohla změnit přístup k tenisu, víc si vážit, že na tom kurtu je.

Nicméně český ženský tenis zdaleka nestojí jen na Petře Kvitové, světu dlouhodobě kraluje fedcupový tým, pět hráček je v první padesátce, ale muži zaostávají. Čím si to vysvětlujete?

Je to mix různých faktorů. V České republice pokračuje tenisová tradice a ten boom je možná úplně na vrcholu. Děvčatům se daří víc než chlapům, ale tam je ta konkurence neuvěřitelně těžká. Zatímco holky dospívají rychle, výš do žebříčku WTA se dostanou rychleji, proto o nich víc slyšíme než o českých mužích. Ale základna tu je, i u chlapů, jen to chce čas.

Plíšková má šanci i na antuce

Radost českým fanouškům teď nejvíc dělá Karolína Plíšková, která prahne po grandslamovém titulu. Může na něj dosáhnout už letos?

Určitě. Karolína je taková hráčka, že může vyhrát všechny turnaje. Když bude v naprosté pohodě, bude mít tu vůli a i štěstí, může vyhrát všechno. I když si to ona moc nemyslí, i na antuce má šanci. U ženských nikdy nevíte. Já vždy když začínám někde komentovat a na začátku se mě někdo zeptá, kdo vyhraje grandslam, tak řeknu, že nemám vůbec tušení. Tak to je. Dnes ty holky hrají velké množství turnajů, jeden třeba vyhrají, pak hned prohrají. My jsme se většinou připravovaly tak, aby forma kulminovala na grandslamu, dnes to holky neřeší, když prohrají ve druhém kole, nevadí, jde se dál.

Plíšková je favoritkou i na post světové jedničky, vidíte ji jako budoucí královnu tenisu?

To bude hodně závislé na tom, jak se bude dařit dalším hráčkám. Kolik toho odehraje Serena Williamsová a jak bude hrát. Angelique Kerberová se teď s formou trochu potýká. Uvidíme. Já myslím, že Karolína může letos vyhrát jeden i dva grandslamy a dosáhnout na světovou jedničku, což by byl skvělý úspěch a měli bychom na to být pyšní.

Co vy a trénování? Nějaký čas jste spolupracovala s Barborou Krejčíkovou, ještě jí pomáháte?

Ne, naši spolupráci jsme ukončily. Někdy loni v dubnu před French Open. Měla jsem pocit, že Bára potřebuje spíš někoho jiného. Někoho na to každodenní trénování a cestování po světě. U ní je to obzvlášť důležité, protože to je hráčka, která potřebuje hrát skoro každý týden, aby udělala posun na žebříčku.

Já a superkouč? Když přijde nabídka…

U ní ale nastal spíše propad, momentálně je až ve třetí světové stovce…

Ona se soustředila na singl, ale paradoxně měla úspěšnější sezonu v deblu po boku Katky Siniakové. Bylo hrozně těžké nakombinovat turnaje, kam se dostane v deblu a kam ve dvouhře turnaje ITF. Proto šel ten singl trochu stranou, když se vám daří ve čtyřhře na grandslamu jako jí, tak nestíháte další turnaje na singla. 

Líbí se vám současný trend tenisových "superkoučů"?

Určitě je rozumné pro hodně hráčů najmout si takový ten třetí hlas. Dobří trenéři jsou i ti, kteří si tímhle tenisovým kolotočem prošli a dokážou dobře předat. Chlapi to pochopili a mají superkouče. U žen to moc časté není. Ale určitě je důležité mít k dispozici nějakou radu od člověka, který vám dodá něco navíc, nějakou motivaci.

Vás by taková role nelákala?

Tenisem žiju pořád, těším se na zápasy legend v Paříži, ve Wimbledonu. Těším se na komentování. Když by se objevila nabídka na nějaké trénování někoho doma, lokálně, ale i mezinárodně, rozhodně se tomu nebráním a jsem všemu otevřená. Když ne, budu se tenisem bavit jako dosud.

autor: Miroslav Harnoch | 17. 3. 2017

reklama
reklama
reklama

Sponzorované odkazy

reklama