Praha - Při proslovu po přebrání trofeje se se slzami v očích otočila na svůj tým v publiku a česky pronesla: "Přijde vám to jako normální?" Ne, to, co se povedlo Petře Kvitové při návratu po pět a půl měsíce dlouhé pauze opravdu není normální.
Vyhrát hned druhý podnik po dlouhé rekonvalescenci pořezané ruky se jeví spíš jako přeslazený happyend hollywoodského trháku než jako realita. Přesto se to české tenistce povedlo.
Na nejoblíbenějším povrchu ovládla pět zápasů za sebou, přičemž až v tom finálovém ztratila set. Jinak opět dominovala tvrdou agresivní hrou od základní čáry. Jako by žádné zranění neprodělala, jako by před půl rokem neležela na operačním sále a netrpěla nejistotou, zda ještě vezme někdy raketu do ruky.
Sama si prý připadá jako v pohádce. Vždyť na cestě za trofejí v Birminghamu přehrála například Francouzku Kristinu Mladenovicovou, která prožila parádní antukovou část sezony a nyní pokukuje po první desítce. Rozhodně skvělá prověrka před blížícím se Wimbledonem.
Spousta odborníků a sázkových kanceláří po takovém výkonu a možná i pod dojmem síly příběhu hráčky z Fulneku vidí Kvitovou jako hlavní favoritku travnatého grandslamu.
Kdyby jim odhady vyšly a sedmadvacetiletá dívka v All England Clubu potřetí zvedla nad hlavu blyštivou mísu pro vítězku, mohli by už filmaři začít přemýšlet, kdo si na plátnech blonďatou ranařku střihne.
Název filmové story se nabízí už teď - P3tra. Přezdívka, kterou Kvitová s nadsázkou přijala poté, co se v minulých sezonách stala přebornicí na třísetové duely, by seděla i na pohádku o třech wimbledonských titulech. Navíc by je od roku 2011 seřadila pěkně v tříletých intervalech.
K dotažení takového scénáře je ale pořádně daleko a odborníci i fanoušci by určitě měli euforii krotit.
Ano, pravdou je, že se někdejší světová dvojka přeci jen trochu změnila. Hlavně po psychické stránce. Jen málo z nás si asi umí představit, čím si během i po prosincovém incidentu prošla. Jakou vůli musela prokázat, aby se vrátila. Nyní se prý sama cítí psychicky odolnější a dokáže otáčet nepříznivé vývoje zápasů ještě lépe než dřív.
Nemalou zásluhu na tom má jistě trenérské duo Jiří Vaněk a David Vydra. První jmenovaný nastoupil ke Kvitové těsně před tím, než ji v prostějovském bytě přepadl a pořezal neznámý útočník. Bývalý kouč Karolíny Plíškové pak musel být nové svěřenkyni oporou i v době, kdy sám nevěděl, jestli se společně ještě někdy postaví na kurt a budou hrát turnaje.
Po takové prožité zkušenosti se mezi tenistkou a trenérem vytvoří zvláštní pouto, chemie, která funguje během zápasů. Když Kvitová v nedělním finále proti Bartyové doklopýtala ke srovnání setů na 1:1, přišel jí Vaněk podpořit na lavičku se slovy: "Choď do toho, nemáš se proč bát, věř svému tenisu, dá ti šanci a ty ji využiješ."
Mentální sílu otestuje až milovaný grandslam
Když vám tohle říká člověk, který vás podobnými slovy motivoval během půlroční rekonvalescence zraněné ruky, která nakonec vyšla skvěle, věříte mu a věříte i sobě. A opravdu, Vaněk se ukázal jako skvělý scenárista. Kvitová pak soupeřku okamžitě brejkla. Sice ji ještě nechala dotáhnout, ale dál už opanovala dvorec pouze česká hráčka.
Mentální síla je a určitě ještě bude velkou zbraní novopečené dvanáctky světového žebříčku. Ovšem ta největší zkouška ji teprve čeká. Je třeba vidět, že Wimbledon je úplně jiný kalibr než podnik v Birminghamu.
Kvitová bere Londýn jako druhý domov, když na jaře polykala bolest a snažila se dostat zpátky do formy, myslela právě na zelené pažity All England Clubu, které už jí přinesly tolik radosti. Tady se chtěla vrátit. Nakonec to stihla o měsíc dřív v Paříži a v Anglii už je považována za hlavní hrozbu. To může být na psychiku pořádný nápor.
Navíc jsou tu těžké vyzyvatelky. Triumfu na třetím grandslamu sezony by ráda docílila kupříkladu domácí Britka Johanna Kontaová, všichni jsou zvědaví, co ukáže finálová dvojice z French Open Jelena Ostapenková a Simona Halepová a nesmíme zapomenout na další českou favoritku Karolínu Plíškovou.
Hollywood ještě musí počkat.
