Světem tenisu hýbe incident z finále ženské dvouhry na US Open. Někdo hájí Serenu Williamsovou, někdo se zastává rozhodčího Carlose Ramose. Na které straně barikády stojí Jan Kodeš?
On je někdo na straně Sereny?
Především osobnosti amerického tenisu se jí zastávají a obviňují sudího z toho, že měl situaci uklidnit. Podobně se zachovala WTA. Asociace se Williamsové zastala a vyjádřila souhlas s jejím názorem, že by se rozhodčí směrem k muži zachoval mírněji.
(smích) Ne vážně, já se tomu musím smát. To, jak Serena stočila celou záležitost směrem k sexismu, to je opravdu vrchol. Do tenisu se strašně začíná míchat politika. Podle mě tam prostě nepatří.
Jaký máte názor na to, jak postupoval Carlos Ramos?
Absolutně v rámci pravidel. A ta by měla platit pro všechny, i ty největší šampiony. Když jsou napomenuti Djokovič nebo Nadal - a stává se to - nehnou brvou a hrají dál. Rozhodně nechodí rozhodčího urážet. To první varování jim stačí k tomu, aby se zklidnili a uvědomili si, že při dalším prohřešku přijde trestný fiftýn.
Čemu tedy přisuzovat, že první varování u Sereny Williamsové nemělo podobný uklidňující efekt, spíše opačný?
Já si myslím, že tohle chování vyprovokovala její vlastní ješitnost. A velkou vinu nese pochopitelně trenér Patrick Mouratoglou. To je pro mě člověk, který se chce neustále zviditelňovat, všude se cpe. Měl mít nejvíc rozumu, ale neměl. Gestikuloval na ni, ona to stejně neviděla. Vlastně ji do té situace namočil.
Poté přišly ty nekonečné dohady, velmi emotivní reakce, urážky rozhodčího. Bylo to adekvátní?
Ani trochu. Taková šampionka, držitelka třiadvaceti grandslamových titulů, přece nemá zapotřebí vyvolávat takové scény. Problém byl v tom, že se Ósakaové bála. Japonka v březnu suverénně vyhrála velký turnaj v Indian Wells a hned potom v Miami Serenu porazila jasně 6:3, 6:2. Teď sice ve druhém setu vedla, herní obraz ale pořád hovořil pro Ósakaovou. Trochu si myslím, že prostě potřebovala nějakou výmluvu. Tušila, že ji porazit nemůže. Teď tuší, že ji v budoucnu bude těžko porážet.
Ještě se jednou vrátíme ke Carlosi Ramosovi. Vypadalo to, že si počíná velice přísně. Žádné velké diskuse, hned tresty. Skutečně nemohl Williamsovou zklidnit ještě jedním ústním varováním?
Takhle ale on rozhoduje vždycky. Patří k nejpřísnějším rozhodčím. Ale přísný je na každého. Nebyl důvod, proč by měl být tentokrát jiný jen proto, že šlo o místní ikonu. Nadal si s ním také užil, dostával tresty za pomalou přípravu na podání, nikdy mu ale nenadával. Williamsová to prostě přehnala, bylo to velmi trapné.
Bylo to jedno z nejskandálnějších finále grandslamu v historii tenisu?
To nepochybně. Nekoukalo se na to snadno. Serena mohla myslet i takticky. Že soupeřku vyhodí z rytmu. Těch případů bylo moc, kdy hráčka tuhle taktiku použila, mentálně dostala soupeřku z piedestalu a pak zápas otočila. Ósakaová ale všechno ustále až neuvěřitelně dobře. Sympatická, skromná dívka bez manýrů, která hrála vynikající tenis.
Pojďme se vrátit k pozápasové tiskové konferenci. Williamsová na ní obvinila Ramose ze sexismu a prohlásila o sobě, že bojuje za práva žen. Co si myslíte o tomto vysvětlení?
To bylo na celé věci nejabsurdnější. Co se stalo na kurtu, se dá omluvit emocemi, které jsou ve finále grandslamu obrovské. Na tiskovku jde ale hráč zklidněný, má odstup a to, co řekne, řekne vědomě. Prohlášení o sexismu jsou z mého pohledu naprosto šílená. Ale je to i problém celé WTA. Ta tyhle věci jitří, přitom je to absolutní nesmysl. Kdyby nějaký muž tímhle způsobem na kurtu stupňoval svou agresi jako Serena, postupoval by Ramos úplně stejně. O tom jsem přesvědčen.
Co si myslíte o nepovoleném koučování, které celý incident odstartovalo? Už zaznívají hlasy o tom, že by se mělo povolit, protože se pravidlo stejně porušuje…
Víte, to jak trenéři na běžných turnajích WTA chodí za hráčkami a radí jim na kurtu, to je pro mě urážka individuálního sportu. Tenis je právě o tom, že si má hráč poradit sám. Právě tak se ukazuje jeho velikost. Tohle koučování prosadila americká asociace trenérů. Zase šlo jen o to, aby mohli sami sebe prezentovat, aby byli v televizi, aby prodali nápisy na čepici a na tričkách. Tyhle americké inovace jednou zničí tenis. Už zničily Davis Cup, už odolávají jen grandslamy. Přijde mi, že ti lidé by byli nejradši, kdyby se hrálo do tří gemů, bez výhod. Stále víc jim jde jen o byznys. Aby to bylo co nejkratší a rychle se vydělaly peníze.
Zastavme se ještě u chování diváků na vyprodaném stadionu Arthura Ashe. Nechali se strhnout a znehodnotili bučením závěrečný ceremoniál. Co to podle vás vypovídá o americké tenisové kultuře?
Oni jsou velmi nacionalističtí. Tak to prostě je. A myslím si, že kdyby na druhé straně nebyla relativně neznámá Ósakaová, ale hvězda typu Wozniacké, Azarenkové nebo Šarapovové, možná by si to nedovolili. Brali to tak, že Serena prohrála s nějakou nulou, což přesně dokládá jejich neznalost. I kdyby se ten incident nestal, Williamsová by prostě ten zápas nevyhrála, protože na Japonku neměla. Vždyť tam je šestnáctiletý věkový rozdíl. Američané se musejí smířit s tím, že Serena nebude vyhrávat donekonečna.
O tenisovém prostředí v New Yorku se často mluví nelichotivě. Křičení do výměn, nesportovní chování, obrovský hluk, projevy nenávisti. Dá se to srovnat s něčím jiným? Zažil jste třeba podobné chování od českých fanoušků, například na Davis Cupu?
Naši fanoušci umí být taky hlasití, ale myslím si, že tenisu o něco lépe rozumějí a vědí, o čem je. Problém amerických fanoušků je jinde. Pro ně je důležité mít tam s sebou ty brambůrky, tu kolu, chtějí mít zábavu. Ale někdy si ani neuvědomují, o co se tam dole hraje. Často neznají skóre. A nedokážou se zklidnit, když je třeba. Je tam cítit taková neúcta.
Předpokládám, že s tím máte i osobní zkušenosti…
Jistě, na US Open jsem sehrál dramatické pětisetové zápasy se Smithem nebo s Ashem a diváci byli už tehdy velmi divocí. Nebylo jich tam tedy přes 20 tisíc, ale jen patnáct, protože se ještě hrálo ve Forrest Hills. Ale chování bylo podobné.
