Praha - Ani supertrenér někdy nemusí být lékem na všechno. Tomáš Berdych pod vedením chorvatského bouřliváka Gorana Ivaniševiče svůj postupný pád z absolutní světové špičky nezastavil. Naopak.
Vše teď vypadá ještě černěji. Mnohem černěji. Před tím, než dlouholetá česká jednička přijala do svého týmu někdejšího vítěze Wimbledonu, držela ve své hře určité jistoty. Disponovala nespornými kvalitami, jak herními, tak mentálními, jež fungovaly jako nezbytné základy k dalšímu progresu. Tyto jistoty se však v tuto chvíli bortí jako domeček z karet během orkánu.
Před letošní sezonou byl Berdych spolehlivý a dominantní s ohledem na žebříčkově hůře postavené hráče. Neměl výkyvy, byl konzistentní a roli favorita uměl potvrdit jako málokdo další. Na velkých turnajích pravidelně rozbíjel brány čtvrtfinále nebo semifinále, většinou pak končil těsně pod vrcholem na raketách největších hvězd, s nimiž měl dlouhodobě špatnou bilanci.
Tato jistota a dlouhodobě vynikající výkonnost mu dávaly naprosto legitimní naději na splnění posledního velkého kariérního snu, tedy zisku grandslamového titulu.
Kritici rodáka z Valašského Meziříčí, kterých zejména v tuzemsku nebylo a není zrovna málo, nikdy nepovažovali tento sen za příliš realistický. Mluvili o tom, že by Berdych musel mít velké štěstí, aby mu Djokoviče, Murrayho, Federera, Nadala a případně Wawrinku z cesty odklidil někdo jiný.
Jenže Berdych sám dobře věděl o své síle a o tom, že za některé věci prostě stojí za to bojovat. Věděl, že je pátým či šestým nejlepším hráčem světa a zároveň, že mu k nejlepším ještě něco chybí. Byl cílevědomý, prokazoval velkou píli a ochotu na klíčovém zlepšení tvrdě pracovat. Byl opravdu blízko.
Teď se ale situace zásadně mění. V současném Berdychově rozpoložení ztrácí smysl byť jen diskutovat o možnosti průlomu na grandslamových turnajích. Posuďte sami. Od léta 2014 si Berdych držel obdivuhodnou bilanci, vyhýbaly se mu excesy a nečekané výpadky. S hráči nenáležícími k elitní světové padesátce od té doby dodnes prohrál jen čtyřikrát. Bohužel hned třikrát podobnou blamáž prožil v posledních měsících, pod vedením Ivaniševiče.
V říjnu si na dlouholetého účastníka Turnaje mistrů vyšlápl Gruzínec Basilašvili a teď během čtrnácti dnů další dva outsideři. V Rotterdamu si cenný skalp připsal Nizozemec Haase, nyní v Indian Wells tedy Japonec Nišioka, sedmdesátý hráč světového rankingu.
Chorvatský trenér v létě, když do Berdychova týmu vstupoval, mluvil o tom, že změny, jež chystá, možná zaberou nějaký čas. Že Tomáš bude muset skousnout několik nečekaných porážek v prvních kolech. Tahle doba hájení ale měla skončit se zahájením nové sezony. Do ní elitní český hráč vstupoval opět s těmi nejvyššími ambicemi. Ty teď ale logicky berou za své.
Šokující porážka v Indian Wells rozhodně nebyla o tom, že by Berdych nehrál dobře. V první sadě a polovině druhého dějství vykazoval jeho výkon známky toho vůbec nejlepšího, co český tenista umí. A že toho umí opravdu dost.
Nebyla ani o tom, že by Nišioka předváděl něco zázračného. Všechno bylo jen a pouze o Berdychově psychice. Japonec za beznadějného stavu začal hrát s extrémním rizikem, jak už to tak bývá. A pár míčků mu vyšlo. Čech naopak udělal několik laciných chyb a jeho sebedůvěra nadobro zmizela prakticky během několika málo minut.
Podívejte se na sestřih zápasu
Stalo se to, co vidíme pravidelněji spíše na okruhu WTA. Jedna hráčka se během chvíle sesype, druhá z ní naopak vysaje její vlastní sebevědomí.
Berdych je nyní na čtrnáctém místě, z něj ale po kalifornském "pátém grandslamu" s největší pravděpodobností klesne. A pozor, rozestupy mezi dalšími tenisty nejsou nijak astronomické a pád z první dvacítky je blíž, než by se na první pohled mohlo zdát.
Hned čtyři mladé pušky mají Berdycha na dosah. Francouz Lucas Pouille, Australan Nick Kyrgios, Američan Jack Sock a Němec Alexander Zverev.
Jistě, nikde není psáno, že se Ivaniševičem zavedené změny, s nimiž se Berdych očividně velmi špatně ztotožňuje, neprojeví ještě o něco později, než celý tým předpokládal.
Český tenista ale nyní především potřebuje získat zpět ztracenou víru v sebe sama. Bez ní se totiž mění v uzlíček nervů. Bez výher není sebevědomí, bez sebevědomí není výher. Český daviscupový hrdina se tak dostává do začarovaného kruhu. Do noční můry, jež děsí všechny tenisty.
Nezbývá než věřit, že se z ní včas probudí. Ať už s Ivaniševičem, nebo bez něj.
