Praha - O jejím pohnutém dětství a strastiplné cestě mezi prvotřídní tenisové hvězdy příliš neuslyšíte. "WTA preferuje všechny ty pěkné příběhy, to je pochopitelné," potvrzuje Timea Bacsinszká.
Švýcarská tenistka, které chybí jediná výhra k překvapivému postupu do finále grandslamového French Open, se ale za své pocity nestydí.
O nenávisti k despotickému otci, který ji k tenisu poměrně tvrdým způsobem přivedl už v jejích třech letech, mluví v posledních letech opakovaně, otevřeně a bez příkras.
Otec, který dceru uvrhl do klece
"Měla jsem otce, který mě uvrhl do klece. Do vězení. Vím, že ta slova jsou tvrdá, ale je to objektivní pohled na situaci," svěřila se před časem v rozhovoru pro francouzský L´Equipe.
Před čtyřmi lety se rozhodla, že s tenisem skončí. Vzala praxi v pětihvězdičkovém hotelu a řekla si, že bude lidem servírovat kávu. Cokoli bylo v tu chvíli lepší, než představa pokračování psychického pekla, které pro ni znamenala tenisová kariéra pod vedením otce - trenéra.
Dcera Maďara s rumunskými kořeny Igora Bacsinszkého a zubařky Suzanne Bacsinszké byla od nejnižšího možného věku prostředkem, který měl otci vynést vytoužené peníze a slávu.
"Viděl ve mně projekt, který se mu nepovedl s jeho dvěma dalšími dětmi, které měl s jinou ženou. V podstatě jsem neměla žádné dětství. Mockrát jsem chtěla volat na linku bezpečí, ale nenašla jsem odvahu," uvedla čerstvě osmadvacetiletá rodačka ze švýcarského Lausanne.
Ve čtrnácti byla nejlepší na světě
Sem tam jí otec Igor vlepil výchovnou facku, zatahal dceru za vlasy. Mnohem horší byl ale psychický teror. Malá Timea mnohokrát uvažovala o útěku z domova. Naivně hledala návody na internetu.
"Trpěla jsem klasickým syndromem ctižádostivého rodiče, který je obzvlášť v tenise tak rozšířený. A to ještě nevíme všechno. WTA má raději ty pěkné příběhy, ale když se rozhlédnu kolem sebe… Žádný rodič by neměl své dítě sám trénovat, to je můj názor," řekla Bacsinszká mnohoznačně.
Pod vedením otce dvakrát vyhrála soutěž The Little Aces, oficiální světový šampionát pro hráčky pod 14 let, stejně jako její legendární krajanka a spoluhráčka z fedcupového týmu Martina Hingisová. Úspěchy ji ale nijak netěšily.
"Nikdy se o mě nijak nezajímal, vyjma chvil, kdy jsem byla na kurtu. Starat se o dítě přece neznamená házet po něm tenisový míč. Neměla jsem otce, jen trenéra. Už jsem ho neviděla, přestal pro mě existovat. Moje dětství bylo ukradeno, stejně jako moje dospívání," popsala své tehdejší pocity, které se zhoršovaly zejména s přicházející pubertou.
Svou matku donutila k rozvodu
Na kurtu měla strach prohrát. To ji paradoxně pohánělo vpřed. Někdy zahrála schválně míč po čáře, i když otec chtěl, aby hrála křížem. Tehdy se cítila alespoň částečně svobodná.
"Měl takovou tu nezdravou touhu zářit, chtěl být známý. Chtěl svůj život dožít v paláci. Když jsem získala svého prvního sponzora, skončil s prací, aby se stal mým oficiálním trenérem. To byl nejhorší den mého života," zavzpomínala Bacsinszká.
Se sponzorem se Igor Bacsinszky domluvil na tučné gáži. A spravoval i peníze své dcery. "Ano, koupil mi jeden nebo dva páry hezkých džín. Potřeboval dát oslovi mrkev," podotkla tenistka. Když jí bylo patnáct, donutila svou matku, aby se s otcem rozvedla. "Kdyby to neudělala, ani jednoho z nich bych už v životě neviděla."
Jediné k čemu se upínala, byla škola. Bavilo ji učit se nové "švýcarské věci". Ale zároveň začala stále častěji chodit trávit čas do barů a na večírky. Přes den se pak jen válela na gauči, jak sama přiznává. K tenisu se vrátila až ve chvíli, kdy v hlavě učinila zásadní rozhodnutí.
Láska k tenisu se zase vrátila
"Rozhodla jsem se, že se svým otcem ukončím jakýkoli kontakt. Že se ho prostě zbavím. Nejspíš navždy," zakončila Bacsinzská emotivní výpověď. Obrovský talent se pak znovu probudil a v roce 2015 prožila Švýcarka průlomovou sezonu. Po sérii skvělých výsledků se prokousala až do elitní světové desítky. Hrála semifinále French Open a čtvrtfinále Wimbledonu.
Její láska ke hře se definitivně vrátila. Velkou zásluhu na tom měl trenér Dimitri Zavialoff. Muž, který krajana Bacsinzské Stana Wawrinku dovedl z kategorie juniorů až do elitní dvacítky dospělých.
"Naučil mě toho opravdu hodně. Třeba nelpět tolik na výsledcích, být trpělivá a pokračovat v poctivé práci. Vyplatilo se. Myslím si, že můžu říct, že jsem v posledních letech na sobě udělala hodně práce," uzavřela momentálně 31. hráčka světového žebříčku.
