Praha, Londýn - Neuvidíte All Blacks, suverénní mistry světa z loňského šampionátu v Anglii. Ani Australany, jejich finálové vyzyvatele. Neúčastní se ani bronzoví Springboks z Jižní Afriky, stejně jako čtvrté argentinské Pumy. Nicméně - žádné lepší ragby zas dlouho k vidění nebude, zvlášť na českých obrazovkách.

V sobotu 6. února odpoledne startuje v půl čtvrté v Paříži zápasem Francie – Itálie turnaj Six Nations, neoficiální mistrovství Evropy. (Mimochodem půjde o první akci na Stade de France od listopadových teroristických útoků a tomu taky odpovídají bezpečnostní opatření. Nejspíš ještě žádný ragbyový zápas v dějinách nehlídalo tolik policistů.)

A pro jeho tradiční účastníky – vedle Francie a Itálie i Wales, Anglii, Irsko plus Skotsko - se pět předjarních víkendů má stát prvním krokem na dlouhé cestě zpátky mezi absolutní světovou elitu, odkud je na podzim v Anglii vytlačily týmy jižní polokoule.

Na vyprodaných stadionech a vždy strhující atmosféře zápasů byste ale dočasný ústup Evropy z ragbyové slávy poznat neměli: zápasy s průměrnou návštěvou kolem 65 tisíc diváků budou pro nezaujaté fanoušky stejně zábavné jako ty nejdramatičtější mače mistrovství světa. Nebo aspoň některé z nich. Všech 15 zápasů vysílá na svých kanálech Nova Sport.

Nejstarší turnaj na světě

Historie Six Nations, nejstaršího turnaje na světě vůbec, se píše od roku 1883, kdy proti sobě začaly soutěžně hrát "Home Nations", tedy čtyři ostrovní týmy. V roce 1910 se připojila Francie a před 16 lety i Itálie – jediné mužstvo, které zatím turnaj nevyhrálo, ale pro něž se už malým vítězstvím stal fakt, že se mu už šestkrát od roku 2000 povedlo nezískat "Dřevěnou vařečka“ - trofej pro nejhorší tým.

Na druhé straně žebříčku najdeme předvídatelné každoroční favority Anglii a Wales, v Evropě snad ty největší rivaly, kteří oba dokázali získat pohár šestadvacetkrát. Francie zvítězila sedmnáctkrát, Skotové čtrnáctkrát (naposledy ovšem v roce 1999) a Irové třináctkrát – třeba ve dvou posledních ročnících.

Tahle dlouhá historie předurčuje i hrací systém: je to vlastně hodně tradiční a staromódní záležitost. Šest týmů, hraje každý s každým. Jeden rok doma, druhý venku. Žádné speciální body do tabulky za počet položených pětek nebo rozdíl ve skóre zápasu. Dva body vítězství, jeden za remízu, nula za prohru. Na konci března se to všechno sečte a vyhlásí se vítěz.

Vítězové Six Nations od roku 2000 a jejich bilance s týmy Austrálie, Nového Zélandu a Jižní Afriky v daném roce (vítězství, porážky a remízy):

A pak tu máme ony "vedlejší“ trofeje, o něž se každý rok hraje. Třeba Calcutta Cup, zápas mezi Anglií a Skotskem, soutěž ještě starší, než je celý turnaj. Obě země spolu zápolí – pokud zrovna bok po boku nebojují za Británii – už od roku 1879. A už v sobotu v šest večer na stadionu Murrayfield v Edinburghu se Skotové pokusí po sedmi letech získat pohár zpět.

A letos to vůbec nemusí být tak jednoznačná záležitost. Skotský tým se sice propadal v posledních 15 letech ve světovém žebříčku stále níž. Podzimní čtvrtfinále MS s Austrálií bylo ale strhujícím dramatem, které Skotsko senzačně nevyhrálo jen kvůli nepochopitelně absurdní chybě rozhodčího, jenž daroval stoprocentním favoritům z Austrálie vítězství.

Nejcennější je Grand Slam

Vyhrát Six Nations je pro každou zúčastněnou zemi velká sláva, ale získat k tomu ještě Grand Slam, to je teprve událost. Cesta k němu je v podstatě snadná: stačí porazit všechny soupeře v turnaji. Naposledy to zvládli v roce 2012 Velšané. O rok později chyběl jen malý krok Angličanům - pokud tedy budeme za chybějící krůček považovat ponižující porážku 3:30 v Cardiffu právě s Walesem.

Angličané, kteří Six Nations ovládli naposledy už před pěti lety, budou letos asi nejsledovanějším mužstvem turnaje. Po podzimní celonárodní tragédii, kterou způsobilo vyřazení Walesem a Austrálií už v základní skupině světového šampionátu na anglické půdě, staví Anglie nový tým na úplně nových základech.

Především s novým trenérem: Australanem Eddiem Jonesem, prvním cizincem v historii na anglické lavičce, který na podzim dovedl Japonsko k historickému prvnímu vítězství nad Jižní Afrikou.

A taky s novým kapitánem: Chrise Robshawa střídá Dylan Hartley, mimochodem původem z Nového Zélandu. Za pár týdnů třicetiletý Hartley platí už dlouho za jednoho z nejlepších mlynářů (to jsou ti nejsilnější muži na hřišti s číslem dvě) světového ragby - ovšem taky za jednoho z největších průšvihářů.

Během své desetileté profesionální kariéry strávil už víc než rok v trestu za nejrůznější disciplinární delikty (v roce 2013 nazval třeba rozhodčího ve finále anglické ligy "zas...ným podvodníkem" a za odměnu vyfasoval 11 týdnů distanc) a kvůli "hlavičce" soupeři přišel i o loňský světový šampionát.

S odchody svých někdejších hvězd se ale musejí vyrovnávat i Francouzi nebo Irové. Za favority bychom tedy mohli považovat nejspíš Wales, jenže krása ragby mimo jiné spočívá v tom, že favorité jsou tu často od toho, aby senzačně prohrávali.

Zatím je ale stav všech zápasů 0:0. Six Nations 2016 může začít.

Program turnaje najdete zde. Všechny zápasy vysílá televize Nova Sport.