Kdyby se "Joska", jak mladému lezci v Turnově kdekdo říkal, narodil do dnešní doby, možná by se po boku Adama Ondry snažil o místenku na olympijských hrách.

Na kontě má desítky prvovýstupů, objevil řadu nových cest, mimo jiné mezi lezci legendární Kouřovou stěnu na Daliborku. 

Právě na skalách Českého ráje se orientoval takovým způsobem, že rozepsal průvodce pro všechny nadšence lezení. Ale protože neměl to štěstí a narodil se do éry Adolfa Hitlera, nestihl své dílo dopsat.

Kdyby následoval přání svého tatínka a jako vyučený telegrafní technik se dostal na poštu, možná by se nic z toho nestalo. Ale Smítku od mládí provázela pověst svéhlavého muže.

Už při studiích průmyslovky v Pardubicích se naučil boxovat. Když byla příležitost, pro ránu nešel daleko, uměl se bránit. 

Bylo mu pouhých 17 let, když se přihlásil do výzvy "1000 pilotů republice" a získal pilotní diplom jako nejmladší z uchazečů. To už se nad Evropou stahovala mračna, a tak se v roce 1938 během vojenské služby pokusil s letounem prchnout do zahraničí. To se mu ovšem nepovedlo a musel si odsedět trest ve vězení.

Během války se jeho vzpurná povaha brzy dostala do křížku s německými úřady, které ho chtěly vystavit totálnímu nasazení v Říši. To odmítl a prchl před gestapem na Hruboskalsko spolu s horolezeckými parťáky. 

A právě tam se s ním v létě 1944 seznámila skupinka čtrnáctiletých kluků, do které patřil i Drahomír Machaň. Ten o tom před dvaceti lety napsal krátkou vzpomínku do časopisu Náš Turnov. 

"Chtěli jsme ve skalách přespat v předem vyhlédnuté jeskyni na Slunečné, ale bylo tam obsazeno. Byli jsme velice překvapeni my i osazenstvo tohoto bivaku, kterým byli Josef Smítka, Bohouš Habr a jeden z bratrů Chlumů. Měli jsme pochopitelně k těmto starším a již známým horolezcům náležitou úctu, a protože byli velice hladoví, ihned zlikvidovali naše zásoby jídla," vyprávěl.

Parta uprchlíků se jim prý přiznala, proč se v jeskyních skrývají. "Dobře jsme tam od Josefa několikrát slyšeli, že pro německé lumpy pracovat nebude," uvedl.

Smítka a spol. se ale jen neschovávali. Aktivně se zapojovali do protinacistického odboje. Šířili letáky a zapojili se i do akce vedoucí k vykolejení vlaku. 

"V dalších válečných měsících nás zasvěcoval do tajů pískovcového lezení a stal se naším idolem. Vštípil nám zásady čistého lezení, jehož byl nesmlouvavým propagátorem. Byli jsme hrdí na to, že v sobě můžeme ukrývat tajemství o vzdoru našich kamarádů proti německé okupaci," přiznal Machaň.

Dlouho si ale kamarádství s lezeckým mazákem neužili. Už o Vánocích 1944 skupinu gestapo odhalilo a zatklo. 

"Josef měl přitom za sebou útěk z Německa, byl dokonce zatčen protektorátní policií na nádraží v Praze a utekl z výslechu ze 4. poschodí světlíkem záchodu," líčil Machaň.

Další únik se mu už ale nepodařil. Spolu se svými kumpány byl v 25 letech popraven nacisty v Malé pevnosti Terezín.

Jeho osobnost a životní osud učarovaly spisovateli Josefu Urbanovi, který se nechal inspirovat a sepsal knihu Tenkrát v ráji a následně i scénář ke stejnojmennému filmu z roku 2016, kde se hlavní role Josky ujal kajakář Vavřinec Hradilek. 

Související

Smrt přítele jí tajili, aby získala zlato. Bulharskou skokanku dohnala dávná věštba