Praha - Ve všech čtyřech odehraných zápasech světového šampionátu skupiny B byli čeští sledge hokejisté na ledě fenomenální. Udávali tempo hry a každého soupeře doslova rozmetali na kopytech.
Také poslední utkání v japonském Tomakomai se odehrávalo ve stejném duchu, jako ty předchozí. I když na Čechy čekal silný soupeř, tedy tým pořádající země. Soupeři z Japonska ovšem neměli sebemenší šanci. O pět gólů ze šesti se postaral Michal Geier. který byl právě v závěrečném klání střelecky téměř stoprocentní.
Závěrečným skóre 6:0 byla pouze stvrzena spanilá jízda českého sledge hokejového týmu, který nedal soupeřům sebemenší šanci. Kapitán Zdeněk Šafránek tak má právo být hrdý na svůj tým, který dovedl, po čtyřech letech svého působení, zpět do elitního "áčka".
Jak se tým za dobu vašeho působení změnil?
Za mého působení se tým moc neměnil. Handicapovaných lidí je dost, ale nikomu se moc nechce. Teď, poslední rok zpět, nějaké nové kluky máme, ale stejně je to málo a bylo by potřeba víc. A jelikož čas a stárnutí nezastavíme tak o hráče i přicházíme.
Proč podle vás tým sestoupil z elitní skupiny MS?
Propad do skupiny B byl prostě smolným a nevydařeným MS v Buffalu. Nic se nám nedařilo, nic nevycházelo a asi to tak mělo i být. Zvedli jsme se, jsme tým. Teď opět makáme jako jeden a je to vidět na hře i v kabině, což nám docela v Buffalu chybělo.
Co jste udělali pro to, abyste se vrátili zpět do formy?
Začali jsme vice pracovat s nováčky a snažili jsme se v co největším počtu scházet na kempech v Humpolci. A už od turnaje v Ostravě je vidět náš výkonnostní vzrůst a týmová práce.
Odlet do Japonska byl na poslední chvíli. Jak jste se vyrovnali s časovým posunem a únavou, když jste téměř ihned po příletu nastupovali do prvního zápasu s Velkou Británií?
Přiletěli jsme do Japonska vlastně skoro na ceremoniál a hned druhý den jsme hráli a tím pádem si myslím, že na nikoho ani nestačil ten časový posun dopadnout. Únava přicházela postupně, ale poradili jsme si s tím. Postupovali jsme vítězně, bez obdržené branky, až ke zlatu.
Stali jste se neporazitelným celkem. V čem byla vaše síla a jednotnost?
Naše síla byla v tom, že jsme plnili to, co po nás chtěli trenéři a hlavně jsme byli jeden tým a tak jsme i fungovali.
Kdybyste mohl vypíchnout nejzajímavější zápas celého mistrovství, který by to byl?
Finálový zápas proti domácímu celku Japonska. Vše se nám dařilo a ukázali jsme že umíme hrát hokej.
Jak jste si užili pobyt v Japonsku?
V Japonsku jsem byl už několikrát a vždy to stojí za to. Od jídla až po ubytování. Krásné město a vše všude přístupné (bezbariérové).
Kam jste se dostali, co zajímavého jste ochutnali?
Asi nejzajímavější byl pohled na Tichý oceán a vyzdvihl bych japonskou kuchyni. Jídlo bylo skvělé.
Měli jste možnost zažít něco opravdu překvapivého?
Překvapivé bylo jen to, že mohlo vedení IPC schválit zimní stadión pro konání MS B, který nebyl přizpůsoben pro takový šampionát.
Jaké jsou další ambice, ať už vaše, nebo týmové?
Toto vítězství nás posunulo zpět do elitní skupiny A. To byl hlavní cíl. V dalších letech se chceme poprat o postup na paralympiádu do Pchjongčchangu 2018. V rámci mých osobních cílů, bych chtěl obhájit se Zlínem titul mistra sledge hokejové ligy. A pak také moje vlastní obhajoba v boxu, o titul šampióna v paraboxu.
Týmem jistě rezonuje otázka související s dalšími paralympijskými hrami. Na čem všem se bude muset ještě zapracovat?
Znamená to především práci na soudržnosti týmu. Sice nás všechny ty úspěchy posunuly blíž, ale ten nejdůležitější krok nám chybí a to kvalifikace, v ní uspět a postoupit. Ale přiznávám, že motivace je to obrovská. Pro náš tým by to byla už třetí paralympiáda v řadě a to, že jde o vrchol pro každý tým, nebo sportovce, asi nemusím připomínat.
